Známe se asi rok. Nikdy jsme se neviděli. Přesto mám pocit, že jsme staří známí. A proto i tento rozhovor mohl vzniknout jen tak po telefonu, při jeho cestě po D1. Když jsem ho nedávno oslovila s účastí v jednom projektu, ani na chvilku nezaváhal. „Hele, Hanko, jasně, pomůžu Ti. Ale můžeme si tykat? Mně seš blízká tou svojí energií. Pošli mi své datum narození, ať tomu rozumím. Jejda, jasné, máš planety rozložené velmi podobně jako já – dobrodruh!“ ozvalo se pobaveně na druhé straně drátu.
Stejně vstřícně zareagoval, když jsem ho oslovila s žádostí o rozhovor pro Flowee. „Hanko, jasně. Teď mám pětihodinovej atrologickej kurz v Jihlavě, končí v osm. Dej mi pak hodinu, abych si srovnal hlavu, a cestou domů se Ti z auta ozvu, jo?“ halekal, zatímco se na D1 málem zapíchl do kamionu před ním.
Antonín Baudyš – syn bývalého ministra obrany, po němž zdědil vztah k astrologii, chtěl být původně knězem. Studoval teologii ve Švýcarsku, filozofii v Mnichově a dva roky pak religionistiku na Karlově univerzitě. Pak se pustil jiným směrem, dělá osobní, partnerské či prognostické horoskopy, astrologické videokurzy, zabývá se firemní psychologií i osobním růstem. A dokonce si u něj můžete nechat vypočítat, kdy je vhodné počít potomka. Na facebooku má čtrnáct tisíc followerů, možná i proto, že občas provokuje svými konspirativními názory na to, kdo stál za útoky 11. září, anebo svojí podporou Ruska. Politice jsme se ale vyhnuli. Naším tématem byly vztahy.
Na webu máš napsáno: Antonín Baudyš, víc než astrolog. Co teda vlastně jsi? Psycholog, vztahový kouč?
Astrologie dává užitečné nápovědy. Není to tak, že by měla nějaká automatická řešení. Ale obvykle to, co má pro klienta největší hodnotu, je paradoxně to, že ho pochopím. Lidé mi totiž mnohdy popisují věci, které jsem již prožil. Potom mám radost, když jim můžu poskytnout potvrzení toho, že toto se v životě skutečně děje. A že to má i svůj vyšší smysl, protože to vždy vede k určitému druhu pochopení, přijetí a skromnosti. Jinými slovy, člověk se stává lepším právě proto, že jej potkalo něco, na co musí reagovat. Ale tohle, co Ti popisuji, už astrologii přesahuje...
Reklama
Nevím, jestli se budeš chtít o tomhle bavit. Se svou ženou Kristinou, která je regresní terapeutka, se rozvádíš…
Zkusme to. Ano, budeme se rozvádět, po patnácti letech společného života.
Napadlo mě, když jste spolu do toho šli, jestli sis pomohl astrologií a zjišťoval sis, jaký má ten vztah potenciál a jestli vydrží.
Ale ovšem.
Kontakt s vlastními rodiči bych také nepřeháněl, pokud máme tendenci programům rodičů podléhat, například když jim tím zkoušíme dát najevo, že je máme rádi.
A viděl jsi, že za nějakých 15 let může přijít zlom, který přišel teď? Nebo jak funguje vztahová astrologie, když si ani astrolog nevyvěští, jestli to s touhle konkrétní ženskou má smysl?
Můj horoskop není právě stabilní a vzhledem k tomu jaký jsem, našich 15 let pokládám za hezký úspěch. U mne ke změně životní situace může dojít snadno a rychle. Takže o to víc si potom vážím období stability a bezpečí.
Kdo byl ten silnější, aby to ve vašem případě rozsekl?
Na to, abychom se mohli rozpojit, jsem já takzvaně neměl koule. Jsem spíš závislý typ. V tomhle musela být z nás dvou ta odvážnější Kristina.
A není to tak obecně, že většinou rozsekává vztahy žena?
Ve své poradenské praxi se setkávám spíš se scénářem, kdy muž opustil manželku kvůli jiné ženě.
Vážně? Ale až na základě nějakého silného impulsu, ne? Těhotenství nové partnerky, nebo že to manželka zjistí…
Nejčastěji se setkávám s tím, že lidé chtějí situaci ve vztahu řešit ke spokojenosti všech stran. A z toho usuzuju, že jako společnost dozráváme. Příběhy, které vídám, bývají složité a přesto charakterní.
Máme dojit k mnohem hezčímu stupni soužití a pravdivosti, než je ten, který jsme dosud znali. Je to v našem zájmu, mnozí toužíme, aby byl v našem životě úplný soulad a plná pravdivost.
Dá se astrologicky podložit, proč se v poslední době tolik párů rozvádí? Nebo je to spíš v nás? Jsme více nestálí, tlačí na nás zrychlená doba?
Neznáme čísla rozvodovosti, možná taková byla i dříve. A možná mne a tebe to téma poňouká, protože jsme oba stejný ročník, a v našem věku to téma vnímáme víc. Domnívám se, že existuje nějaký tlak vesmíru na nás, abychom dosáhli skutečný soulad a poznali pravou lásku. Ve všem, ale nejvíc právě v životním vztahu. Vztahy, ve kterých takové harmonii nejde dosáhnout, čekají na své ukončení.
Bez lidského zásahu?
Jeví se mi to být takzvaně vedené shora. Vyšší silou, možná naší duší. Domnívám se, že jako lidská společnost máme dojit k mnohem hezčímu stupni soužití a pravdivosti, než je ten, který jsme dosud znali. Je to v našem zájmu, mnozí toužíme, aby byl v našem životě úplný soulad a plná pravdivost.
Lidé si chodí ke kartářkám a možná i k astrologům pro útěchu. Něco ve smyslu „slibem nezarmoutíš“...
Já odmítám být automatem na dobré zprávy. Smysl mají rozhovory týkající se toho, co člověk doopravdy hledá. Stejně jako když se rozhovor dotýká důvodů, proč tomu tak zatím není. A součástí takových úvah často bývá si přiznat, že se bojím. Kupříkladu samoty. Případně zahlédnout strach, zda pro druhé lidi mám tu hodnotu, jakou bych si přál mít.
…nebo strach ze zklamání?
Nebo strach ze zklamání, ano.
Je strach nejhorší věc, co člověka limituje?
Ne, strach máme všichni. Pomáhá nám v tom, abychom nakonec uvěřili ve vlastní kvality, ve vlastní příběh nebo v lásku Boží. A ona důvěra, aby byla vědomá, autentická. To je jediný smysl strachu, aby nás dovedl k něčemu vyššímu.
Mě osobně strach strašně omezuje.
Každého. Ale jednoho dne tě přestane bavit.
Tak to se těším, až ten den nastane.
Ona je to taková hra sám se sebou. Kdy už na to přijdu.
To je sakra tvrdá hra.
Je, ale to, co člověk touhle hrou může získat, je tak obrovské, že to stojí za to. Můžeš získat úctu k sobě, najít spokojenost opírající se ne o něco, ale o sebe. To jsou skvělé kvality, které můžeš najít. S nimi by pak už neměl být problém najít i životní lásku a životního partnera.
Dá se obecně říct, co je největší nebezpečí pro vztah?
Pravděpodobně, když začneme brát vztah jako určitou samozřejmost.
Takže platí, že se na vztahu musí pracovat? To je ale šílené klišé.
Raději bych vztah spojoval s radostí. Být vděčný za to, když dnes tady ten druhý člověk je, protože už s námi také být nemusel. Na druhou stranu je dobré rozpoznat, jestli by v tom nebyla vyšší hodnota, kdybychom nebyli spolu. Proč si neříci, že i to stojí za úvahu.
Osud je do velké míry prodloužením myšlenek a rozhodnutí, které jsme udělali někdy v minulosti a bůhví v jaké minulosti.
Pracuje astrologie s tím, čemu se říká osud? Nebo jen s tendencemi a trendy?
Nepracuje. Jinak. Osud je do velké míry prodloužením myšlenek a rozhodnutí, které jsme udělali někdy v minulosti a bůhví v jaké minulosti. My ovšem získáváme poznatky a na jejich základě činíme nová rozhodnutí. Takže tímhle způsobem je osud něco relativního a dočasného, co vzniká stále znovu. A přenastavit se dá úplně všechno.
I přebírání optiky rodičů na život?
Tak on nás nikdo nenutí ji přebírat. Kontakt s vlastními rodiči bych také nepřeháněl, pokud máme tendenci programům rodičů podléhat, například když jim tím zkoušíme dát najevo, že je máme rádi. Bezděčné přebírání rodičovské optiky bývá destruktivní.
Mám spoustu kamarádek, které jsou krásné, inteligentní, soběstačné, milé, vtipné, pracovité, úspěšné, sexy. A nemají chlapa. Čím to je?
Hm.
Čekám, že řekneš: Právě proto. Co chlapi hledají u žen? Nebo jen nesnáší silné ženy?
Jinak, zpátečka. Do toho se mi nechce vůbec chodit. Já myslím, že vývoj nás všechny posouvá k tomu, aby muž a žena spolu byli ne proto, že bychom se potřebovali, ale kvůli objevení pocitu lásky. A aby právě to bylo důvodem, proč jsou dva lidi spolu. A na objednávku, že někoho potřebujeme, vesmír nereaguje moc ochotně.
Co si myslíš o feministkách?
Já žádnou neznám. Takže si nemůžu nic myslet.
Můžu osobní otázku? Co budeš dělat teď, po rozchodu s Kristinou?
Aha. Mým nejbližším člověkem se teď stávají naše děti, Eliáš a Janička, kterým je 10 a 11 let. Máme ještě třetího syna, ale tomu je 18, takže už ho neberu jako dítě. A za jejich blízkost a společnost jsem velmi vděčný. A to je můj nynější úkol, mít se s nimi hezky jako táta. Prodáváme v Šumperku dům a koupili jsme místo něj dva byty, které jsou propojené schodištěm. Volili jsme nejlepší řešení pro naše děti a potud se nám to povedlo.
Kdyby se takhle v klidu rozcházeli všichni, to by asi bylo fajn…
Víš co, druhé lidi neřeším. A když nemusím, tak jejich příběhy vůbec neposlouchám.
Zvykáš si postupně na samotu?
Zvykám. A začíná se mi líbit, když mám tolik prostoru sám pro sebe.
I když jste na sebe byli se svou ženou tak fixovaní?
Byli. Byl to intenzivní a moc hezký vztah. Zjevně jsme se začali učit zas něco jiného.
Může dobrodružná povaha jako ty nebo já dlouhodobě s někým fungovat?
Snad jo. Vidím, že hledání výsledek nepřináší. Takže příští vztah mi vznikne mým klidem a mojí důvěrou. Jinak fakt nevím. A už teď se na něj moc těším…
foto: Bára Prášilová