Po dekádách mocného rozvoje je genetika už tak daleko, že znuděně krčíme rameny nad klonovanou ovcí nebo happeningem aktivistů v polích modifikované kukuřice. Zajímavější je, když vám někdo nabídne možnost dokonale poznat potřeby vlastního těla. Vyzkoušeli jsme nejmodernější genetický test.
Michael Nova stojí za vývojem v současnosti nejobsáhlejšího dostupného genetického testu v oblasti výživy, který umožňuje najít si ten nejlepší možný životní styl podle biologického nastavení vašeho těla. Sedím sama ve spartánsky zařízené kanceláři a z vysušených úst se snažím vymámit zbytky slin. Právě tolik, aby naplnily malou zkumavku. Po dvou hodinách, kdy jsem nesměla pít, to je heroický výkon. Můj biologický materiál poputuje do Kalifornie, kde opálení vědci budou mou DNA analyzovat.
Opravdu jsem se snažila několik týdnů pečlivě dodržovat odborná doporučení, ale musím se přiznat, že jsem neuspěla.
V laboratořích Pathway Genomics vyvinuli program, který na základě analýzy DNA přesně stanoví, co máte, můžete či nesmíte pozřít, aby vaše tělesná schránka byla v ideální kondici. Tělo = sada spínačů. Každý z nás oplývá zhruba 4 miliony genových mutací, které můžeme v závislosti na prostředí vypínat či zapínat, ve většině případů nevědomky a některé z nich trvale. Povel „zapnout“ či „vypnout“ dáváme tím, co jíme a pijeme, případně tím, jestli kouříme či nikoli a zda si dopřáváme dostatek pohybu.
Válečné dědictví
„Vy a já můžeme mít v sobě totožné geny, jejich kombinace jsou ale odlišné. Mutace a geny od rodičů jsou dané a v průběhu života je budeme různě vypínat a zapínat,“ vysvětluje doktor Nova, který se specializuje na využití analýzy DNA v každodenní medicíně. Některé z trvale změněných genů můžeme dokonce předávat svým potomkům, definitivní důkaz toho, že v pětadvaceti a pětatřiceti prostě stejné dítě neporodíte. To pozdější ale může mít v některých směrech paradoxně lepší genetickou výbavu díky tomu, že maminka si už něco odžila, a možná zapnula ty správné geny.
Reklama
„Na přelomu let 1944 a 1945 zažívala Evropa jednu z nejchladnějších zim,“ vypráví doktor Nova. „Němci, které tlačili Britové zpět přes Holandsko, po cestě pálili vše, co jim stálo v cestě. Místní tak po 4–5 měsíců získávali denně ze stravy pouhých 600–700 kcal, třetinu běžného kalorického příjmu. Mezi nimi byly samozřejmě také těhotné ženy. Děti, které porodily, pak vědci po generace sledovali a dospěli k velmi zajímavým zjištěním. Mnoho z těch, které byly v době hladu v počátečním stadiu vývoje plodu, trpělo obezitou nebo cukrovkou a tento gen předaly dál i svým dětem. Dlouho nikdo nemohl odhalit důvod. Nakonec se zjistilo, že ženy, které byly těhotné a na tak nízkokalorické dietě, aktivovaly určitý gen, který právě v reakci na prostředí ovlivnil regulaci inzulinu. To vše pouze kvůli těm pár měsícům nedostatečné stravy. „Říkáme tomu epigenetický efekt, který nastává při změně vnějšího prostředí a má biologické dopady i poté, co samotná změna prostředí již pominula,“ uzavírá Michael Nova.
Pozor na zneužití
DNA je učiněnou studnicí informací, které mohou napomoci k prevenci chorob i jejich účinnější léčbě. Genetický kód prozrazuje dědičné dispozice k infarktu, mrtvici nebo rakovině a mnoho dalšího. Na druhou stranu takové databáze s biomateriálem mohou morálně slabší povahy lehce svádět také k mnoha nepravostem. Co kdyby se k vašemu genomu dostali třeba pojišťováci a zjistili, že to s vaším zdravím není úplně tak růžové? Platba za životní pojistku by pravděpodobně přes noc letěla raketově vzhůru.
Cena získání sekvence lidského genomu navíc prudce klesá, dokonce rychleji než třeba ceny počítačů. Podle údajů amerického národního institutu pro výzkum lidského genomu stála v roce 2001 tato operace 95 milionů dolarů a v říjnu 2015 tentýž úkon už pouhých 1245 dolarů. O tom, jak je jednoduché se ke genetickému materiálu dostat a co vše s ním lze odhalit i v amatérských podmínkách, bez příslušných laboratoří a financování, vypověděla newyorská umělkyně Heather Dewey- Hagborg v projektu Stranger Visions. Na ulici sesbírala vzorky DNA, které lidé zanechali na žvýkačkách či cigaretách, a na základě těchto vzorků vytvořila jejich portrét ve 3D.
Michael Nova
Odsuňme ale černé scénáře stranou. Zajímavé je položit si naopak otázku budoucnosti třeba právě nutrigenomiky, které se věnuje Michael Nova a Pathway Genomics. Michael předpovídá, že do pár let bude běžnou součástí vyšetření v ordinacích praktických lékařů po celém světě. V Americe jej již dnes pojišťovny proplácejí v rámci boje s obezitou a s ní souvisejícími nemocemi. I tak je prevence mnohonásobně levnější než léčba.
Budu tu do sta?
Co tedy bude dál? Budeme tady všichni do sta let? Vytlačí genetika vědmy? Uplynulo pár týdnů a zvědavě nahlížím do své genetické zprávy. Čtení je to nadmíru zajímavé a v mnohém potvrzuje to, co jsem si sama o sobě a fungování svého těla vždy myslela. Proto informace o přirozeném sklonu k obezitě není ani zpola tak šokující, jak se zdálo lékařce, která zprávu interpretovala.
Z genetického materiálu se dozvíte úplně vše. Mé cenné kovy z lehkoatletického okruhu, které jsem před řadou let získávala bez zjevné námahy na tréninku? Jednoduché, jsem hrdou majitelkou takzvaného sprinterského genu, který způsobuje rychlý náběh svalové síly. Nemám ráda brokolici a špenát. To proto, že mé geny jsou citlivé na hořkost. A do třetice to tloustnutí. Překvapení paní doktorky bylo oprávněné. Jen já totiž vím, že jsem se na každé rodinné oslavě cpala tak dlouho, až se mi udělalo špatně a musela jsem si jít lehnout. Může za to gen, který způsobuje, že nepoznám, kdy mám dost.
Také jsem se dozvěděla, že největší zisk má moje tělo z vytrvalostních aktivit, což interpretuji jako dlouhé procházky po městě. Hůře na tom jsem se silovým tréninkem, takže posilovny jsou zbytečnost. Mám gen, který dobře zpracovává kofein, a tudíž ani pozdní večerní káva by neměla zabránit výživnému spánku. V ruce držím cenný materiál, čistě teoreticky by mi měl umožnit nastavit pro mé tělo ideální podmínky tak, aby vesele prosperovalo do požehnaného věku. Naneštěstí pro něj je tu ještě něco jako psychika.
Opravdu jsem se snažila několik týdnů pečlivě dodržovat odborná doporučení, třeba zvýšit přísun ryb, které nijak zvlášť nemiluju. A musím se přiznat, že jsem neuspěla. Odpověď na výše položenou otázku je tedy nasnadě, do sta let tady všichni nebudeme ani při nasazení těch nejpronikavějších mozků a metod. Minimálně my, jejichž hlava má pocit, že na tom je tělo dobře, a tudíž není nutné se příliš trápit. Přeji vám, abyste patřili do mnohem disciplinovanější skupiny.
foto: Shutterstock
