Sice nám před víkendem trochu sprchlo (někde i trochu víc), ale nestačí to. Sucha netrápí české země poprvé v historii. A určitě taky ne naposledy. O suchu v letech 1090 a 1091 se zmiňuje Kosmova kronika a děkan pražské kapituly doslova píše, že také „Roku od narození Páně 1121 se osení špatně urodilo pro veliká sucha, která trvala tři měsíce“. Tehdy se lidé obraceli k Bohu, nebo ke "všem svatým". Který svatý je v tomto případě ten nejvhodnější?
V dopise Karla staršího ze Žerotína ze dne 15. května 1596 se dozvíme radu, kterou udělil svému úředníku v Dřevohosticích: „Poněvadž vůle Boží taková jest, aby sucho bylo na škodu ourodám zemským, musíme toho při tom zanechati; jenom Ty pilností svou ničeho neobmeškávej a v povinnosti své, jak náleží, pracuj; o ostatek bude Pán Bůh se starati a vedle milosti své opatrovati.“
Reklama
Jestliže si vezmeme za svá slova tohoto moravského šlechtice, budeme se muset spolehnout na vyšší moc. V mnoha pro nás exotických zemích se ale spoléhají na instituci přivolávače deště, ta však u nás není k dispozici. Ač národ pohříchu veskrze ateistický, hledejme tedy přímluvu u některého ze svatých.
Koho by napadl jako přímluvce za déšť svatý Medard, ať na to zapomene. Je sice ochránce úrody, ale umí zařídit především sucho.
Počasí má sice na starosti svatý Petr, ale o déšť se umí postarat třeba i svatý Isidor z Madridu, který v 11. až 12. století pracoval jako oráč. Ráno chodil na bohoslužby a na pole se dostavil jako poslední, na což si jeho kolegové hospodáři stěžovali. Kupodivu však měl vždy úrodu na pozemcích, které obhospodařoval, ze všech největší. O déšť se uměl postarat rovněž svatý Heribert, který žil v téže době, a jako kněz svými modlitbami dokázal spásné kapky přivolat.
Dobré počasí v minulosti zařídila i svatá Agáta, která prý umí čelit erupcím sopky Etny, jež vybuchla po jejím umučení ve 3. století našeho letopočtu. Koho by napadl jako přímluvce za déšť svatý Medard, ať na to zapomene. Je sice ochránce úrody, ale především v případě, kdy hospodáři potřebují, aby nezmokla. Umí tedy zařídit sucho, které se hodí například při senoseči. Když ho totiž jako malého zastihla bouře s průtrží mračen, snesl se nad něj orel a proti nepohodě ho ochránil svými křídly.
Anna jako plynařka
Kvalifikace některých svatých je přinejmenším zvláštní. Vypadl televizní přenos? Víme si rady, můžeme totiž vzývat svatou Kláru. Narodila se někdy v roce 1193 do šlechtické rodiny, ale stala se raději po vzoru Františka z Assisi řeholnicí. Postihla ji ovšem nemoc, kvůli které tři desítky let nemohla opustit lůžko ve své cele. Přesto se o Vánocích roku 1252 zúčastnila bohoslužby konající se v bazilice sv. Františka.
Nejznámějším patronem vinařů však bude asi svatý Vavřinec, popravený opékáním na roštu. Za to si vysloužil patronát i u morbidně smýšlejících kuchařů.
Svědci události o tom hovořili jako o přímém přenosu – ležela v cele a byla v basilice. Proto také byla v roce 1968 prohlášena papežem Pavlem VI. patronkou televize, i když nevíme, jestli celé, nebo jen přímých přenosů. I z tohoto případu je jasné, že i kdybychom se uměli modlit (kupodivu si na nějakou modlitbu v prekérní situaci vzpomene každý), nebudeme často vědět ke komu. Třeba svatá Anežka. Je patronkou nejen Čech, ale i plynařů. Vydupala si totiž svého času na papeži, aby se v jejím klášteře mohlo topit. Řehole vznikla ve slunné Itálii a na topení tam při určování pravidel života nikdo nemyslel.
Soudek nebo krabice
Svatého Václava jako patrona země zná každý, ale on je také patronem sládků a pivovarníků vůbec. V tomhle jsou chlapci od zlatavého moku tvrdě válcováni vinaři, ti mají patronů rovnou třiatřicet. Například svatého Jonáše. Pohané ho probodli kůlem a nechali přes noc v ledové vodě. Když ráno ještě žil, usekali mu všechny prsty a rozdrtili je ve vinařském lisu.
Motoristé se sice hlásí ke svatému Kryštofovi, který přenášel pocestné přes řeku, ale musí se o něj dělit například s pocestnými, lodníky, lékaři, horníky, tesaři, kloboučníky či knihaři a zahradníky.
Nebo svatý Goar – ten se proslavil tím, že si klobouk pověsil na paprsek slunce. Co to má společného s vínem? Asi to slunce. Svatý Morand si připsal tu zásluhu, že se v době půstu živil hrozny vína. To počin svatého Otmara je zajímavější – naléval víno chudým ze soudku, který byl vždycky plný. Proč ale není spíše patronem bezdomovců a na obrazech místo soudku nedrží krabici Don Simon, nikdo nevysvětlí. Nejznámějším patronem vinařů však bude asi svatý Vavřinec, který byl popraven opékáním na roštu. Za to si vysloužil patronát i u morbidně smýšlejících kuchařů.
Světec internetu
To, že svatá Anežka drží ochrannou ruku nad plynaři a svatá Klára nad televizí, nejsou jediné anachronismy. Například svatý Isidor má patronát nad internetem. Není divu, za svého života na přelomu 6. a 7. století získal vpravdě encyklopedické znalosti, o něž se neváhal podělit ve svých spiscích. Svatý Josef Kopertinský patří zase pilotům, astronautům a špatným studentům. Že se k němu hlásí piloti a astronauti, to je jasné. Proslul svým uměním levitovat, za což se vystavil nebezpečí smrti upálením. Při soudu, kde zasedal i papež, měl však takovou radost, že má šanci vidět Svatého otce, že se nedopatřením opět začal vznášet. Nikdo se už neodvážil vydat ho plamenům, jen ho drželi v izolaci. A ti špatní studenti? Možná je to proto, že vyletěli u zkoušky...
Svatý Bartoloměj byl při popravě stažen z kůže, stal se tedy patronem koželuhů. Nad řezníky zase bdí svatý Jiří, který zabil draka.
Motoristé se sice hlásí ke svatému Kryštofovi, který přenášel pocestné přes řeku, ale musí se o něj dělit například s pocestnými, lodníky, lékaři, horníky, tesaři, kloboučníky či knihaři a zahradníky. Mnozí lidé, kteří usedají za volant či na motorky, vzhlížejí také ke svatému Fiakrovi. Ten ale s nimi má společného pramálo, je patronem zahradníků (oral pozemek jenom holí a na něm pěstoval zeleninu) a kupodivu výrobců punčoch. Měl ale tu smůlu, že dávní drožkáři měli svoje stanoviště v Paříži nedaleko Hotelu Saint-Fiacre, odtud tedy jeho "cestovní zaměření".
Brno, Bavorsko a dobytek
Některá propojení svatého a ochraňovaných jsou podivná. Například moravská metropole má za jednoho ze svých patronů svatého Primitiva. Můžeme se o tom přesvědčit na brněnském Zelném trhu, kde se tyčí sloup Nejsvětější Trojice se sochami svatých a svatý Primitiv (patřit by k němu měl i svatý Fakundus, s nímž byl tento světec umučen) zde stojí vedle svatého Konstantina. Zajímavě propojený patronát má také svatý Sebald, jenž chrání Bavorsko, Norimberk a dobytek. Přidělení patrona ovšem není jen tak, že se někdo rozhodne pro nějakého svatého. O přidělení rozhoduje Congregazione per il Culto divino e la Disciplina dei Sacramenti (Kongregace pro uctívání Boha a pravidla svátostí), jež je součástí vatikánské kurie. Náplň práce tohoto sdružení musí být hodně zajímavá.
Patroni totiž nedrží jen ochrannou ruku nad něčím či někým, ale pomáhají také proti něčemu. Svatý Dominik patří mimo jiné astronomům, krejčím, zároveň pak chrání proti horečce a krupobití (tady mu pomáhá právě Medard). Svatý Rochus, kterého vyléčil z nákazy morem pejsek, jenž mu lízal rány a ochlazoval jeho horečkou rozpálené tělo vodou ze svého hustého kožichu, je nyní ochráncem psů (na všechna zvířátka dohlíží svatý František), brání však také bolestem kloubů.
Někdo se ale úzce specializuje. Svatý Bartoloměj byl při popravě stažen z kůže, stal se tedy patronem koželuhů. Nad řezníky zase bdí svatý Jiří, který zabil draka. Nevíme ovšem, jestli ho pak ještě stáhl, rozboural a připravil na gril, což by k řemeslu patřilo. Tím nejpracovitějším bude ale svatý Petr. Pomáhá nejen svým nástupcům na Svatém stolci, ale i církvi vůbec, kajícníkům, trosečníkům, slévačům olova, rybářům, obchodníkům s rybami, lodníkům, sklářům, truhlářům hodinářům, kovářům, hrnčířům, zedníkům, kdo ví proč i motorkářům, moštovníkům, valchařům (nikoli podvodným hráčům), síťařům, soukeníkům a mnoha dalším. Jo a na starosti, jak už jsme řekli, má i to počasí.
foto: Profimedia