Očima svědků 1968: Jak režim udělal z marxisty uznávaného mykologa

Svatopluka Holce měla veřejnost především na Plzeňsku za uznávaného mykologa. Mnoho nadšených houbařů poslouchalo jeho pořady na vlnách Českého rozhlasu Plzeň. Pamětníkův životní příběh byl však spletitější a bohatší. Vlastně to mohl v minulém režimu dotáhnout hodně vysoko. Kdyby nepřišel srpen 1968.

Reklama

Svatopluk Holec se narodil 7. dubna 1933 v Plzni. První roky svého života prožil v pohraničí, v Doupovských horách. Vyrůstal v malé vsi Korunní (německy Krondorf, nyní součást obce Stráž nad Ohří), kde „pramení a vyvěrá“ stejnojmenná minerální voda. Oblast obývalo jen minimum Čechů, převažovalo zde německé osídlení. Přestože se Sudety v třicátých letech radikalizovaly, Svatopluk Holec si nepamatuje žádné fašistické projevy. V okolí ležely jen malé vesnice, pro fašisty nezajímavé.

Proto nenávidím fašismus a války, protože na matčinu nemoc léky byly, ale pro Čecháčky ne.

Chlapcův dětský svět naplněný hrami, výlety po okolních kopcích a návštěvami prarodičů zmizel po mnichovské dohodě. „Přišel rok 1938, objevil se tam malý vojenský oddíl našich vojáků. My jsme byli s maminkou posláni do Plzně k dědečkovi a babičce. Otec tam zůstal a přišel až s vojáky. To si pamatuji, to byla úděsná noc. Samozřejmě ve Stráži, kde byla stanice, rychlíky nestavěly. Bez řečí ho Češi zastavili, nasedli jsme, maminka táhla dvě peřiny a svého chlapečka. Dojeli jsme do Žatce, kde se přesedalo na Plzeň, a noc jsme strávili v čekárně. Hrozná noc, vůbec jsem neusnul. Ale dojeli jsme v pořádku do Plzně. I otec se nakonec objevil s armádou.“

V dělnickém prostředí

Po urychlené evakuaci z pohraničí čelili uprchlíci dalšímu problému – museli si zajistit obživu ve vnitrozemí. Emil Holec nejprve vykonával různé manuální práce a potom získal pozici ředitele lázní Běloves a minerálky Ida v Náchodě. Jeho rodina se v dubnu 1939 přestěhovala za ním. V Náchodě začal Svatopluk Holec navštěvovat obecnou školu. V necelých deseti letech ho však postihla velká rána, zemřela mu maminka. „Proto nenávidím fašismus a války, protože na její nemoc léky byly, ale pro Čecháčky ne.“

Po dokončení obecné školy pokračoval ve studiu na reálném gymnáziu v Náchodě. Ke konci války byl otec Stanislava Holce totálně nasazen do slévárny Metallbauwerk Náchod. Tato epizoda hrála později důležitou roli v pamětníkově politické orientaci. Zblízka se totiž seznámil s dělnickým prostředím. Další událostí, která ovlivnila jeho názory, byl otcův druhý sňatek. Emil Holec se podruhé oženil s bývalou hospodyní a v květnu 1945 se jim narodil syn Petr. Část sourozenců nevlastní matky byli přesvědčení komunisté.

Zdivočelé pohraničí

Holcovy čekalo po válce další stěhování. Otec se vrátil do zřídla v Korunní, převzal vedení podniku a působil tam až do roku 1951. Protože v okolí Korunní neexistovalo žádné gymnázium, kam by mohl přestoupit, bydlel Svatopluk Holec zpočátku u tety v Hronově a studoval dále v náchodském vzdělávacím ústavu. Za rodinou se přesunul až v roce 1947, kdy se v Kadani otevřelo nové reálné gymnázium. Denně dojížděl ze Stráže nad Ohří. V Kadani ve třídě Svatopluk Holec poznal svou budoucí manželku, se kterou loni oslavili diamantovou svatbu.

Svatopluk Holec se spolužáky založili na škole organizaci Československého svazu mládeže, zřídili taneční sbor a sportovali.

Na gymnáziu se také začal politicky angažovat. „Může se mi to dnes vyčítat, ale v mládí lidé většinou, pokud nejsou úplně takoví, že se nechají vláčet, tak chtějí měnit svět. Pak je to třeba přejde. To je jiná věc. My jsme byli také takoví.“ Už v patnácti letech vstoupil do Komunistické strany Československa. Jeho světonázor formovali příbuzní i prostředí pohraničí, které bylo podle jeho slov rudé, většina obyvatel se hlásila ke KSČ. Také si přečetl Dějiny Všesvazové komunistické strany bolševiků (VKSb) a další literaturu a ideály komunismu ho oslovily. „Dnes si myslím, že ideál je krásná věc, ale nesmí se myslet, že se ho podaří dosáhnout. A jiná věc je, když se z toho stane něco, co se za ideál považovat nemůže. Ale ta myšlenka sama o sobě není nová a není ani od Marxe, je tu odjakživa.“

Svatopluk Holec se spolužáky založili na škole organizaci Československého svazu mládeže, zřídili taneční sbor a sportovali. A svazáci také psali kádrové posudky: „Maturita v roce 1951. A na vysokou školu dostal doporučení jeden – pokus o přechod hranic, druhý – brácha skaut po Únoru zdrhl do Austrálie. Dostali doporučení. To jsem prosadil. Jiná věc je, že to nedodělali, ale to už je jejich chyba. V tomhle mám svědomí čisté.“

Propagandista čili osvětář

V komunistické organizaci v Korunní Svatopluka Holce brzy pověřili vedením politického školení. Když se osvědčil, byl jmenován nejprve zástupcem učitele a poté učitelem okresní politické školy. Právě ve výuce našel své životní poslání. „Nikdy jsem si nemyslel, že bych ve filozofii vymyslel něco zvlášť tvůrčího, založit nějakou filozofickou školu, na to nemám ani výdrž, ani posaz. Ale myslel jsem si, že bych mohl být slušným učitelem. To byl můj sen, který se mi tedy podařil jen z malé části. Pravda ovšem je, že mně funkce propagandisty nebo česky osvětáře vyhovovala – nejen ve filozofii.“

Na podzim 1956 se Svatopluk Holec dozvěděl utajená fakta o maďarském povstání.

Šikovný mladík neunikl pozornosti a již během středoškolského studia zahájil politickou kariéru – nejprve ve strukturách Československého svazu mládeže (ČSM), kde působil jako školský referent, a potom jako kulturní referent. Následně zastával funkci místopředsedy okresního výboru ČSM. Také se stal členem okresní poradny marxismu-leninismu, která zajišťovala stranická školení. Lektoři měli vzdělávat řadové členy KSČ ve třech hlavních oblastech: v základech dějin KSČ a VKSb, jak se původně jmenovala Komunistická strana Sovětského svazu, dále v základech ekonomiky a v přehledu a vysvětlení současné politiky.

V roce 1951 Svatopluk Holec odmaturoval a poté dva roky pracoval na Okresním výboru KSČ v Kadani. Vedl poradnu a studovnu marxismu-leninismu a měl na starost stranická školení. Pamětník tak může poskytnout jedinečné svědectví o fungování systému komunistické propagandy. Navzdory obecné představě propagandisté v okresech a lektoři, kteří přišli do přímého styku s řadovými členy KSČ a „obyčejnými“ lidmi, nevytvářeli většinou propagandistické kampaně a školení podle instrukcí rozesílaných z ústředního výboru KSČ, ale připravovali si své přednášky podle textů vydaných v časopisu Propagandista. Při vysvětlování aktuální politiky se řídili brožurami a Rudým právem. Propaganda tedy nebyla tak přímo a centralizovaně řízená, jak si někdy představujeme.

Na moskevské univerzitě

V roce 1953 Svatopluk Holec zahájil studium filozofie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Po roce jej strana jako prověřeného a osvědčeného kádra vyslala na Lomonosovu státní univerzitu v Moskvě, kde pět let studoval filozofii. V roce 1959 v Rusku obhájil diplomovou práci na téma Obecné, zvláštní a jedinečné v přechodu různých zemí k socialismu. Získal titul „promovaný filozof“, který mu byl nostrifikován v Československu. Na moskevské univerzitě pamětník dostal příležitost poznat odborníky světového formátu, přednášel zde například filozof profesor Valentin Ferdinandovič Asmus. Samozřejmě, našli se i méně kvalitní pedagogové.

Na podzim 1956 se Svatopluk Holec dozvěděl utajená fakta o maďarském povstání: „Měl jsem spolužáka Maďara, ten chodil smutný, protože jeho bratr byl v maďarské armádě, a on nevěděl, co s ním je. Jinak nám bylo jasné, že to je věc Maďarů a ne Rusáků. Zprávy jako vždycky potlačené. Nebo jenom: ‚Něco se tam děje.‘ A zahráno do autu. Ale od spolužáka Maďara jsem se pak dozvěděl, jak to doopravdy vypadalo. Samozřejmě, tady se křičelo, že z davu vždycky: ‚To je estébák, pověsit na kandelábr!‘ Já věřím, že to tak mohlo být. To v takových situacích bývá, dav je šílený. Ale to na tom nebylo nejdůležitější.“ Hlavní byla mocenská výměna v Maďarsku a konsolidace režimu Jánosem Kádárem.

Po vstupu spojeneckých vojsk do ČSSR projevil se u něj silný antisovětismus. Moskevské dohody charakterizoval jako ‚diktát‘.

Po návratu z Moskvy Svatopluk Holec začal pracovat na Krajském výboru KSČ v Karlových Varech. V roce 1960 však došlo ke změnám v krajském uspořádání republiky, Karlovarský a Plzeňský kraj se sloučily a vznikl větší Západočeský kraj se sídlem v Plzni. Reorganizace se týkala i územních jednotek komunistické strany. Svatopluk Holec se proto přesunul do Západočeského krajského výboru KSČ v Plzni. Pracoval na ideologickém oddělení a měl na starost propagandu filozofie a státu a práva, svodné otázky stranické výchovy, působil také jako kontrolní orgán Večerní univerzity marxismu-leninismu (VUML). Do jeho kompetence spadala rovněž stranická školení a církve. V aparátu KV KSČ zůstal sedm let.

V roce 1967 přešel na Pedagogickou fakultu v Plzni, kde zastával pozici odborného asistenta na katedře marxismu-leninismu. Budoucí kantory učil filozofický základ. Přál si časem udělat docenturu a přednášet tak, aby obohatil své studenty.

Odmítl být tajemníkem

Jenže přišlo Pražské jaro a v KSČ se vyměňovali funkcionáři: „Objevil se Dubček. Tato historie je celkem známá. Konala se krajská konference a mne tam zvolili kandidátem pléna krajského výboru KSČ. To bylo ještě v pořádku. Jenomže bylo plénum a tam nám přivezl soudruh (Čestmír) Císař kandidáta na ideologického tajemníka soudruha Šimka... Na příštím plénu zvolili mě. Ovšem, musím říct jasně: já jsem odmítl titul tajemníka, souhlasil jsem, že budu členem sekretariátu, což je tajemnický orgán, zodpovědným za ideologii. Ani fenik za to, s jedinou výhradou, že kafe, které vypiju, a lidi, které si pozvu, tak za to nedám ani halíř.“ Tuto funkci Svatopluk Holec dostal v květnu 1968, ale zastával ji pouze do září. Když Pražské jaro vystřídalo léto, jeho stranickou kariéru ukončila okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy.

Srpen 1968 prožil pamětník mimo centrum dění, pobýval zrovna na návštěvě u bratra v Náchodě. Tuto oblast obsadily jednotky polské armády. Podle jeho svědectví se polští vojáci chovali velmi slušně a působili dojmem, že se za obsazení cizího státu stydí. Ani svoji službu neprováděli příliš důkladně. Svatopluk Holec s bratrem se je rozhodli otestovat. Vzali auto a na celnici Běloves přejeli hranice do Polska a zase zpět. Nikdo je nezastavil, nikoho nezajímali.

Nevím, co budu dělat s těmi dary, které jsem dostal ze Sverdlovska – doma je mít nechci, a tak je hodím do popelnice.

Svatopluk Holec se pak netajil svým negativním postojem k sovětské okupaci, což mimo jiné přispělo k tomu, že se v době normalizace stal objektem sledování a prověřování ze strany Státní bezpečnosti. Operativní pracovník major Jan Kubeš ze Státní bezpečnosti v Plzni popsal jeho přístup v interním materiálu takto: „Po vstupu spojeneckých vojsk do ČSSR projevil se u něj silný antisovětismus. Moskevské dohody charakterizoval jako ‚diktát‘ a hovořil, že v současném rozdělení světa jde především o ‚velmocenské zájmy‘. Otevřeně prohlašoval: ‚Nevím, co budu dělat s těmi dary, které jsem dostal ze Sverdlovska – doma je mít nechci, a tak je hodím do popelnice.‘ Text nóty se SSSR přirovnával k Mnichovu, zaujatě kritizoval politiku vedení KSSS a SSSR jako velmocenskou.“

Jak jsme později zjistili, našel se jeden udavač, ale to byl blbec.

To spolu s faktem, že Svatopluk Holec patřil k představitelům Pražského jara v Západočeském kraji, vedlo při prověrkách v roce 1970 k jeho vyloučení z KSČ a vyhazovu ze zaměstnání. Přestože v socialistickém zřízení neměla existovat nezaměstnanost, pamětník dlouho marně hledal práci. Nakonec mu povolili vykonávat dozor nemocných – obcházel pacienty a kontroloval, jestli jsou doma a dodržují léčebný režim. Po čtyřech letech změnil zaměstnání a jeho novým působištěm se stala vlaková pošta, kde zůstal až do roku 1990. Přestože pracoval na turnusy a potýkal se s náročnou pracovní dobou, byl spokojený. Sešel se tu totiž velmi dobrý kolektiv: „Tam nebylo třeba dávat si pozor na pusu, poněvadž většina si myslela totéž. Jak jsme později zjistili, našel se jeden udavač, ale to byl blbec.“ Do čtyř let Svatopluk Holec získal pozici vedoucího vlakové pošty.

Naposledy si Svatopluka Holce tajná policie předvolala 27. října 1989. K výslechu jej doslova vytáhli z postele, když spal po dvacetihodinové směně. Ptali se ho na chystané říjnové demonstrace a 28. října mu zakázali pobyt na náměstí Republiky v Plzni, kde se měla jedna manifestace konat. Povolili mu však, že může přes náměstí jet tramvají na svou zahrádku. Když se Svatopluk Holec nesměl věnovat filozofii ani politice, našel si nové pole pro seberealizaci v přírodních vědách. Soustředil se na mykologii a stal se členem Mykologického kroužku, který v osmdesátých letech fungoval v Závodním klubu ROH Škodových závodů. V novém oboru se vypracoval na uznávaného experta. A byl jím až do své smrti v roce 2018.

Jak si se Svatoplukem Holcem vyřizovala účty StB? A co dělal pamětník po roce 1989? Celý jeho příběh si přečtěte na stránkách Paměti národa ZDE.

foto: Paměť národa, zdroj: Paměť národa