Lidský mozek má hmotnost mezi 1 300 až 1 400 gramy. Obsahuje až 100 miliard neuronů, mezi nimiž existuje snad až biliarda (to je číslo tvořené jedničkou a patnácti nulami) synapsí, tedy spojení, sloužících k přenosu vzruchů. Věda vše zatím nedokázala zmapovat, a i kdyby, těžko tím vysvětlí, jak se tvoří naše nehmotné myšlenky. Existuje obrovské množství teorií, ale zatím žádná nezískala všeobecnou podporu. Není se čemu divit. Otázka, co to je lidské vědomí, je logicky pro lidské vědomí docela oříšek.
V současných teoriích o vědomí očividně cosi chybí. Australský filozof David Chalmers se domnívá, že vědomí může existovat mimo nám známou realitu. Jeden z největších problémů současné filosofie mysli je takzvaný Obtížný problém vědomí, což je pojem zavedený právě Davidem Chalmersem. Pokládá otázku, jak je možné, že konkrétní věci v nás vybudí určitý dojem – známe jejich vlastnosti, třeba barvu nebo zvuk, který vydávají, ale krom prostého konstatování, že je to barva modrá a hlas flétny, si uvědomujeme, že je to naše oblíbená tmavomodrá a tón jednočárkované „C“, jejž si spojíme s písničkou, kterou nemůžeme vystát. David Chalmers si klade otázku, proč by mělo zpracování vizuální a akustické informace kognitivními systémy dát základ bohatému vnitřnímu životu.
Kvantový klíč?
Známý oxfordský fyzik a matematik, kromě jiného učitel a spolupracovník Stephena Hawkinga sir Roger Penrose, hledá vysvětlení s odvážnou a za současného stavu lidského bádání vyloženě provokativní teorií. Říká, že potřebujeme zásadní revoluci v našem chápání fyzického světa, abychom se dopracovali k pochopení vědomí. Je to ale možné, když se při studiu vědomí jej pokusíme pochopit pomocí kvantové mechaniky. To zatím však většina neurobiologů a dalších vědců odmítá. Dokonce nedávno zesnulý Stephen Hawking tuto myšlenku odmítl s tím, že má strach, když teoretičtí fyzici začnou mluvit o vědomí. „Penroseovy argumenty mi připadají, jako že když je vědomí tajemství a kvantová mechanika ve spojení s teorií relativity jsou dalším tajemstvím, tak musí být příbuzné.“
Lidské vědomí jako program možná nepřestává fungovat ani po naší smrti. To pouze mikrotubuly ztratí svůj kvantový stav, ovšem kvantová informace z nich nebude zničena, jen se rozplyne do vesmíru jako celku.
Fyzik Penrose si však našel zajímavého spojence ze zcela jiného vědního oboru. Je jím anesteziolog Stuart Hameroff z Arizonské univerzity v Tusconu. Roger Penrose v odkazu na Gödelovy věty o neúplnosti (zjednodušeně – určité závěry z matematiky jsou pravdivé, ale nemohou být prokázány) uvádí, že jestli je lidská mysl chápe, tak nemůže fungovat jako počítač podle komputační teorie mysli z druhé poloviny minulého století.
Mikrotubuly
Laskavému čtenáři se omlouváme, ale tento odstavec bude malinko složitý. Slabší povahy ho nicméně mohou přeskočit a v klidu navázat na další odstavec. Tak tedy: Hameroff zkoumal vliv anestezie na mozkové struktury. Spolu pak uvedli teorii, že lidská mysl je nekomputační, protože vlnové funkce kvantových stavů samovolně kolabují, tedy že se ve vnitrobuněčné struktuře nervových buněk (mikrotubulech) redukují vlnové funkce. Teorie o orchestrované objektivní redukci pak dostala zkratku Orch-OR (Orchestrated objective reduction).
Proud znalostí směřuje k nehmotné realitě. Vesmír začíná vypadat více jako velká myšlenka než jak velký stroj.
Nedílnou součástí takovéto kvantové teorie mysli je i domněnka, že k této redukci nedochází náhodně a ani se neřídí nějakým algoritmem. Ovlivňují ji snad informace z Planckovy stupnice, z čehož může vyplývat, že po fyzické smrti člověka se kvantové informace z mikrotubulů neztratí, ale zůstanou ve struktuře vesmíru jako protovědomí.
Velká myšlenka
Teorie protovědomí kvantové struktury reality vychází z toho, co Hameroff naznačuje, že mikrotubuly jsou kvantové zařízení, které Penrose ve své teorii hledal. Zjednodušeně řečeno – lidský mozek sice neodpovídá definici počítače podle otce umělé inteligence Marvina Minsky, jenž prohlásil, že mozek je jen computer vyrobený z masa, ale lidské vědomí je program, který v něm běží, přičemž tento program neboli duše nepřestává fungovat ani po naší smrti. To pouze mikrotubuly ztratí svůj kvantový stav, ovšem kvantová informace z nich nebude zničena, jen se rozplyne do vesmíru jako celku. Jestliže se podaří klinickou smrt překonat a člověka vrátit k životu, vrátí se podle Hameroffa kvantová informace zpět do mikrotubulů. Resuscitovaný člověk pak může mít vědomí blízké smrti, často popisované jako cesta tunelem za světlem a náhlý návrat.
Sir James Hopwood Jeans, britský fyzik, astronom a matematik, v první polovině minulého století mimo jiné napsal: „Proud znalostí směřuje k nehmotné realitě. Vesmír začíná vypadat více jako velká myšlenka než jak velký stroj.“ Penrose ovšem takový vesmír nechápe tak jako většina z nás. Zavedl do něj pojem twistor a twistorový prostor, což je prostor matematicky reprezentovaný uspořádanou čtveřicí komplexních čísel, ovšem s projektivním rozšířením tak, že normální světelný paprsek je v něm zobrazen jako bod. Nechápete? Nevadí, může nás blažit vědomí, že jestli mají Roger Penrose a Stuart Hameroff pravdu, naše kvantová nevědomost má šanci to po smrti napravit.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Excalibur