Nevím, jak si krátíte čekání na smrt vy; já mám rád přírodní koupaliště. Proto vím, že věta "bude se rekonstruovat koupaliště" je urbanistickým ekvivalentem vyhlášení války. Zaslechl jsem ji kdesi u kostela v Hejnicích. Srdce mi vlezlo do krku a vzápětí kleslo do kalhot; jen proboha ne žádnou rekonstrukci.
Abyste rozuměli, přírodní koupaliště v třítisícových Hejnicích, zhruba na půli cesty mezi Libercem a německo-polsko-českým trojmezím, je požehnané místo. Je maličké, sotva pětatřicet na sedmdesát metrů; ne dvakrát čisté, protože je živí místní potok se vším, co do něho po cestě napadá; a ne moc vybavené, protože tam nechodí tolik lidí, aby se kvůli nim vyplatilo dělat tobogány a turnikety, umělé vlny, vodotrysky, vstupy na čipové karty a takové věci, které k modernímu koupališti už nějak patří. Je zcela nabíledni, že se jeho provoz nemůže městu rentovat, i kdyby vstupenka stála desetinásobek dnešních symbolických třiceti korun na celý den.
Kde se rojí víly
Kromě toho je to čarovně krásné místo. Koupaliště sedí uprostřed prstence Jizerských hor, který se člověku rozevře před očima právě v momentě, kdy projde brankou. Ty hory se umějí tvářit jako důležité masívy, ačkoli s pár stovkami metrů nadmořské výšky jsou sotva více než kopci. Koupaliště si zase o sobě jistě myslí, že je morénovým jezerem, něco jako Lago di Haindorf.
Koupaliště Hejnicích
Když ležíte na tamní trávě, areálem neotřásá z reproduktorů žádný Bruno Mars nebo jiný "michaldavid", ani se přes vás nevalí davy pracujících na cestě ke svým skříňkám. Snad proto, že reproduktory ani skříňky tam nejsou a ani s pracujícími to není nijak horké. Namísto toho se tam rojí víly; nebo alespoň neznám místo, které by k jejich rojení bylo vhodnější.
S výjimkou hromadných akcí už na Rolavu chodí jen drogoví dealeři dělat svůj smutný byznys, jako třeba prodávat pervitin uvařený ze starých omítek a taveného sýra
Takhle to funguje od roku 1931, kdy se radnice rozhodla koupaliště postavit na místě tehdejšího bahňáku. Jako zázrakem (asi ty víly nějak zabraly) přežilo v prakticky nezměněné podobě vzestup henleinovců a jejich následný odsun; osvobození Rudou armádou i přísun slovenských Romů; budování socialismu stejně jako rozkvět demokracie.
A teď, po tom všem, je řeč o rekonstrukci. Neposlouchá se taková řeč dobře; shodou okolností jsem byl takové jedné rekonstrukce svědkem, či snad by lépe bylo říci obětí.
Oáza lidskosti
Bylo to v jiném konci Sudet, v Karlových Varech. Pokud to dávno nevíte sami, Vary jsou podstatně lepším místem na půldenní návštěvu než k životu. Všechny (skoro) nápisy jsou v azbuce, protože centrum města skoupili po listopadu 1989 Rusové. Předražené kšefty však valem zavírají, protože titíž Rusové zase odtáhli, když se jim rozbil rubl. Protože si však většinou nemovitosti ponechali, ceny zůstaly vysoko, zatímco práce je tam i při dnešním boomu relativně pomálu.
A to je řeč o centru města, tom malebném kousku, o němž Le Corbusier s pohrdavým gustem mluvil jako o sbírce šlehačkových dortů. Zbytek města vypadá, inu, jako zbytek Karlovarského kraje: nejnižší platy v Česku i nejnižší IQ. Vím, co říkám; sám jsem tamní IQ pomáhal snižovat po jedenáct let.
A přece – ani v dobách nejtemnějších nemusí být vše ztraceno. Na karlovarské periferii, na druhém břehu Ohře, v prostoru sevřeném železniční tratí a dálnicí ke Kauflandu, je bezmála čtyřhektarový prostor s umělou nádrží, známý jako areál Rolava. Plní jej stejnojmenná říčka, sbírající síly cestou odněkud z nedalekého Nejdku.
Když se chcete v Karlových Varech v létě vykoupat, mnoho jiného na výběr nemáte. Můžete jít do visutého bazénu hotelu Thermal, což je dobré zejména jako jazykové cvičení ruštiny spojené s větráním peněženky; nebo do Alžbětinských lázní, což přijde vhod, máte-li náladu na trochu vojenského zacházení. Nebo můžete jít do multifunkční haly jménem KV Arena, kterou tam před pár lety postavili, ačkoli hokejisté již svůj zimní stadion ve Varech mají.
Nebo můžete jít na Rolavu, což je oáza lidskosti ve městě potácejícím se mezi exaltovaným luxusem mafianismu a chudobou všeho druhu. Moje děti, dokud byly v tom věku, trávily na místním hřišti většinu letních prázdnin spolu s ostatními malými syčáky; větší syčáci hráli vedle fotbal a ti ještě větší chodili kouřit za stánek s karcinogenními klobásami. Polovina varských děvčat přicházela o věneček právě na Rolavě. Také to mělo své mouchy; napříkld voda byla špinavá, protože jakási fabrika do Rolavy vypouštěla svůj chemický hnojník.
Kamery a turnikety
Rekonstrukce poměry důkladně proměnila. Díky pětasedmdesátimilionové investici jsou u vchodů nainstalovány turnikety, takže vstup s kočárkem vyžaduje akrobatickou zručnost. Město také namontovalo do areálu kamery, jež dohlížejí na to, aby věnečky zůstaly na svém místě a syčáci nekouřili. Tedy, popravdě, aby nikdo nekouřil; celý areál, ač otevřený, je dnes hrdě kouřeprostý.
Namísto stánku tam stojí betonová plocha, z níž vyrůstají tři nebo čtyři neméně betonové krabice, jimž se říká zázemí. Lahodně karcinogenní klobásy nahradila ta firma, která má pod palcem všechny pouliční jarmarky a trhy – znáte to, velký hrnec halušek a české číny, vedle ledová tříšť. Všude stejné, jako by komoditizace halušek byla nějakou kulinářsko-ekonomickou výhrou.
Reklama
Další vymožeností je dráha pro inline bruslaře, která odděluje rybník od trávníku. V létě je tak rozpálená, že po ní nelze chodit, a přístup k vodě je tak dramaticky ztížen, pokud si tedy všechny vaše děti nezapomenou botičky, což nelze zařídit.
To ovšem nevadí, protože chodit k vodě nemá valného smyslu: koupat v Rolavě se už prakticky nedá vůbec. To jediné, v čem skutečně zlepšit potřebovala, kvalita vody, je ještě horší než kdy předtím. Proč si kdosi umanul lít na trávu tuny betonu namísto postavení čističky, však je otázka pro jiné médium.
Nekompromisně vpřed
Výsledkem je, že lidi přestala Rolava bavit. Z novin to nevyčtete, ale dobré zdroje mi říkají, že snad s výjimkou hromadně organizovaných akcí už tam chodí jen drogoví dealeři dělat svůj smutný byznys, jako třeba prodávat pervitin uvařený ze starých omítek a taveného sýra (dvanáctiletí to nepoznají). Však už taky radnice uvažuje, jak to celé dále vylepšovat – ačkoli současná rekonstrukce z let 2009–2010 přišla na 75 milionů korun.
Jsem všemi deseti pro pokrok, zástavbu, územní plánování, železobeton, čipové náramky, regulaci a aseptické halušky, je-li to cesta vedoucí nekompromisně k lepším zítřkům. Jen až hejnická radnice sežene peníze na rekonstrukci svého koupaliště, ty víly mi budou chybět.
foto: Shutterstock a autor
