Šaman je člověk, který dokáže dosáhnout změněných stavů vědomí, interagovat s duchy a energií světa. Během rituálů může vstoupit do transu a je schopen věštit a uzdravovat. I mezi vědci se ale naleznou „šamani“. Říkají si psychonauti.
Slovo psychonautika pochází z řeckého psyché (duše, mysl) a nautis (námořník, navigátor). Psychonauti jsou tedy „námořníci duše“, kteří zkoumají změněné stavy vědomí, ať už vyvolané rituály, meditací, drogami, hypnózou, modlitbou, lucidním sněním či senzorickou deprivací.
Reklama
V 90. letech 19. století se německý vědec Arthur Heffter pustil do experimentování s čistými alkaloidy, které získal z peyotlu. Peyotl (v doslovném překladu „zámotek brouka“) je přírodní droga, kterou rituálně užívají indiánské kmeny z Mexika. Jednalo se o první známý „trip“ s čistě chemickými sloučeninami.
Huxley vnímal mozek jako redukční ventil, který omezuje vědomí, a doufal, že díky meskalinu by se mohl lépe spojit se svým podvědomím.
Díky Heffterovi je dodnes známa Heffterova technika, která odkazuje k sebe-experimentování s psychoaktivními sloučeninami, jinak známá jako psychonautický biotest. K jeho odkazu se hlásí například i Heffterův výzkumný institut, který zkoumá vliv psilocybinu (psychedelická látka) na rakovinu a závislosti. Psychonautické biologické testy se zabývají primárně farmakologií, dávkováním, kognitivní psychologií, etnomedicínou a antropologií. A občas při nich dojde k mystickému vhledu.
Spisovatel Aldous Huxley na snímku z roku 1947
Huxleyho počátky
Aldous Huxley byl známý britský spisovatel, který proslul hlavně díky své dystopické knize Konec civilizace, srovnatelné s Orwellovým románem 1984. Huxley se původně stavěl k drogám negativně. Postupem času ale jeho zájem o ně vzrostl. Poprvé slyšel o peyotlu díky výzkumu britského psychiatra Humphryho Osmonda. V roce 1952 mu napsal dopis, kde se nabídl jako pokusný králík.
Huxley vnímal mozek jako redukční ventil, který omezuje vědomí, a doufal, že díky meskalinu (jeden z alkaloidů obsažených v peyotlu) by se mohl lépe spojit se svým podvědomím. Chápal, že osvícení lze dosáhnout i jinými způsoby – například meditací a modlitbou. Drogy ale představovaly zkratku nebo aspoň pomocnou berličku. Mimo jiné doufal v to, že drogy naruší jeho ego, posunou ho blíž k duchovnímu osvícení a uspokojí jeho touhu po znalostech.
Spisovatel napsal, že jeho schopnost přemýšlet se nesnížila. Zato vizuální vjemy pod vlivem meskalinu zesílily.
O více než rok později se oba muži konečně potkali u Huxleyho doma. „Ani vzdáleně jsem netoužil po tom být člověkem, který dožene Aldouse Huxleyho k šílenství,“ napsal Osmond o svých obavách. Ke svému uspokojení ale zjistil, že Huxley se zdá být ideálním exemplářem pro přijetí drogy a jeho manželka zrovna tak. Experiment trval dlouho. Meskalin nabíhal dvě a půl hodiny a působil celých osm hodin. Huxleyovi byli na tripu a Osmond je hlídal. Společně zašli do uměleckého obchodu s barvami, pokračovali domů, kde poslouchali hudbu, jedli, chodili po zahradě.
O dva měsíce později byla kniha o Huxleyho zážitku dopsána – v českých knihkupectvích ji najdete pod jménem Brány vnímání. Spisovatel napsal, že jeho schopnost přemýšlet se nesnížila. Zato vizuální vjemy pod vlivem meskalinu zesílily a on neměl žádnou potřebu k aktivitě, protože to, co viděl, bylo naprosto fascinující. Díky meskalinu sice prý nedosáhl osvícení, ale získal „bezplatnou milost“.
Pod meskalinem
Huxley došel k závěru, že použití meskalinu není nezbytné, ale pomáhá s oproštěním se od světa symbolismu a slov. Jakkoliv považuje zdůvodňování za důležité, přímá zkušenost má svoji hodnotu také. Spisovatel konstatuje, že jeho zážitek „vrhl světlo na nevyřešené hádanky, jako jaké místo zaujímá mysl v přírodě a jaký je vztah mezi mozkem a vědomím“. Co víc, Huxley byl toho názoru, že podobné zážitky mohou přivést lidi blíže k porozumění světů vizionáře, média či mystika.
V Nizozemsku, ale při různých příležitostech i v Česku, se snadno můžete zúčastnit rituálu ayahuasca, což je psychotropní droga z jihoamerických žab Bufo Alvarius, která má lidem dopomoci k sebepoznání.
Až do konce 60. let se celá řada psychonautů, vědců, malířů, spisovatelů či hudebníků – například Timothy Leary, John Lilly nebo Philip K. Dick – vydávala na výlety do „jiných světů“. Mnoho z nich tvrdí, že získali vhled do fungování mysli, kreativního procesu a duchovních zážitků, které dříve byly vyhrazeny jenom těm, kdo byli schopni spontánních mystických prozření. Pak ale přišel zákaz LSD a dalších drog.
Jakkoliv se práce psychonautů zpomalila, neustala docela. A dnes se LSD, meskalin a další psychotropní látky vrací do módy. V Nizozemsku, ale při různých příležitostech i v Česku, se snadno můžete zúčastnit rituálu ayahuasca, což je psychotropní droga z jihoamerických žab Bufo Alvarius, která má lidem dopomoci k sebepoznání. (Z dokumentárního filmu Bufo Alvarius: The Underground Secret mimochodem pochází i úvodní fotografie s novodobým šamanem Octavio Rettigem.) V Sillicon Valley mladí podnikatelé zase experimentují s mikrodávkami LSD. Vypadá to tedy, že psychonautika jen tak nevymře.
foto: Profimedia, zdroj: MindVox: Ibogaine
