Pro valnou většinu lidí nepředstavuje správné rozpoznání pravé a levé strany příliš velký problém (nebo si to alespoň myslí). Nedávná studie z Nizozemska ale naznačuje, že až 15 % lidí by s předchozí větou určitě nesouhlasilo.
Složitější, než to vypadá
Ineke van der Ham, profesorka neuropsychologie a jedna z autorek studie, tvrdí, že v zásadě nikdo nemá problém určit, jestli se nějaký předmět nachází nahoře nebo dole, případně vepředu nebo vzadu. Pokud se ale bavíme o umístění napravo nebo nalevo, je to už docela jiný příběh.
Rozlišování pravé a levé strany je totiž poměrně komplikovaný proces. Vyžaduje nejen paměť a prostorovou orientaci, ale také například jazykové schopnosti. Teprve poměrně nedávno začali odborníci skutečně zjišťovat, které procesy v mozku při této činnosti probíhají a proč má vlastně někdo s určením stran problém, a někdo ne.
Patnáct procent účastníků výzkumu Van der Hamové mělo zásadní problém určit pravou a levou stranu a téměř polovina uvedla, že k určení, o kterou stranu se jedná, používají „vlastní strategii“. Aby výzkumníci odhalili, jak tyto strategie fungují, použili během výzkumu tzv. Bergenův test rozlišování pravé a levé ruky.
Ten v principu funguje tak, že testovanému ukazujeme sadu obrázků, na kterých může vidět člověka držícího tyč v různých směrech a polohách. Úkolem pak je určit, v jaké ruce člověk tyč drží. „Vypadá to jednoduše, ale je to docela frustrující, když jich musíte udělat sto a co nejrychleji,“ říká Van der Hamová.
Kde je problém?
„Někteří lidé umí rozlišit pravou a levou stranu od přírody, a to bez přemýšlení. Jiní však musí projít jistým procesem. Nejdříve se musíte orientovat vpravo a vlevo sami v sobě. Pro některé lidi může být takovým orientačním bodem tetování nebo piercing,“ říká Gerard Gormley, praktický lékař a klinický profesor z Queen's University Belfast.
Někteří lidé umí rozlišit pravou a levou stranu bez přemýšlení, jiní musí projít jistým procesem. Nejdříve se musíte orientovat vpravo a vlevo sami v sobě – pro některé lidi může být takovým orientačním bodem tetování nebo piercing.
Dalším krokem je podle Gormleyho mentální otočení tak, abychom si situaci uvědomili z pohledu osoby stojící naproti nám: „Pokud budu stát čelem k vám, moje levá ruka bude naproti vaší pravici. Tato myšlenka mentálního otáčení přidává do rozhodování další stupeň obtížnosti.“ Správnou volbu může navíc ovlivnit i jakékoliv rozptýlení, jako je například okolní hluk.
To je ostatně v souladu s výsledky nizozemské studie. „Podařilo se nám identifikovat, že naše tělo je klíčovým prvkem při rozpoznávání levé a pravé strany. Může to být například něco, co se naučíme už v dětství. Podobně, jako to je s ostatními aspekty prostorového poznávání,“ říká Van der Hamová. Studie také ukázala, že muži mají tendenci reagovat rychleji než ženy. Avšak už nepotvrdila předchozí výzkumy, které naznačovaly, že muži mají celkově v těchto typech testů lepší výsledky.
Člověk je tvor omylný
Ačkoliv někteří z nás musí někdy vynaložit o něco větší úsilí k rozpoznání pravé a levé strany, špatné rozhodnutí může ve finále za jistých okolností udělat úplně každý z nás. Mimořádná stresová situace, únava nebo okolní vlivy. Ve většině případů nemusí v tomto ohledu chybka představovat žádný velký problém, to ale samozřejmě neplatí u činností, jako je řízení motorového vozidla. Tam byste si měli dávat pozor, abyste byli opravdu bdělí a pravou a levou stranu měli dostatečně zafixovanou.
Pokud se tedy někdy stane, že „uklouznete“ a spletete se, nebo že si někdy svoje rozhodnutí potřebujete pro jistotu v hlavě dvakrát ověřit, neodráží to nutně míru vaší inteligence nebo schopnost orientace v prostoru. Třeba máte jen špatný den.
Reklama
foto: Shutterstock , zdroj: BBC