Když se lidé veřejně rozčilují nad údajným bezprávím, které se jich samotných přímo netýká, automaticky předpokládáme, že to dělají z altruistických důvodů – neboli že mají nezaujatou, nesobeckou starost o to, aby se ostatní měli dobře. Někteří psychologové si ale myslí, že vykazovat takové obavy o osoby třetí strany děláme většinou ze sobeckých důvodů, a to kvůli potlačení pocitů osobní viny za společenské problémy. Případně proto, že si chceme udržet status „velmi dobrého člověka“.
Reklama
Rozčarování nad bezprávím vůči někomu, kdo je v našich kruzích považován za nevinného, je často považováno jako „pro-sociální emoce“, vycházející z „potřeby nastolit spravedlnost ve prospěch utlačovaných“, vysvětlují profesorové psychologie Zachary Rothschild a Lucas A. Keefer. „Pocity viny ohrožují naše přesvědčení, že jsme lidé morálních hodnot. Náš výzkum prokázal, že na základě této emoce přejímáme strategii, vedoucí k zbavení se viny – ne vždy ale přímé odčinění toho, co jsme způsobili.“ K otestování hypotézy provedli pět na sobě nezávislých studií. Zkoumali vzájemné interakce a vztahy mezi vztekem, empatií, identitou, individuální a kolektivní vinou, vnímáním sama sebe a vyjadřováním morálního pohoršení. Pro každou studii byla skupině respondentů předložena vymyšlená zpráva, týkající se buď vykořisťování zaměstnanců v rozvojových zemích, nebo klimatických změn.
Pocity viny ohrožují naše přesvědčení, že jsme lidé morálních hodnot
Ve studiích, kde použili jako případ změnu klimatu, se polovina účastníků dozvěděla, že za globální oteplování mohou především američtí spotřebitelé. Pro druhou polovinu byli viníky hlavně čínští konzumenti. V textech o vykořisťování pracovníků byly účastníkům jedné studie podsouvány malé kroky, díky nimž se i oni mohli cítit součástí problému. Jako by jim někdo říkal: i vy přispíváte k existenci dětské práce, obchodování s lidmi a vykořisťování chudých ve sweatshopech. Lidé z druhé studie naopak četli o špatných podmínkách ve fabrikách na Apple produkty a o tom, jak se firmě nedaří tyto podmínky zlepšit. Poté, co články dočetli, byly respondentům rozdány dotazníky a krátká cvičení k posouzení jejich pocitů osobní a kolektivní viny, vzteku na třetí strany (nadnárodní korporace, mezinárodní ropné společnosti), které byly zapojeny do destrukce životního prostředí nebo zneužívání pracovní síly, touhy vidět někoho potrestaného a víry v osobní morální přesvědčení.
Rothschild a Keefer přišli na následující:
- Pocity osobní zodpovědnosti násobí morální pohoršování se nad třetími stranami
Respondenti (Američané), kteří se dočetli, že to jsou právě američtí konzumenti, kteří mohou za klimatické změny, projevili mnohem větší vztek na ropné společnosti, než ti, co četli, že za ony problémy mohou čínští spotřebitelé.
- Čím více má člověk pocit, že za problém nese vinu, tím větší má potřebu potrestat třetí stranu
Účastníci studie, kteří si četli o zneužívání ve sweatshopech, měli dále také přiznat, zda produkty daných firem, vyrábějících v oněch sweatshopech, sami využívají. Čím vyšší byl jejich pocit viny, tím více byli na vykořisťovatele naštvaní.
- Morální pobouření, vyvolané pocitem viny, se sníží, dostanou-li lidé možnost potvrdit svou „dobrotivost“ nějakým jiným způsobem
Další studie kladla účastníkům takové otázky, aby zhodnotila jejich úroveň kolektivní provinilosti (neboli pocity viny za škody, napáchané lidmi z vlastní skupiny). Dali jim přečíst článek o příšerných podmínkách ve fabrikách na Apple produkty. Poté jedna skupina dostala neutrální úkol, zatímco druhá měla popsat, co právě je činí dobrým a slušným člověkem. Obě skupiny poté dostaly úkol: posouzení empatie a morálního pobouření. Výzkumníci došli k závěru, že ti, kteří vykázali velkou míru kolektivní viny a měli šanci vyjádřit, jak jsou dobří lidé, projevili menší vztek na korporace. Když ale ti s velkými pocity viny nemohli předem vyjádřit, jak jsou dobří, jejich naštvanost na korporace byla mnohem větší. Na druhou stranu ti, kteří projevili velmi nízké pocity kolektivní viny a dostali šanci vyjádřit, jak slušní jsou lidé, nadávali na korporace podstatně více.
Takže příště, až zase uvidíte někoho vztekat se nad tím, jak je špatně v Africe nakládáno s dělníky z továren na iPhone, zkuste se mu podívat na telefon.
foto: Shutterstock, zdroj: Reason
