Vysoká citlivost může potrápit, ale také z vás udělat lepší rodiče. Jste orchidej nebo pampeliška?

„Když moje děti křičí, mám pocit, že mi exploduje mozek. Abych mohl reagovat na jejich potřeby a utěšit je, musím se naučit tento pocit vypnout. To je samozřejmě snazší, když se cítím odpočatý. Bohužel rodičovství bývá spojeno s narušeným spánkem – alespoň v prvních letech,“ popisuje vlastní zkušenost v textu pro BBC autorky Melissy Hogenboomové Michael Pluess. Tento vývojový psycholog z Queen Mary University of London se specializuje na studium takzvaných vysoce citlivých lidí.

I v těch nejspokojenějších domácnostech mohou nastat chvíle, kdy se hluk, nepořádek a chaos vymknou kontrole. Rodiče jsou pak vyčerpaní a podráždění – batolata totiž nemají vypínací tlačítko. Jakkoliv je tento pocit normální a běžný, existuje osobnostní rys, kvůli kterému může být každodenní rodinný život pro některé rodiče více zdrcující než pro jiné.

Podle studie z roku 2018 se zhruba dvacet až třicet procent populace řadí mezi už zmiňované vysoce citlivé osoby. Tato citlivost je přitom ze 47 procent dědičná. Může se týkat pachů, vizuálních vjemů nebo zvuků. Lidé, kteří ji mají, se například obtížně vyrovnávají s jasným světlem či hlukem a chaotické situace pro ně mohou být velmi stresující. Mohou také více vnímat nálady nebo pocity druhých lidí, což se pojí s obzvláště silným smyslem pro empatii. „Citliví lidé mají obecně zvýšenou vnímavost, vnímají více detailů. Vnímají nálady druhých lidí a jsou více empatičtí, také si více všímají okolí,“ vysvětluje Pluess.

Výhoda, nebo cesta do záhuby?

Když se k tomu přidají nároky rodičovství, může to znít jako recept na katastrofu. Naštěstí však, jak naznačuje výzkum, přináší vysoká citlivost i určité výhody. „Postiženým“ lidem by totiž mohl tento osobnostní rys pomoci proměnit rodičovství v radostnější a obohacující zkušenost, nikoliv ve zdrcující zážitek.

Vysoce citliví lidé jsou někdy popisováni jako orchideje, kterým se těžko daří, pokud nemají vhodné podmínky – na rozdíl od méně citlivých lidí pampeliškového typu, kteří mohou růst v jakémkoliv prostředí.

Problémy, kterým vysoce citliví rodiče čelí, včetně stresu a nadměrné stimulace v chaotickém prostředí, mohou narušit kvalitní rodičovství, vysvětluje Pluess. Výzkum ukázal, že v počátečních fázích rodičovství zažívají vysoce citliví lidé větší stres a mají tendenci považovat rodičovství za obtížnější než ostatní. Zároveň však uvádějí, že jsou na sebe se svým dítětem více napojení.

Nové poznatky také naznačují, že zvýšený stres, který vysoce citliví rodiče pociťují, může mít krátké trvání. Pilotní studie, která má být prezentována na Evropské konferenci o vývojové psychologii v srpnu 2023, podle BBC ukazuje, že zatímco vysoce citliví rodiče zpočátku zažívali vysokou úroveň stresu, v době, kdy bylo jejich dětem devět měsíců, vykazovali lepší rodičovský styl ve srovnání s ostatními. „Zdá se, že citliví lidé jsou z krátkodobého hlediska snadněji přetíženi změnami,“ podotýká Pluess. Pokud však jde o rodičovství, mají podle něj vysoce citliví lidé potenciál být výjimeční. „Jejich citlivost jim pomáhá porozumět svému dítěti a rychleji a vhodněji reagovat na jeho potřeby,“ dodává.

Dovolte si vzkvétat

Přetížení nicméně může zažít každý rodič – ať už je vysoce citlivý, nebo ne. Některé strategie zvládání pro vysoce citlivé lidi by tak mohly být přínosné pro všechny rodiče. Jednou z nich je uvědomit si vlastní reakce a vědět, co ve vás vyvolává pocit stresu nebo uvolnění. Sebeuvědomění vám pak umožní přijmout pozitiva i výzvy rodičovství, říká Pluess, a hledat způsoby, jak najít klid, když se cítíme přetíženi. „Zdá se, že citlivým lidem prospívá také sociální podpora,“ dodává. Výzkumy ukazují, že vysoce citliví lidé lépe reagují na programy prevence duševního zdraví, které podporují odolnost.

Vysoce citliví lidé jsou někdy popisováni jako orchideje, kterým se těžko daří, pokud nemají vhodné podmínky – na rozdíl od méně citlivých lidí pampeliškového typu, kteří mohou růst v jakémkoliv prostředí. Každý člověk samozřejmě potřebuje světlo a teplo a zdánlivá pampeliška může být ve skutečnosti orchidejí, která byla nucena své potřeby popírat. Je tedy v pořádku pokusit se trochu upravit naše prostředí, aby nám pomohlo vzkvétat. A někdy může rodičovství skutečně pomoci lidem, aby se jejich život stal vhodným prostředím pro orchideje.