Marta Cinta González Saldañaová sedí na invalidním vozíku. Hlavu má skloněnou a žádá, aby se hudba zesílila. Když se rozezní úvodní tóny Čajkovského Labutího jezera, zvedne devadesátiletá žena trpící demencí ruce. Když píseň dosáhne dramatického vrcholu, roztáhne je a obrátí tvář k nebi se vší grácií baletky, kterou kdysi bývala. Video zveřejnila španělská organizace Música Para Despertar (Hudbou k probuzení), zasazující se o hudební intervence pro lidi trpící Alzheimerovou chorobou. Záběry jako by ukazovaly, jak hudba může pomoci odblokovat vzpomínky ztracené v důsledku demence, píše ve svém článku pro Mind Body Green autorka Emily Kelleherová.
Příběh Saldañaové není náhoda. Stále více výzkumů naznačují, že muzikoterapie umožňuje lidem s demencí zpřístupnit vzpomínky a dovednosti, které jako by se vytratily. „Hudba probouzí ty části mozku, které se buď zhoršují pomaleji, nebo jsou ještě zdravé – například věci jako smyslová a motorická paměť,“ vysvětluje pro Mind Body Green zástupkyně ředitele oddělení muzikoterapie Louise Armstronga v nemocnici Mount Sinai Beth Israel Kristen Stewartová.
Když zpěv pomáhá
Muzikoterapie může v praxi vypadat různě. Vždy nicméně zahrnuje vyškoleného odborníka, který praktikuje muzikoterapii přizpůsobenou schopnostem a cílům jednotlivce. Mezi žádoucí výsledky patří zvládání bolesti, snížení stresu, lepší schopnost vyjadřovat se nebo zlepšení paměti. V raných stadiích demence lze hudbu využít k vyvolání vzpomínek a procvičení jazykových schopností.
Je možné, že jednou svého partnera už nepoznají. Ale mít prchavé okamžiky, které mohou oslavit to, kým společně jsou, to je jako podvádět čas.
Systematický přehled z letošního roku ukazuje, že muzikoterapie zlepšuje kognitivní funkce u lidí s Alzheimerovou chorobou, přičemž mnoho studií potvrzuje právě zlepšení paměti. Pro lidi s demencí mohou být snáze dostupné dlouhodobé vzpomínky. Muzikoterapie ale může posílit i ty krátkodobé, které často odcházejí jako první, když se dostaví demence. Malá studie z roku 1997 testovala vliv zpěvu na schopnost pacientů s Alzheimerovou chorobou vybavit si jména svých pečovatelů. Účastníkům byly ukázány fotografie pečovatelů. Následně počkali několik minut a poté byli požádáni, aby k fotografiím přiřadili jména. U tří ze čtyř účastníků s Alzheimerovou chorobou se výsledky zlepšily, když dobu mezi zhlédnutím obrázků a přiřazováním strávili zpěvem.
Zlepšení komunikace
Zdá se také, že muzikoterapie prospívá i jazykovým dovednostem, které se s postupující demencí zhoršují. V jednom výzkumu se lidé žijící v zařízení pro péči o nemocné Alzheimerovou chorobou zúčastnili osmi sezení, během nichž měli za úkol vybavit si vzpomínky, a to buď na základě fotografií, nebo hudby. U osob ve skupině s hudbou došlo k výraznému zlepšení obsahu a plynulosti řeči – více než u osob ve skupině s fotografiemi, ačkoliv rozdíly nedosáhly statistické významnosti.
Muzikoterapeutka a proděkanka Fakulty hudby, tance a divadla na Arizonské státní univerzitě Melita Belgraveová říká, že i u lidí, kteří si pouze pobrukují, „lze po patnácti až dvaceti minutách muzicírování vypozorovat, jak se objevují některé verbální dovednosti“.
V raných stadiích demence lze hudbu využít k vyvolání vzpomínek a procvičení jazykových schopností.
Aby bylo jasno – muzikoterapie nemůže ztrátu řeči zcela zastavit. Ale když se verbální komunikace vytrácí, může hudba nabídnout alternativní formu vyjádření a způsob, jak najít smysl, píše ve svém textu Kelleherová.
Podpora spojení
U středně těžké a pozdní demence je běžné rozrušení. I v tomto případě může muzikoterapie pomoci. Studie z roku 1998 ukázala, že přehrávání preferované hudby během koupele snižuje u lidí s demencí agresivní chování. Jiná studie zjistila, že lidé s Alzheimerovou chorobou byli během muzikoterapie a nejméně dvacet minut po ní méně neklidní, což pozorovali jak muzikoterapeuti, tak pečovatelé.
Jeden z nejvíce srdcervoucích aspektů demence nastává, když pacient přestane poznávat své blízké. Partneři a dospělé děti tak často zjišťují, že se jejich rodina rozpadá, protože je jejich drahá osoba bere pouze jako pečovatele. Prostřednictvím hudby se ale mohou spojit – a to i v případě, kdy si člověk postižený demencí není vědom jejich společné historie. „Pečujícímu to poskytuje odpočinek, aby mohl být tím, kým býval v této roli. Vytváříme společně nové vzpomínky, místo abychom byli jen smutní z toho, že nemůžeme fungovat tak, jak jsme byli zvyklí,“ popisuje Belgraveová.
Stewartová v současné době spolupracuje s jedním klientem na složení milostné písně pro jeho ženu. To mu dává příležitost zamyslet se nad tím, jak se jejich vztah v průběhu let změnil, a vzpomenout si, jak se o sebe navzájem starali v různých obdobích, kdy to potřebovali. Píseň plánují nahrát, aby mu mohla i nadále sloužit jako zdroj emočního propojení, až se jeho schopnosti změní. „Je možné, že jednou svého partnera už nepoznají. Ale mít prchavé okamžiky, které mohou oslavit to, kým společně jsou, to je jako podvádět čas,“ říká Stewartová.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Mindbodygreen.com
