Stres si vytváříme i tím, že se neumíme přijmout, říká výživová poradkyně

Radka Pamětická je ženou mnoha tváří. Miluje divoký jumping a posilovací formy cvičení. Radí klientům, jak se hýbat a stravovat. Kromě toho všeho ale pečuje i o jejich vnitřní stránku. Věnuje se totiž józe. Snaží se tak řešit (na rovině profesní i osobní) dva velké problémy dnešní doby – stres a nedostatek spánku.

Jak by se dal podle vás definovat stres?

Pro každého z nás může stres znamenat něco jiného.  Asi každý bude ve stresu, pokud půjde o jeho život nebo o život osob, na kterých nám záleží. V dnešní době je ale stresových „aktivátorů“ mnohem více a to, co stresuje jednoho, může jiného nechávat naprosto chladným. Mě stresuje i cesta do neznámého města nebo příliš hluku či nepříjemná prodavačka. To jsou takové ty běžné každodenní stresové situace, kterým čelí většina z nás v nějaké obdobné míře. Pak může nastat velmi náročná stresová situace, jako je například úmrtí v rodině či vážná nemoc. Ať už naše, nebo blízké osoby. Protože každému psychicky vadí něco jiného, tak je podle mě dobré vědomě pozorovat vlastní reakce na různé druhy stresu. Tímto stylem lze velmi dobře stresovou zátěž na organismus eliminovat.

Kde a jak stres vzniká?

Pokud zůstanu u populace, která nebojuje o přežití někde ve válce či v džungli, pak bych řekla, že stres si nejčastěji vytváříme sami. Třeba tím, co jsme se rozhodli vykonávat za práci, tím, kolik toho chceme stihnout, tím, že si bereme věci příliš osobně nebo že neumíme přijmout sebe či ostatní takové, jací jsou. Dneska se bohužel stresujeme i banálnějšími záležitostmi, jako že se rozbila pračka, že jsme nestihli představení v divadle nebo nám před nosem vyprodali boty, které jsme už dlouho měli vyhlídnuté. Pořád si ale musíme říkat, že když nejde o život, tak nejde o nic…

Stres může být velmi zákeřný, neviditelný a pomalý zabiják.

Jak nám takový každodenní stres škodí?

Z biologického pohledu je stres jen obrannou reakcí těla na vzniklou událost, která probouzí hormonální systém buď k útoku, obraně či útěku. Má mobilizovat svaly a srdeční i nervový systém k výkonu. Bohužel dnešní doba vytváří stresových situací až příliš mnoho a hormonální systém i tělo a hlava jsou neustále připraveny na absolutní výkon a boj o život. Nic z toho ale nepřichází. Hormony pak mohou setrvávat v organismu a reakce se projevují různě – výbuchy vzteku, pláče či jinými emocemi. Nebo v sobě naopak vše potlačíme a ono to pomalu zakyseluje tělo a ukládá se a ukládá, až je oslabená imunita nebo v horším případě vznikají stavy deprese či úzkosti. Rizik ze stresových situací, kterých si nevšímáme a necháme je odplouvat, je mnoho.

Při stresu také vznikají v těle takzvané volné radikály, které mohou poškozovat buňky. Stále se jedná o chemickou reakci. Společně s nevhodnou stravou a špatným ovzduším do sebe dostáváme další volné radikály a vše se ještě kumuluje tím, že spousta lidí velmi špatně a mělce dýchá nebo se nevěnuje žádnému pohybu, a hned je „zaděláno“ na další choroby, či dokonce infarkt. Stres tedy může být velmi zákeřný, neviditelný a pomalý zabiják.

Souvisí se stresem nějak nedostatek spánku?

Spíš bych řekla, že nedostatek spánku velmi ovlivňuje citlivost na stresové situace a schopnost na ně přiměřeně reagovat. Nedostatek spánku způsobuje tělesnou i duševní únavu. To znamená buď větší emocionální citlivost, nebo naopak nulovou citlivost. Únava nás přitom přivádí k dalšímu stresu, protože nezvládáme, nestíháme a ještě k tomu jsme podráždění nebo přecitlivělí. Často jsme tedy v nesouladu sami se sebou, anebo to „odnese“ někdo jiný. Když se snažíme najít rovnováhu mezi prací a odpočinkem, do kterého patří i regenerace při spánku, tak budeme více v klidu, tedy bez stresu.

Jak dlouho bychom měli spát, abychom nebyli ve stresu z toho, že spíme málo, nebo naopak dlouho?                

Spánkový režim je dobré dodržovat hlavně v pravidelných intervalech. Někomu může stačit 6,5 hodiny a někdo potřebuje 8 hodin. Nejdůležitější je najít si pravidelnost a chodit spát ve stejný čas a ve stejný čas ideálně i vstávat. Jestli to u někoho je každý den v jedenáct večer nebo v osm večer, to je jedno. Dobré však je mít možnost spát alespoň těch sedm hodin a nechodit spát v jedenáct v noci a dlouhodobě vstávat v pět ráno. Obecně se doporučuje chodit spát určitě před půlnocí kvůli uvolnění regeneračních hormonů. Spánek je naprosto zásadní pro životosprávu. Velký problém s imunitou i s váhou mají lidé, kteří pracují na směny, anebo i lidé, kteří hodně cestují do zemí s jiným časovým pásmem.

Čínská medicína i východní kultury řeší spánek ještě detailněji a doporučují uléhat do desáté hodiny večerní. Každá část noci má dle těchto kultur fáze, kde jsou aktivní regenerační funkce jednotlivých orgánů a potřebují si odpočinout. Proto je třeba vhodné před spaním už moc nejíst a nepít, aby si měly čas odpočinout ledviny, žaludek, slinivka, játra a další orgány. Když je v žaludku jídlo, tělo musí přes noc zpracovávat stravu místo toho, aby opravovalo například svalovou tkáň nebo regenerovalo pokožku či vlasy, tvořilo si nové buňky, kde potřebuje, nebo i bojovalo s přemnožením kvasinek či bacilů v těle.

Může stres zásadně ovlivnit naši váhu?

U někoho ano. Zejména u těch lidí, kteří rádi řeší smutné nebo nepříjemné situace jídlem. Cukr a naplněný žaludek dávají tělu příjemné pocity nasycení, bezpečí, jistotu blahobytu. Vyplavují se hormony, které říkají, že je nám dobře. Příjemná či oblíbená chuť navíc vyvolává pocity štěstí. Pokud tedy nenajdeme jiný způsob, jak nepříjemné situace řešit, často se přejídáme, abychom nepříjemnosti potlačili. Pak také existují lidé, kteří možná ani netíhnou k jídlu, ale kvůli stresu mají neustále vysokou hladinu kortizolu. Ta může nepřímo ovlivnit schopnost těla zhubnout. Tělo si může své tukové zásoby chránit, jelikož se kvůli stresu vlastně bojí, že by mohlo tukové zásoby potřebovat právě k boji o život, k útěku a podobně.

Takže stres a nedostatek spánku je, co se týče váhy, vlastně vražedná kombinace.

Unavené tělo chce energii v podobě spánku, zvlášť po několika probdělých nocích. A my místo toho, abychom se naučili chodit spát, dáme tělu další zápřah. Jdeme opět do každodenního pracovního kolotoče, tam to vyřešíme litrem kávy. Tělo je chytré, když nespí, volá po energii cukru nebo tuku. Cukr je většinou nejrychlejší zdroj energie, a proto většina z nás chce rychle něco sladkého nebo i kombinaci sladkého a tučného. Z tohoto se často stane závislost na cukru. Kombinace nedostatku spánku a velkého stresu tedy rozhodně může ovlivnit to, jestli hubneme, nebo tloustneme. Únava se zkrátka rovná potřebě energie. Když si odpočinek nedopřejeme, tak tělo volá po energii z jídla. A stres se zase rovná vyplavení kortizolu, který se neodčerpá, pokud ho neumíme eliminovat. A kortizol v těle znamená neschopnost uvolňování tuku z tukových buněk.

Potvrzují tyto závěry i vaše zkušenosti z praxe?

Potvrzují a i já to pozoruji sama na sobě. Proto si už spánkový režim hlídám a snažím se nevysedávat u počítače dlouho do noci. Vím, jaké to má následky na mou tělesnou i psychickou výkonnost. A obdobná slova slyším i od svých klientů. Jen málokdo je ale ochoten něco změnit, než se stane něco závažného. Zatím máme stále ve zvyku hasit požár, tedy bolest či nemoc. Preventivní péče o tělo se u nás teprve začíná zajíždět.

Jóga mě učí skromnosti, vytrvalosti i disciplinovanosti a jemnosti.

Jak vy sama bojujete se stresem? A trpíte jím, nebo se mu umíte vyhnout?

Rozhodně se také umím dostat do stresových situací a nejčastěji tak, že chci všechno stihnout. Někdy mám pocit, že je kolem mě spousta nepříjemných situací. Děti se perou, a když se neperou, tak něco ztratí, jsou hlučné, klient nedorazí na smluvený termín, do toho netiskne tiskárna... Je dobré pozorovat, co všechno na nás působí, a učit se ty menší nepříjemnosti příliš neprožívat. Brát je jako součást života. Role pozorovatele sama sebe mě toho dost naučila a nepříjemné i negativní emoce už často ani nepřicházejí. Celkově mi pomáhá hodně technik, které používá jóga. Využívám je já sama na sobě i v praxi a užívá je i moderní psychologie. Důležité je stále neočekávat nějakou aktivitu od ostatních, neulpívat na věcech, lidech, vztazích či plánech. Stejně jako trénink těla je pro mě důležitý i trénink mysli.

Máte nějaké vlastní rituály, které vám zajistí skvělý spánek?

Využívám některé techniky z knížky od indického duchovního učitele, který si říkal Osho. Je tam spoustu imaginací a návodů, co dělat, když se před spaním takzvaně „honí myšlenky“, ať už pozitivní nebo nepříjemné. Může to znít legračně, ale jsou tam opravdu návody, jak k sobě promlouvat, typu: „Má mysli, už nyní zastav svou aktivitu, nyní je potřeba spát a stejně nyní nic nevyřešíš a nech přemýšlení na druhý den.“ Může se to říkat i nahlas, ale musíte si dát pozor, kdo vedle vás leží, aby si nemyslel, že jste zešíleli.

Mně stačí si uvědomit, že mě mysl do něčeho nutí, když mám spát a nespím. Prostě se snažím svoji mysl „kultivovat“. Dobře se usíná také „v náruči Boha“. V józe je to vlastně všudypřítomný pocit božství kolem nás. Těm, kteří na tyto pocity nejsou, jistě postačí, když usínají v blízkosti milovaných osob, pokud to lze. Mně pomáhá, když usínám s dětmi a před spaním jim mohu zazpívat nebo přečíst pohádku, a stejně tak ráda usínám vedle manžela, i když bez té ukolébavky a pohádky. Jsou ale samozřejmě lidé, kteří žijí sami. Těm mohou pomoct ony zmiňované afirmace, kterých jóga využívá spoustu.

Pomáhá jóga zvládat stres?

Určitě aspoň v mém případě. Přiměje mě se zastavit, vnímat, zpomalit každodenní shon, sáhnout si na svoje nitro, zvědomit tělo, vidět se jinýma očima, přijmout sebe i ostatní. Pomáhá mi celkově právě najít rovnováhu a ty pocity štěstí, které nezávisí na okolí, na úspěchu v práci, na tom, co umí nebo neumí moje děti, nebo zda mi vyjde dovolená. Jóga mě učí skromnosti, vytrvalosti i disciplinovanosti a jemnosti. I ta disciplinovanost ve spánku či v jídle nepřišla jako příkaz mojí vůle, ale jako pocit, že bych měla být jemnější a šetrnější i vnímavější ke svému tělu. A tak by to zřejmě mělo být.

Reklama

foto: Archiv Radky Pamětické