Žurnalistika už není jen výsadou profesionálů. Každý, kdo má blog, instagramový profil nebo jenom přispívá do diskuzí pod články, je tak trochu novinář.
Reklama
Na novináře si také zkusil zahrát český turista, policista a fanoušek SPD Marek Chrastina při své letošní dovolené na Krétě. Na svůj telefon natočil kolem minuty dlouhý záznam, na němž do moře vstupují ženy v hábitech a kolem plavou těla zdánlivě utonulých mužů. Na břehu vše natáčí kamerový štáb. „Režisérka točí, jak migranti se topijou v moři“, komentoval bodrý jinoch zdánlivě jasný důkaz, že nám média zatajují kus pravdy. Nebo vlastně raději celou pravdu.
Média nám lžou. Teda možná
Video po návratu vyvěsil na internet a interpretoval jako jasný důkaz toho, že televizní zpravodajství, která o uprchlické krizi informují, jsou ve skutečnosti nahraná, a že utonutí běženci jsou pouhými herci. „Reportáže“ se okamžitě chytly české proruské i zahraniční dezinformační weby, a jelikož se video rozšířilo i do dalších evropských států, začali mnozí také pátrat po tom, co se na pláži ve města Ierapetra na Krétě skutečně odehrálo.
Údajní fejkoví migranti byli ve skutečnosti herci, vystupující v dokumentárním filmu
To se podařilo týmu z německého serveru Correctiv.org. Ti pomocí kontaktování místních restaurací zjistili, že se ve skutečnosti jednalo o natáčení dokumentárního filmu Země zbraní Panny Marie Bolestné. V traileru k filmu i na fotografiích lze vidět ženy se šátky a dlouhými sukněmi a muže v tradičním oblečení.
Sama režisérka Eleni Vlassi pak uvedla, že natočená scéna nemá žádný vztah k dnešním migrantům, ale zabývá se situací řeckých uprchlíků z Malé Asie v roce 1922. Navíc poznamenala, že si „ponechává možnost přistoupit k odpovídající právní reakci kvůli narušení své reputace“.
Myslete hlavou
Na otázku, proč se policista nezeptal, co se na pláži děje, odpověděl, že umí jenom rusky. Chrastinova manželka svého muže brání: údajně si myslel, že příspěvek uvidí na Facebooku jen pár přátel. A to je ten problém. Mnoho lidí něco vyvěsí na internet a ani si neuvědomí, jaký dopad může jejich příspěvek na veřejnost mít a jak rychle se informace mohou šířit.
Zdání žurnalistické profesionality neospravedlňuje existenci amatérského hraní si na zpravodajství ani náhodou
Další problém s občanskou žurnalistikou je ten, že je pro nás stále obtížnější se rozhodnout, jakým zprávám věřit. Po revoluci bylo po dlouhá léta bezpečné předpokládat, že informace, které nám média předkládají, jsou pravdivé. S nástupem internetu se předvídalo, že klasická žurnalistika to má spočítané, protože díky liberalizaci technických prostředků přestanou redakce fungovat coby „držitelé pravdy“.
| Občanská žurnalistika (angl. citizen journalism) je fenomén žurnalistiky, ve kterém dochází k tomu, že (více či méně subjektivní) zprávy vznikají z projevů občanů, často náhodných lidí z ulice, popř. očitých svědků, vyjádřujících se přes média k události, kterou viděli. (Wiki) |
V současné době i proto důvěra v klasická média upadá a mnoho lidí se obrací na alternativní zdroje. Lidová novinařina nabírá na popularitě – ovšem zdání žurnalistické profesionality neospravedlňuje existenci amatérského hraní si na zpravodajství ani náhodou.
foto: shutterstock, zdroj: Ihned.cz
