Říjen je poslední měsíc světlé poloviny roku. Měsíc, kdy naši předkové končili sklizeň úrody a děkovali přírodě za poskytnuté dary. Také my bychom už měli mít vše nachystané na nadcházející zimu, vše uklizené a uspořádané, a to nejen na zahradě a v domě, ale i sami v sobě.
Reklama
Vzbuzuje ve vás tato myšlenka mírnou paniku? Tak to pro vás máme takovou jednoduchou radu: posaďte se na to a začněte pěkně popořádku.
Péče o tělo i duši
Inspirací nám v tomto případě může být svatá Hildegarda, která říjen přirovnává ke staršímu člověku, který už často bývá unavený. Když je mu chladno, tak si sedne, malinko se schoulí do sebe, zahřeje se svým vlastním teplem, podívá se na věci z trochu jiné perspektivy, vynechá to nepodstatné, přestane se honit za touhami mládí, obrátí se do nitra a pustí se hlavně do toho, co těší jeho duši.
My si na podzim můžeme naordinovat kratší půst, doba je pro něj víc než vhodná.
I o tělo se samozřejmě musíme postarat, podzimní čas nám ovšem naznačuje, že bychom měli spíš ubrat. Občasné teplé dny nám dávají dostatek prostoru k pohybu, výkonnostní sporty bude ale moudré raději vyměnit za procházky nebo práci na zahradě. Prodlužující se večery můžeme využít k četbě, rozhovorům s blízkými a přemýšlení o sobě i o životě vůbec.
Příroda kolem nám může být krásným příkladem, jak na to. Zbavuje se všeho méně podstatného, shazuje listí a své síly pomalu stahuje dolů do země. Tepla má ještě dost na to, aby dozrály poslední plodiny, nic nového už ovšem netvoří a nikam se nežene. My si na podzim můžeme naordinovat kratší půst, doba je pro něj víc než vhodná. Po létě jsme dobře vyživení a před zimou neuškodí trochu si vyčistit organismus. Nic už ale nesmíme přehánět, protože i naše tělo si pomalu začíná chystat zásoby, zklidňuje se a stahuje do svého nitra.
Čas díkůvzdání
Podzimní čas býval v hospodářství dobou sčítání úrody. Dokončoval se sběr některých plodin, jako jsou brambory, řepa, ve vinařských oblastech hrozny a v chmelařských chmel. To se ostatně děje i dneska, akorát nám to všechno počasí nachystalo o měsíc dřív. Sušila se jablka, ze švestek se vařila povidla, různé druhy ovoce se nakládalo na pozdější pálení (i to se ostatně děje i dneska).
Poslední část úrody se rituálně ozdobená uchovávala až do jara, aby její síla přešla do setby na příští rok.
Hlavně se ale nakládalo zelí, které potřebovalo svůj čas na zkysnutí k posvícenským pečínkám. Kvašené zelí je tajemstvím dlouhověkosti našich krajů, díky svým neuvěřitelným výživovým vlastnostem umožňovalo našim předkům přežívat zimy ve zdraví.
Dokončování sklizní provázely obřady podobné těm letním a zářijovým. Poslední část úrody se rituálně ozdobená uchovávala až do jara, aby její síla přešla do setby na příští rok. Lidé se scházeli ke společným oslavám, na stoly poprvé přicházely čerstvě sklizené plodiny. Vzdávaly se díky matce zemi, bohům a v pozdějších časech pak bohu jedinému.
Doba oslav
Že máte díky americkým filmům díkůvzdání spojené spíše s koncem listopadu? Není divu, stanovení přesného data dávných svátků pro nás není nijak jednoduché. My, moderní lidé, máme rádi přesnost a náš kalendář je daný pevně. Naši předkové se ale orientovali podle pohybů Slunce i Měsíce a svátky slavili obvykle u příležitostí úplňků nebo novů. To znamená, že čas oslavy se mohl lišit i o několik dní, čas sklizně pak v závislosti na zeměpisné poloze klidně i o několik týdnů.
Vezměme si například naši domácí slovanskou tradici. Svátek bohyně mateřství a plodnosti Mokoši se údajně slavil poslední pátek v říjnu. Toto časové určení je samozřejmě více než sporné, už vzhledem k tomu, že naše moderní forma kalendáře je jen pár set let stará. Podle jiných pramenů se za úrodu děkovalo u příležitosti prvního úplňku po podzimní rovnodennosti, oslavy trvaly několik dní a pojily se mimo jiné s věštbami pro nadcházející čas.
Posvícenské pečivo a maso
Starobylé obřady mají dodnes své pokračování v podobě podzimních hodů a posvícení i některých dalších zvyklostí. Posvícení se datuje k patronovi místního kostela, takže se slaví různě, a i když se církev snažila vzpomínku na vše pohanské vytlačit a překrýt, existují prosté tradice s původními kořeny, proti nimž nemůže žádný režim nic namítat.
Na podzim se tradičně jedlo víc masa, především drůbeže a zvěřiny, které se často upravovalo pečením a smažením.
Za dobrý příklad nám poslouží typické obřadní pečivo – koláče a pletýnky různých podob. Jsou to symboly Slunce a trojjedinosti sil života, nebo jednoduše důkazy šikovnosti kuchařek? Do podobné kategorie spadají všechny druhy kytic, ozdoby z přírodnin, barvy krojů, slavnostní výzdoba a konec konců i podávané pokrmy.
Na podzim se tradičně jedlo víc masa, především drůbeže a zvěřiny, které se často upravovalo pečením a smažením. Na prvním místě ovšem byly vývary a dlouho vařené hutné polévky, na něž v létě nebyl dostatek času ani surovin. Tímto způsobem se naši předkové zapojovali do koloběhu života v přírodě, projevovali vděk za jeho dary a sami sobě zajišťovali zdraví těla i ducha.
Pohled východu
Východní tradice zvolila za symbol podzimu prvek kov. Ten nám usnadňuje soustředění, pomáhá věci zjednodušovat, dává možnost dořešit otevřená témata a rozhodnout se, kudy se chceme ubírat dál. Kovu se přiřazuje bílá barva, kulatý tvar a pikantní chuť typická pro podzimní plodiny, jako jsou cibule, křen nebo ředkev daikon. Tato zelenina posiluje orgány kovu – plíce a tlusté střevo – které zajišťují eliminaci nežádoucích látek z organismu, aby pak člověk ve zdraví přečkal náročné období zimy.
Patroni podzimu
Staří Římané zase slavili 1. října svátek Meditriny, bohyně zdraví a vína. Jak příhodné. Celý měsíc říjen pak zasvětili bohu Martovi, který byl nejen patronem válečníků, ale hlavně ochráncem před zimou, hladem a dalšími pohromami. Inu, příroda může být na jednu stranu laskavá matka a velkorysá živitelka, umí být ale i nepřející a děsivou ničitelkou jako další z podzimních bohyní Hekaté či keltská babice Cailleach.
Možná proto si křesťané hned 2. října zvolili za svátek všech strážných andělů, 4. října si připomínají velkého ochránce přírody a zvěře Františka z Assisi, 16. se v českých zemích léta slavilo Havelské neboli císařské posvícení, do něhož má být úroda pod střechou a zelí vykvašené. Spojení Havla se zelím naznačuje i lidová pranostika – svatý Havel, do zelí zajel.
Budeme si muset dát pozor, abychom hned 28. nemuseli kromě oslav 100letého výročí republiky o pomoc prosit svatého Judu, ochránce všech, kdo se ocitají v zoufalé situaci.
Naši praktičtí předkové neváhali spojovat více věcí a říjnová posvícení často kombinovali se slavením svateb. Pozor ale, Hedvika, která má svůj svátek 17., je zároveň ochránkyní vyhnanců, 18. října nám svatý Lukáš, patron lékařů a lékárníků, opět připomene potřebu péče o naše zdraví. Zajímavé je, že byl i ochráncem řezníků a právníků. Doufejme, že se jako pacienti nebudeme mít důvod s nikým soudit a že si ve zdraví užijeme nastávající období zabíjaček.
21. října má svátek ochránkyně manželství, patronka dívek a šťastné smrti svatá Voršila, která nám dle lidových pranostik již posílá zimu. Budeme si tedy muset dát pozor, abychom hned 28. nemuseli kromě oslav 100letého výročí republiky o pomoc prosit svatého Judu, ochránce všech, kdo se ocitají v zoufalé situaci.
Zima, období temna a chladu, nás zažene do našich domovů, kde si naši předkové po večerech vyprávěli příběhy a vzpomínali na časy minulé, aby se poučili z moudrosti a konec konců i chyb těch, kteří tu již nejsou. Keltové si v průběhu října připomínali hlavně své ženské předky, kteří na nás z onoho světa dohlížejí a žehnají nám.
Síla stromů
Keltská tradice přiřazuje každému měsíci určité stromy. Není žádným překvapením, že pro říjen je typická líska, jejíž oříšky právě dozrávají. Je to strom moudrosti, inspirace a poezie a objevuje se v mnoha starých bájích a pověstech. Další říjnový strom, jeřabina, je velkým ochráncem a její plody uklidňují a posilují. Pobyt v blízkosti jeřabiny se doporučuje lidem, kteří mají pocit, že se nedokážou přizpůsobit novým podmínkám nebo se nemohou smířit s nastalou situací.
Poseďme si tedy pod ořechem, posilme se javorem, uklidněme jeřabinou a inspirujme se lískou.
K javoru by si pro posílení měli chodit mladí lidé a děti. Ale i lidem starým, kteří mají pocit, že jim mladí uteklo mezi prsty, pomůže vracet životní sílu a zbavovat je zahořklosti. Prospěje také jedincům trpícím již od mládí vleklými chorobami. Kontakt s ořešákem prý člověku pomáhá odpoutat se od minulosti, nalézt schopnost otevřít se novému a posiluje vůli jít za svým životním cílem.
Poseďme si tedy pod ořechem, posilme se javorem, uklidněme jeřabinou a inspirujme se lískou i moudrostí našich předků a jejich tradic. Lépe se nám dokončí všechny podzimní práce a radostněji se otevřeme nadcházející zimě se vším, co přinese.
foto: Profimedia a Shutterstock, zdroj: Akademie léčivé výživy