Jsme pořád "busy", ale v práci toho víc neuděláme

„Ježiš, dneska přijít? Fakt nemůžu, musim ještě večer dodělat tu prezentaci. Mám toho hrozně moc. Promiň, mami.“ To, že právě teď usilovně zkoumáte, jak na Facebooku dopadne dobrodružství Pavla, který si koupil nový moped a musel na něm hned vyměnit spojku, už mámě samozřejmě od pracovního stolu přiznávat nebudete. Pro všechnu tu dřinu jste nebyli na obědě a nemáte čas ani na kafe. A to jste ještě nedočetli všechny maily. Není čas, že jo. Je toho fakt hrozně moc. Akorát to "moc" nemá moc společného se skutečnou prací.

Téměř tři z deseti (konkrétně 29 procent) zaměstnanců tvrdí, že nepijí kávu v práci, protože jsou příliš zaneprázdněni a nemají na to prostě čas. Agentura YouGov koncem loňského roku prováděla průzkum na 8 000 pracujících v Evropě. A z výsledků je jasné, že být "busy" je prostě "in". Nemáme zkrátka čas na nic, protože jsme strašně zaměstnaní.

Podle listu New York Post se mnoho amerických pracujících cítí stejně. Z průzkumu firmy Staples, který zkoumal americké a kanadské zaměstnance v administrativě a manažery, vyplývá, že více než čtvrtina pracovníků nedělá během dne jiné přestávky než tu na oběd. Hlavním důvodem, který uváděli, byl jejich pocit, že prostě "nemůžou". Nestíhají. Další průzkum zase ukázal, že mnozí zaměstnanci jsou příliš zaneprázdněni na to, aby si mohli vůbec na oběd dojít, takže si ho dávají na pracovních stolech.

Statusový symbol

Podle odborníků začíná být ono věčné "zaneprázdnění prací" vlastně symbolem postavení v práci a svým způsobem i ve společnosti. „Je to takový nový čestný odznak,“ říká odborník na lidské zdroje v oblasti podnikání a poradenství Marc Dorio, mimo jiné autor knihy The Complete Idiot's Guide to the Perfect Job Interview (Kompletní průvodce idiota pro dokonalý pracovní rozhovor).

E-maily, sociální média, různé messengery, textové zprávy... Právě tyhle podněty nám dávají pocit, že jsme velice zaneprázdněni, i když ve skutečnosti nic moc užitečného neuděláme.

„Pokud nejste zaneprázdnění, nejste vnímáni jako důležití,“ potvrzuje další headhunterka a personální koučka Cheryl Palmerová ze společnosti Call to Career. Dodává, že „na mnoha pracovištích se stále tlačí na to, aby byl člověk neustále zaměstnán.“ Podle Palmerové ovšem nejde ani tak o to, co jste skutečně vyprodukovali, ale o to, abyste neustále měli co řešit, nebo to alespoň uměli předstírat. A protože zaměstnanci mají pocit, že jejich úkolem je být neustále "busy", tak to také předstírají. „A předstírají to především před svými šéfy, kteří by je mohli z práce vyhodit,“ doplňuje Carlota Zimmermanová, úspěšná koučka pro profesionály a manažery z New Yorku.

Lidé se dnes zkrátka rádi chlubí tím, že jsou v práci příliš zaměstnaní. „Zejména v officech existuje obrovský společenský a profesní tlak, aby byl člověk neustále viděn jako zaneprázdněný. Tím zároveň potvrzuje, jak je v práci důležitý, cenný a užitečný. Nikdo z nás se ale nechlubí tím, že je zaneprázdněn činnostmi, jako je odpočinek, čtení knih nebo trávení času s rodinou,“ dodává Zimmermanová. Je fakt, že i v naší společnosti by vypadalo poněkud bizarně, kdybyste řekli, "promiňte chlapi, dneska fakt do hospody nejdu, protože budu odpočívat u Voltairova Filosofického slovníku". Lepší je říct, že "toho máte hrozně moc", protože tím potvrzujete důležitost svoji a vlastně i své práce.

Makáme víc?

Podle průzkumů pracujeme (co se týče času) víc, než jsme pracovali v uplynulých desetiletích. Američané, kteří jsou zaměstnáni na plný úvazek, podle výzkumné společnosti Gallup pracují průměrně 47 hodin týdně. A asi 18 % z nich pracuje dokonce více než 60 hodin týdně. Češi jsou na tom o dost lépe a zdá se, že si na osmihodinovou pracovní dobu nedají moc sáhnout. Podle dat Českého statistického úřadu z roku 2016 pracujeme průměrně 40,4 hodiny týdně. Stále podle těchto údajů "makáme" ale o 3 hodiny víc než evropský průměr. Podnikatelé, kteří mají zaměstnance, ale už i u nás pracují bezmála 48 hodin týdně.

Odborníci jsou přesvědčení, že onen kult "přezaměstnaného zaměstnance" nespočívá jen v tom, že pracujeme víc hodin a potřebujeme u toho vypadat důležitě a zaneprázdněně. „Jsme hlavně rozptýleni víc než kdy předtím,“ vysvětluje Katie Bennettová, spoluzakladatelka personální společnosti Ama la Vida. „E-maily, sociální média, různé messengery, textové zprávy... Neexistuje ani minuta, kdy by člověk neměl pocit, že k němu nepřichází nějaká informace, kterou by měl zpracovat. Právě tyhle podněty nám dávají pocit, že jsme velice zaneprázdněni, i když ve skutečnosti nic moc užitečného neuděláme.“

To je bolestná pravda. Jsme pod tlakem informací a zpráv, z nichž nám je velká většina k ničemu. „Ale ještě depresivnější je to, že se pro řadu lidí ono zaneprázdnění stává závislostí,“ říká Bennettová. „Vlastně nevíme, co dělat, když nejsme zaneprázdněni, a tak, ať už vědomě nebo podvědomě, hledáme takové věci, abychom se udrželi v ‚busy módu‘. A na to si pak brzy navykneme. Být busy se zkrátka stává závislostí.“

Pokud se nebojíte závislosti a naopak v práci "busy" vypadat potřebujete, pak je na následujícím videu pár tipů. Musíte mít ale v officu stůl a nejlépe i takovou tu velkou tiskárnu, jejímuž ovládání nikdo nerozumí.