Zemřela na konci března. Paul McCartney říkal publicistce Jude Simonsové „srdíčko“ a obdivně ji popisoval: „Starší dáma, opravdová novinářka s cigaretou u pusy a s notesem v ruce.“ Simonsová zmapovala bleskovou cestu Beatles k celosvětovému úspěchu. Bez ohledu na celoživotní naléhání vydavatelů odmítla napsat vlastní životopis nebo vyzradit tajemství, se kterými se jí členové Beatles bez obav svěřovali.
Ringo Starr jí přezdíval Judith Christ Superfag (Judith Ježíš Superžváro). Dělal si z ní legraci, že kdyby sebou zatřásla, bude z ní padat popel. Že ten životopis nakonec nenapsala, je škoda nejenom kvůli tomu, že bychom měli unikátní pohled na jednu z nejvlivnějších kapel všech dob, ale že bychom věděli víc i o ní.
Reklama
Koncentrační zkušenost
Judith se v britské škole učila německy. V roce 1946 se na britském ministerstvu zahraničí ucházela o místo reportérky pro Die Welt, tehdy šlo o noviny vydávané západními spojenci v Berlíně. Nabídli jí příjemnou práci v zemědělské rubrice, ale Judith odmítla, že chce psát zprávy. Poslali ji tedy do Hamburgu psát o procesech s dozorci a zdravotníky koncentračního tábora v Ravensbrücku, kde zahynulo na padesát tisíc žen. Tábor poskytoval prostitutky pro oficiální bordely německé armády a táborový doktor prováděl na ženách experimenty, při kterých je infikoval syfilisem.
Paul McCartney, autor textu Hey Jude, se kdysi nechal slyšet, že ho k textu inspiroval rozvod Johnna Lennona, konkrétně to, že kvůli Yoko Ono opustil svého malého syna.
Když dvacetiletí Beatles potkali skoro čtyřicetiletou Judith, byla jednou z prvních hudebních novinářů na londýnské Fleet Street. Fascinovala je, netajila se tím, že zlo nacistů, se kterým se v jejich věku setkala, ji nesmírně zasáhlo: „Na ulici by vypadali jako obyčejní lidé, ale proměnili se v monstra. Zlo jim lezlo z očí.“
V přepisu rozhovoru s Lennonem pro Daily Express v roce 1963 se zachovala její zdvořilá otázka: „Pořád ještě nemůžeme zmínit tvůj sňatek, že ne, Johne?“ Manažer Beatles Brian Epstein rozhodl, že existenci Lennonovy manželky a syna je třeba držet pod pokličkou, aby nepřestal být atraktivní pro nezletilé fanynky. Ale zpátky k jejímu všudypřítomnému žváru.
Mně osobně otec na cigarety málem umřel, když jsem byla dítě. Žil jenom proto, že ze tří nebo čtyř krabiček denně přešel na nulu, ze dne na den. Nemohla jsem mít normální dlouhodobý vztah s nikým, kdo kouřil, ničilo mě, že se mi před očima zabíjejí. Jedinou výjimkou je kamarádka ze školy Žabža. Žabžu miluji, jak je možné, že mi nevadí, když kouří ona, dokonce ji občas kryji?
Viděla jsem totiž kouřit její babičku – celý život – a kouřila až do svých devadesáti let. Obě ženy od malička překypovaly zdravím, přestože si nelibují v čerstvé zelenině ani ovoci. Neznají bolest zubů, nemají plomby. V genetické loterii si vytáhly kartu, o které se jiným jenom zdá.
Selský rozum a fáma
Také Judith kouřila jako fabrika a přesto se dožila 93 let. Blížíme se okamžiku, kdy bude možné přečíst náš osobní genetický kód a pak mu přizpůsobit životní styl a dietu bez toho, že bychom se zbytečně omezovali nebo naopak ohrožovali své zdraví. Než ten skvostný okamžik nastane, stojí za to řídit se tím, nač jsme už skoro rezignovali: selským rozumem.
Léta kolovaly fámy, že Hey Jude je text inspirovaný Judith Simmons. Je to velmi nepravděpodobné. Paul McCartney, autor textu, se kdysi nechal slyšet, že ho k textu inspiroval rozvod Johnna Lennona, konkrétně to, že kvůli Yoko Ono opustil svého malého syna. Písnička se původně jmenovala Hey Jules! Nakonec jméno Jules změnil na Jude, ale vztah mezi dvěma popovými legendami se pak už nikdy nezlepšil. Jude v tom tedy zřejmě žádnou roli nehrála.
foto: Profimedia a The Telegraph, zdroj: The Telegraph