Čtyřiadvacet hodin v naprosté temnotě. Tak vypadá moderní varianta Chamber REST (volně přeloženo jako Komnata odpočinku). V místnosti beze světla jsou k dispozici jídlo, pití a toaleta. Supervizor může s účastníkem experimentu komunikovat přes interkom. Účastník může kdykoliv odejít, ale jen každý desátý to opravdu udělá. Většinu celý zážitek uklidňuje.
Chamber REST je jedna z forem smyslové deprivace – stavů, kdy naše smysly dostávají minimum podnětů z venkovního prostředí, a my jsme tak v pasti jenom sami se sebou. Následný stav ovlivňuje psychologické fungování mysli – naši paměť, vnímání, motivaci, náladu. Má vliv dokonce i na fyziologické procesy. I když se vlastně jedná o moderní terapeutickou metodu, která se začala využívat v druhé polovině minulého století, tak už "to" tady dávno bylo.
175 příběhů
Dokola. Dokola, dokola a dokola, povzdechne si bardský učedník. Mistři mu už léta vtloukají do hlavy příběhy dávných irských hrdinů a bohů a on je musí znát všechny, pěkně slovo od slova, písmeno od písmene. Mladý učedník ulehne na zem a mistr mu položí na hruď těžký kámen. Nesundá jej, dokud mladík přesně nezopakuje verše příběhu o příchodu Tuatha Dé Danann. Jednou, až bude starší, bude tvořit vlastní příběhy. Vstoupí do jeskyně, kde ho pohltí absolutní temnota a ticho a bude v ní rozjímat tak dlouho, dokud ho neobejme inspirace.
Metodu senzorické deprivace využívali už druidové – mladí bardi memorovali básně a hledali inspiraci v naprosté temnotě.
„Záznamy ze Skotska i z Irska ukazují, že velká část výuky se uskutečnila skrze techniku, kterou bychom dnes nazvali senzorickou deprivací. Ubytování mladých bardů bylo extrémně spartánské a hodně času trávili memorováním básní a hledáním inspirace v naprosté temnotě,“ napsal psycholog a odborník na druidy a keltskou historii a mytologii Philip Carr-Gomm. „Takový trénink v nich probudil velké množství vnitřní síly. Získali výkonnou paměť a schopnost pátrat v hlubinách i výšinách jejich vědomí při hledání inspirace a zdroje kreativity,“ dodává.
Hlouběji do minulosti
Senzorickou deprivaci ale lidstvo znalo dávno před druidy. Například velké množství řeckých věšteckých kultů se soustředilo na jeskyně, a to navzdory odlišné povaze jednotlivých patronů jednotlivých kultů. Nejdůležitějším důvodem, proč se věštci ukrývali v jeskyních, byla potřeba božské inspirace, tj. změněného stavu vědomí. K dosažení prozření užívali Řekové dvě různé metody. První z nich byly zdroje halucinogenního plynu s euforickým či psychotropním účinkem. Druhou metodou byla právě senzorická deprivace. Jeskyně představovaly jednoduchý způsob, jak dosáhnout úplné, nebo téměř úplné izolace.
Podobnou praxi provozovali i Etruskové, Italikové a Římané. Hinduističtí asketové dělali docela to samé, jenom s jiným cílem – nesnažili se „věštit“, pouze prohlubovali svoje spojení s universem. „Ve vadžrajánovém buddhismu se meditace ve tmě praktikuje naprosto cíleně. Zde tuto techniku nazývají Yangtik. Meditace ve tmě je popisována jako velice účinná metoda sebepoznání,“ uvádí psycholog Martin Kupka z Univerzity Palackého v Olomouci.
Meditace ve tmě je velice účinná metoda sebepoznání
A naleznout ji můžeme i za oceánem dávno před Kolumbem. „V severozápadních planinách byl šamanismus spojený s extatickým transem vyvolaným za pomoci senzorické deprivace (včetně izolace, půstu, tancování až na hranici vyčerpání, opakování, bubnování, zpěvu a sebetrýznění),“ napsali antropologové James D. Keyser a Michael A. Klassen.
Až dodnes
Kmen indiánů Kogi z Kolumbie je jedním z mála kmenů, který nebyl dobyt Španěly. Díky tomu žijí až dodnes v poměrné izolaci a uchovávají si své tradice a zvyky. Kogi trénují své kněze zvané Mamas (Slunce) vskutku netradičním způsobem. Mamas nejsou šamani, i přesto je jejich rolí vést ostatní a uzdravovat. Vybraní chlapci stráví prvních 9 let svého života v jeskyni. Učí se hluboké koncentraci, symbolickým obětinám a věštění.
To všechno můžete zkusit taky, i když byste měli být dospělí. Stačí zadat do Googlu „Terapie tmou“ a vyskočí na vás hned několik možností, kde zakusit trochu tmy a ticha.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: Autorský článek