Osamělí se cítíme průměrně 48 dní v roce. S počtem přátel to nesouvisí

Lidé vyhledávají často samotu, aby se oprostili od různých vnějších vlivů, které jim nedělají dobře na duši ani na tělo. Jenže z občasné samoty se nesmí stát osamocení. To je pak na celkové zdraví ještě větší zátěž. Osamělí se přitom můžeme cítit i mezi blízkými.

Vědci odhadují, že víc než 40 % populace v nějakém bodě svého života pocítí ostrou bolest osamění. Průměrně se lidé cítí osamělí zhruba 48 dní za rok a přibližně 60 % z nich je přitom ve skutečnosti ženatých či vdaných. „Touha někoho svléct je mnohem silnější než touha po dobré konverzaci. A proto končíme ve vztahu s lidmi, s nimiž si nemáme tolik co říct,“ připomíná švýcarský filozof Alain de Botton. „Pocit osamělosti je zabudovanou vlastností komplexní lidské existence,“ dodává filozof a přidává k tomu pro web Very Well tři důvody.

1. Nepřijatelné myšlenky

Jakkoliv chceme být uznáváni ostatními a sdílet s nimi svoje myšlenky, mnoho z nich může většinu populace spíš rozrušit. Naše myšlenky či úmysly bývají kolikrát příliš podivné, kontradiktorní, křehké nebo nebezpečné na to, abychom je mohli beze strachu sdělit ostatním. Často se pak ocitáme před volbou – být upřímní, anebo společensky akceptovatelní? Většinou volíme to druhé.

2. Naslouchání druhým

Jak řekl guru mezilidské komunikace, spisovatel Dale Carnegie: „Lidé se zajímají jedině o sebe samé, a to jak ráno, v poledne, tak i večer.“ Když se upřímně zajímáte o druhé, můžete si vytvořit skvělé přátele, ale rozhodně vás to bude stát nemalé úsilí.

Samota se zdá být nakažlivá. Může se šířit jako nemoc skrze sociální interakce.

Zároveň musíte přijmout fakt, že pro druhé je zase těžké naslouchat vám. Samota se zdá být nakažlivá. Může se šířit jako nemoc skrze sociální interakce. Osamělí lidé jsou obvykle více plaší, nepřátelští, úzkostlivější. Studie, která zahrnovala 5 000 účastníků, přitom ukázala, že lidé mají o 50 % větší šanci cítit se osamělí, pokud znají někoho, kdo se tak cítí.

3. Umíráme sami

A to je fakt, se kterým nic nenaděláme. I když budeme držet za ruku naše nejbližší, do velkého neznáma po smrti se s námi nevydají. Při umírání jsme zkrátka osamělí, ať chceme, nebo nechceme.

Dopad na tělo

Mysl a tělo jsou hluboce propojené, proto nás pocit osamělosti ovlivňuje i fyzicky. Jednak snižuje naši tělesnou teplotu – naše kůže je většinou chladná na dotek. Zároveň zvyšuje krevní tlak a cholesterol, aktivuje fyzickou a psychologickou odezvu na stres a kvůli tomu zvyšuje riziko kardiovaskulárních nemocí. Oslabuje naši imunitu a je přibližně stejně nebezpečná jako kouření cigaret. Naši smrt může uspíšit až o 14 %.

Jak s ní bojovat

I proti osamělosti existují různé recepty. Nejdůležitější je si uvědomit, že samota je pocit, nikoliv nezvratný fakt. A pocity se mění. Když se cítíme osamělí, většinou se stáhneme do sebe a topíme se ve své bolesti. Přitom bychom měli dělat pravý opak.

Měli bychom se držet v blízkosti lidí, kteří nám zvedají náladu. A měli bychom se snažit nepřenášet naši bolest na ně.

Měli bychom se soustředit na to, co nám dělá radost. Měli bychom se držet v blízkosti lidí, kteří nám zvedají náladu. A měli bychom se snažit nepřenášet naši bolest na ně. Naopak, měli bychom jim vracet energii, kterou do nás investují. Umožnit jim, aby se s námi mohli smát. Vzpomeňme si i na to, jak je důležité začít cvičit a starat se o sebe. Ale pokud je bolest příliš velká, pokud nic nepomáhá, neměli bychom váhat a vyhledat odbornou pomoc.