Strach má mnoho podob a příčin. Co když jde ale o strach, který v podstatě nemá žádný rozumný důvod? Problém iracionálního strachu spočívá v tom, že se s ním nechceme potkávat. Protože se bojíme. Způsobuje, že se cítíme neschopní, slabí, nudní, nezajímaví... Proto nemůžeme dělat věci, které bychom chtěli a které jiní dělat mohou. To dává strachu větší sílu.
„Strach miluje negativní emoce a vyčerpává vás. Tím nabývá na síle a intenzitě,“ píše na serveru Lifehack.org koučka a bloggerka Mandie Holgateová, která pomáhá lidem ze všech sfér a oborů, aby se srovnali se svým životem.
Jak "běžně" fungovat
Iracionální obavy nejčastěji vyvěrají z nedůvěry v sebe sama. Z nedostatku zdravého sebevědomí. Znesnadňují tak řadu každodenních okolností, které jiní zvládají levou zadní. Nutí nás vyhýbat se situacím, kterým je třeba čelit – různé porady, meetingy, pracovní setkání, pohovory, nové zkušenosti, v nichž si připadáme nechránění a zranitelní. A děsí nás i v noci prostřednictvím nočních můr. To nás může paralyzovat natolik, že nebudeme schopní běžně fungovat.
Strach také člověka nutí do vytváření nezdravých návyků jako pomocných berliček – pití alkoholu, zajídání čokoládou nebo zmrzlinou.
„Měla jsem problém starat se o batole, protože jsem se ve snech cítila napůl mrtvá, a strašilo mne to i ve dne,“ sděluje svou zkušenost Holgateová. Strach také člověka nutí do vytváření nezdravých návyků jako pomocných berliček – pití alkoholu, zajídání čokoládou nebo zmrzlinou. To všechno jen proto, aby se strachu nemusel postavit a odhalit jeho příčinu. Tato neschopnost může podle Holgateové vyvolat až aroganci, která člověka bude izolovat od zbytku světa. Nešťastný člověk neví, co se sebou, tak kolem sebe kope. Což ho oslabuje. Snižuje jeho potenciál být úspěšný v soukromí i v práci, omezuje ho to třeba i v tom, aby se věnoval svým koníčkům.
Jak zabojovat
Podle Holgateové je nejlepším řešením iracionálních obav léčba šokem. Vychází jak ze zkušenosti své, tak ze zkušenosti svých klientů. Koučka popisuje děsivý zážitek s pavoukem, který ji na dlouhou dobu zcela vykolejil. Pavouk byl na fénu, kterým si právě chystala vysoušet vlasy. Mandie se potom bála nejen pavouků, ale také fénů.
A když tam pavouk bude? Je dobré se na něj dívat a zkoumat své pocity.
Předně je třeba si svůj strach uvědomit a potom najít jeden pádný důvod, proč se ho chcete zbavit. Tedy zjistit, v čem vás omezuje, svazuje, tíží. U Holgateové to bylo jasné – chce si přece bez obav vysoušet vlasy fénem. Dalším krokem je postavit se strachu tváří v tvář. Vzít fén do ruky. Třeba i z místa, kde jsou pavučiny. Vzít v potaz riziko, že tam pavouk bude. A když tam bude? Dívat se na něj a zkoumat své pocity. Přesvědčit se, že není nebezpečný. Smést ho na papír a vyhodit z okna. Brutální (i pro mě, která se pavouků přímo děsí), ale účinné. A podle Holgateové jediný spolehlivý způsob, jak dát iracionálnímu strachu sbohem.
Léčba strachem
A tuto metodu můžeme vztáhnout i na jiné situace. Třeba strach z davů. Člověk, který jím trpí, by se měl jít do davu projít, pobýt v něm a zjistit, že se vlastně není čeho bát. Že ho dav neudupe, neublíží mu. Podobně smýšlel i Viktor Emanuel Frankl, známý židovský neurolog a autor psychoterapeutické metody logoterapie. Jedním z jejích léčebných metod byla takzvaná „paradoxní intence“, která léčila strach strachem.
Pokud se někdo bojí, že neusne, má si třeba dokola opakovat: „Nesmím usnout, nesmím usnout!“
Frankl v jejím rámci radil pacientům, aby si přáli to, čeho se nejvíce bojí. Pokud se někdo bojí, že neusne, má si třeba dokola opakovat: „Nesmím usnout, nesmím usnout!“ Takové jednání podle Frankla jedince zbaví obav a umožní mu uvolnit se. Holgateová o několik desítek let později nabízí metodu velmi podobnou. Pokud ale skutečně trpíte chorobným strachem z čehokoliv, nezkoušejte to sami a raději požádejte o radu odborníka, který vás celým procesem provede bezpečně a zaručí, že během léčby šokem nepřijdete k jakékoliv újmě.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Lifehack