Konec léta byl odnepaměti dobou oslav. A i když se u nás potlačoval a zakazoval každý pokus o návrat k tradicím, zvlášť tehdy, když v sobě nesl třeba jen náznak náboženského rozměru, se závěrem léta byly "povolené" oslavy dožínek, obžínek a vinobraní.
Hlavní část práce dokončena, zásoby na nadcházející neplodné období zajištěny – nebo nezajištěny, je na čase se sejít, ohlédnout, poděkovat, učinit potřebná rozhodnutí, pobavit se a jít zase dál. Ano, takhle nějak totiž tradiční svátky původně vypadaly. Jednalo se o skupinový přechodový rituál a rozhodování o dalším životě společenství...
Veselé dožínky
Naši předkové znali roční doby jen dvě, a tak nejen babí léto, ale i poslední vůz odjíždějící po sklizni z pole, nazývaný baba, už odkazoval na Bohyni-Matku-Zem v její zimní podobě stařeny přinášející sice smrt, ale i nezbytně nutný odpočinek, se schopností umožňující zničit vznik nového života. O tom, jaké úctě se dříve těšila, nás dodnes přesvědčuje značný počet kopců a návrší místně nazývaných „Baba“ nebo „Na Babě“.
Sklizeň bývala jedním z nejdůležitějších období roku.
Nastavme si zrcadlo
Také člověk byl vnímán jako nedílná součást přírody a prováděním obřadních úkonů se do života většího celku aktivně zapojoval a přebíral za vše, co se kolem něj dělo, svou část zodpovědnosti. Zároveň si ale uvědomoval, jak se celek odráží v jeho životě. Říká se proto, že časný podzim nastaví každému z nás zrcadlo a zeptá se, jak jsme se svým životem letos naložili. Co vzešlo ze semínek a plánů připravovaných přes zimu, zasetých a rozvíjených na jaře, opečovávaných a postupně sklízených v létě? Z kolika plodů se můžeme radovat a kolik si jich dokážeme odložit na neúrodná období?
Babí léto stejně jako začátek podzimu našich životů nás vybídne: zastav se, člověče, ohlédni se a zamysli, rozvaž si dobře příští kroky. A pokud jsi snad nestihl, co bylo třeba, tvoje úroda nedozrála a ty ses nezajistil na zimu-stáří, využij posledního okamžiku v kole roku nebo života, kdy ještě máš naději, že to, co započneš, bude před jeho uzavřením úspěšně dokončeno.
Vínééčko bílééé... vinobraní je posledním svátkem roku, který se slaví pod širým nebem.
Bobule
V mnoha společnostech se také čas dožínek pokládal za začátek nového roku. Dožínkami ale práce v polích nekončila, v půlce září na ně volně navazuje vinobraní, další ze zemědělských prací provázená velkou spoustou tradic, zvyků a obřadů. A poslední svátek, který se ještě oslavuje pod širým nebem. Samotné vinobraní bylo vždy, podobně jako žně, společnou prací sousedů a po sklizni se také víno společně zpracovávalo. Ve chmelařských oblastech znali zase „dočesnou“ a i tato tradice vesele žije dodnes.
No to je posvícení
Začátkem podzimu se také hojně slaví hody nebo místně posvícení, k těm nejoblíbenějším jistě patří svatováclavské, které se svým datem zřejmě snažilo mírně překrýt pohanské oslavy podzimní rovnodennosti. O těch se toho v našich krajích mnoho neví, můžeme si ale celkem snadno odvodit, že se výrazně nelišily od slavností u jiných národů, například dnes znovu populárních, údajně nejstarších obyvatel Evropy – Keltů. Jejich účelem bylo opět poděkování za úrodu, v tomto případě ovšem již tak zvanou druhou sklizeň, a její posvěcení. Zvyk žehnat plodům a bylinám sloužícím k jídlu se nám přes křesťanství dochoval na svátek Nanebevzetí Panny Marie, kdy i dnešní kostely připomínají starověké chrámy a pobývat v nich je pro člověka opravdová radost.
Důležitým rysem prováděných obřadů pro společenství vždy bylo také uzavření daného období, posílení rodové a místní pospolitosti, často nechyběla věštba budoucnosti a oslovení nehmotných sil. Obřadní pokrmy, podávané a svěcené u příležitosti jednotlivých svátků, byly potraviny dozrávající a sklízené v daný čas.
Hody, hody doprovody...
Kdy je čas na sklizeň?
Lidé v minulosti věděli, že nezralé plodiny způsobují nemoci. Rozhodnutí o zahájení sklizně patřilo k nejdůležitějším v jejich životech, činili ho jen ti nejzkušenější, nejdůvěryhodnější a často bylo činěno skupinově. Každý z nás totiž dobře pozná, je-li například ovoce zralé. Poznáme to zrakem podle barvy, čichem podle vůně, hmatem podle konzistence a zralé plody i jinak chutnají. Svých dobrých tradic se však nedržíme, plody vesele sklízíme nezralé a nezralé je také kupujeme a jíme. Bylo by zajímavé zjistit, kolik z dnešních nemocí je vyvoláno jedením nezralého jídla.
V minulosti bylo maso přijímáno s vděčností a užíváno s radostí, kdykoli bylo k dispozici. Skutečnost, že jeden tvor dává svůj život jinému, aby se tento mohl dále rozvíjet, byla přijímána jako přirozená součást koloběhu života.
Stravitelnost jídla si jinak člověk zajišťuje vhodnou úpravou. Nejpozději po sklizni se lidé vraceli k dobrému domácímu vaření a do jídelníčku se znovu zařazovalo maso. Obřadní porážka obvykle společně vykrmeného zvířete nedílně patřila k oslavám úrody. Podzimní rovnodenností začínaly rovněž tradiční lovy a hony. V minulosti bylo maso přijímáno s vděčností a užíváno s radostí, kdykoli bylo k dispozici. Skutečnost, že jeden tvor dává svůj život jinému, aby se tento mohl dále rozvíjet, byla přijímána jako přirozená součást koloběhu života.
Text: Eva Leňová
foto: Shutterstock, zdroj: Akademie léčivé výživy
