Koncept „rozeného vůdce“ se zdá být tak fantazijní a klišoidní, že patří na obálku špatné knihy pro začínající obchodníky nebo do citátu od komentátora bulvárních zpráv. Ukazuje se však, že rození vůdci jsou realitou. Vědci objevili klíčovou proměnnou, kterou nejsou geny, rodiče nebo vrstevníci. Jde o pořadí narození.
Jak si udržet trůn
Podle studie ekonomů Sandry E. Blackové z University of Texas-Austin, Björna Öckerta a Erika Grönqvista ze švédského Institutu pro hodnocení trhu práce je u prvorozených dětí o 30 % vyšší pravděpodobnost, že se v dospělosti stanou generálními řediteli společností nebo vysoce postavenými politiky. Studie se věnovala pouze chlapcům a mimo jiné odhalila, že prvorození déle studují, vydělávají více peněz, mají vyšší IQ, a dokonce v dětství tráví více času nad domácími úkoly než před televizí.
Myšlenka, že pořadí narození může utvářet osobnost, sahá přinejmenším do 20. let 20. století. Tehdy rakouský psychoanalytik Alfred Adler teoretizoval, že si prvorozené děti rozvíjejí „pocit moci“ v mladém věku, protože mohou ovládat své mladší sourozence a jsou fixované na to, aby se vyhnuly „sesazení z trůnu“ korunního prince rodiny. Dále tvrdil, že malé děti jsou hýčkány a stávají se závislými na svých rodičích, zatímco starší děti, které vyrůstají ve válce o pozornost svých rodičů, si jsou vědomy svého postavení a jsou přirozeně soutěživé.
Rodiče investují spoustu času do vytváření pravidel pro první dítě, které poté často pověřují vymáháním pravidel rodiny u mladších sourozenců.
Odvozování osobnosti od pořadí narození někomu může instinktivně připadat jako pseudo-freudovský postup, který se za empirii dá považovat jen sotva. Ale Adlerovy hypotézy byly potvrzeny mnoha studiemi. Ve studii Strategic Parenting, Birth Order and School Performance z roku 2013 profesor ekonomie na Duke University V. Joseph Hotz a profesor ekonomie na Washingtonské univerzitě v St. Louis Juan Pantano prokázali, že školní prospěch v USA s rostoucím pořadím narození klesá.
Model strategického rodičovství
Vědci svá zjištění připsali jevu, který nazvali „reputační model strategického rodičovství“. Zjednodušeně řečeno, rodiče investují spoustu času do vytváření pravidel pro své první dítě, čímž si vybudují pověst přísnosti. Prvorození jsou poté „požehnáni“ podruhé. Často jsou pověřeni, aby jednali jako vymahači pravidel rodiny. Nelehká pozice, která však buduje inteligenci, disciplínu a vůdčí schopnosti. V průzkumech rodiče uvádějí, že své starší děti považují za úspěšnější. Je také méně pravděpodobné, že své později narozené děti budou trestat za přestupky, jako je nevhodné chování nebo zanedbávání domácích úkolů.
Teze Dereka Thompsona se opírají o švédská data. Prvorození jsou podle nich nejen zdravější nebo chytřejší, ale také dosahují vyššího skóre v emocionální stabilitě, vytrvalosti, společenské otevřenosti, ochotě převzít odpovědnost a schopnosti převzít iniciativu. Rozdíly mezi sourozenci měly podle výzkumů co do činění s dynamikou rodiny v raném věku dětí.
Tato dynamika, kdy má rodina více dětí, zaprvé znamená, že rodiče mohou věnovat každému dítěti méně času, a s tím, jak klesají rodičovské „investice“, může klesat i IQ. Zadruhé nemusí být podle vědců oním nejdůležitějším efektem „strategické rodičovství“, ale něco jako „strategické bratrství“. Když sourozenci soutěží o lásku svých rodičů (nebo zmrzlinu či hračky), zaujímají určité postoje. Starší sourozenci prokazují své schopnosti a moc, zatímco mladší sourozenci vymýšlejí kreativnější strategie, jak pozornost získat.
Tento efekt se zdá být zvláště silný u chlapců se staršími bratry. Mladší bratři mnohem častěji v dospělosti nastupují do kreativních povolání, jsou z nich architekti, spisovatelé, herci, zpěváci nebo fotografové. To se stane pravděpodobněji, pokud mají spíš než starší sestry starší bratry. Jinými slovy, mezi bratry v dětství předpovídá specializace v rámci rodiny specializaci v práci v dospělosti.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: The Atlantic