Mezinárodní (ale dočista česky vedený) hokejový tábor v Nymburku si zabookovali Číňané. Tábor existuje dvacet let, má vynikající pověst a jeho instruktory si často zvou hokejové oddíly a svazy z celého světa. Pod „čínským vedením“ ale trénink probíhá trochu jinak. Metody českých koučů snímá ze všech úhlů několik čínských kamer. To aby si příští „hockey camp“ připravili Číňané doma už sami.
Reklama
V mnoha ohledech je to směšné, protože vynikající trenér je opak robota. Musí být empatický, musí umět ušít ten nejlepší možný trénink pro jednotlivé hráče, ale i pro celek. To se nedá jen tak jednoduše kopírovat. Ale mluvíme o Číně. Ta je teď globální jedničkou třeba ve výrobě elektrických aut, jejichž technologii země okopírovala. A teď se Číňané rozhodli svůj nekompromisně efektivní přístup uplatnit i na čínské atlety. A tréninkem to zdaleka nekončí.
Genetika i umělá inteligence
Číňané začali kromě tréninkových metod sbírat také vzorky genetického materiálu nejlepších atletů. Zjistili, že přítomnost konkrétních genů má vliv na výkon sportovce. Výsledky vyhodnocují a kombinují tak, aby ve sportu od začátku investovali jenom do těch jedinců, kterým příroda dává šanci, že budou v atletice nejlepší. A stejně usilovně hledají způsoby, jak atlety vylepšit s pomocí umělé inteligence.
Tímto se sport, který po staletí přinášel radost, zdatnost a přátelství, zužuje na pouhou velkovýrobu atletických talentů.
Už teď mohou v Číně dopředu odhalit v dětech zdravotní „tikající bombu“, která se projeví až později, ale znemožní atletovi být nejvýkonnější v nejproduktivnějším věku. V Číně se tak těší na to, že takto ušetří na investicích do „jalových“ nadějí. Země má přitom stovky milionů dětí, ze kterých může ty nejnadějnější sportovce prosívat.
Otázka motivace
Tímto se tedy sport, který po staletí přinášel radost, zdatnost a přátelství, zužuje na pouhou velkovýrobu atletických talentů. Tento fantasmagorický přístup má navíc ještě jeden háček: chybí mu vnitřní motivace. Britská tenisová jednička Andy Murray by neměla tak kostrbatou a frustrující tenisovou kariéru, kdyby to nebyla jeho matka, kdo ho neúnavně tlačil k vítězství.
Svého času nedostižná jihoafrická běžkyně Zola Buddová neměla žádné výjimečné genetické předpoklady pro své rekordní výkony. Naopak. Byla malá, hubená, ve sportech zaostávala za ostatními dětmi. Běhala bosa, a to jenom proto, že běhala i její o jedenáct let starší sestra, která jí nahrazovala mámu. Když sestra, které neřekla jinak než „mami“, zemřela, bylo Zole čtrnáct. Zola se s tragédií vyrovnávala tak, že utíkala z domu. Co nejdál a co nejrychleji. A tenhle zvyk přenesla i na běžecké tratě.
Když bolest prospívá
Sama jsem byla při tom, když si devítiletý kluk, který neuměl bruslit, umanul, že bude hokejový brankář. Příliš malý, příliš hubený a pět let pozadu za ostatními hokejisty. Čekali jsme, že vydrží pár týdnů. Nikdo ovšem nepočítal s tím, že klučina střely a modřiny po nich bude brzy potřebovat. Když mu řekli, že jeho otec má jen padesátiprocentní šanci, že překoná těžkou nemoc, pro kluka to byl způsob, jak se vyrovnávat s něčím, co sám nemohl ovlivnit nebo změnit. Nedávno přišel email, aby se dostavil k britskému reprezentačnímu výběru. Původně nesportovní vyžle bylo v Británii uznáno jako vynikající brankář.
Sebelepší směs sportovních genů a okopírovaných trenérských metod ničemu nepomůže, pokud daný sportovec nebude mít vůli a vnitřní motivaci.
Bylo to tím, že si trenér řekl: V tom klukovi něco je. To je ona empatie, kterou Číňané zkrátka neokopírují. Sebelepší směs sportovních genů a okopírovaných trenérských metod ničemu nepomůže, pokud daný sportovec nebude mít vůli a vnitřní motivaci. Čínští atleti budou možná v blízké budoucnosti dokonalí a nepřekonatelní jako avataři virtuálních her. Rekordy fyzických výkonů budou padat jako nikdy předtím. Sportovní geny budou bojovat proti sportovním genům. Jenže sport bez příběhů nebude nikoho bavit.
foto: Shutterstock, zdroj: BigThink