Děti se učí mluvit od mámy, ale slovní zásobu získávají od táty

Podle výzkumníka Menghana Zhanga z Fudanské univerzity v Šanghaji existuje „korelace mezi jazykovou strukturou a chromozonem Y“, přeloženo: geny našich mužských rodičů ovlivňují to, jak se vyjadřujeme.

Již dlouho se spekuluje o tom, že způsob, jakým se miminka učí mluvit, se liší podle toho, jestli se jedná o dívky nebo chlapce. Podle nejnovějších poznatků hraje ale v procesu učení se jazyku také roli pohlaví těch, od kterých se učíme. Studie prokázala, že na tom, jak děti mluví, mají téměř stejný podíl oba rodiče. Jen má každý z nich vliv na jinou oblast jazyka.

800 zvuků ještě před porodem

V roce 1997 spatřila světlo světa teorie, která oponovala zažitému výrazu „mateřský jazyk“ – podle ní děti přejímaly jazyk hlavně od tátů. Výzkum, který vedla italská vědkyně Estella Poloni na ženevské univerzitě, ukázal, že jazykové dovednosti souvisejí spíše s mužským chromozomem Y, zděděným po otci, a nemají žádnou souvislost s mitochondriální DNA, která je předávána matkou.

Mateřský jazyk se děti začínají učit ještě předtím, než se narodí.

Označení „mateřský jazyk“ však není úplně mimo. Děti, slyšící hlas své matky, imitují zvuk, který jejich matka vydává, ještě dříve, než pochytí první slova. Matky skutečně mají obrovský podíl na tom, jak se děti učí mluvit. Je to především proto, že až do dospívání děti obecně s matkami tráví více času než s otci.

Děti se dokonce učí mateřský jazyk ještě předtím, než se narodí. Před porodem jsou schopny rozpoznat kolem 800 zvuků a také umí odlišit jazyk matky od cizích jazyků. Matka dítěti tím, že ho učí mluvit, nepředává jenom jazyk, ale také tradice, chování, odpovědnost a zkrátka všechno, co můžeme říct, že tvoří kulturu.

Lingvistický jin a jang

Zhangův tým provedl geneticko-lingvistickou studii 34 moderních indoevropských jazykových skupin se zaměřením na vztah mezi slovní zásobou a mužským chromozomem Y a také mezi zvukem a ženskými mitochondriálními geny. Na rozdíl od předchozích studií zkoumali lexikální (slovní zásoba) a fonemické (zvukové) systémy samostatně.

Vyšlo tak najevo, že otcovské geny jsou spojeny právě s tvorbou slov a mateřské geny s výslovností, což odporuje doposud platným teoriím. Podle Zhangovy studie se učíme výslovnost a zvuk od našich matek, ale samotná slova pak od našich otců. Neexistuje tedy konflikt mezi „mateřským jazykem“ a „otcovským jazykem“. Obojí funguje dohromady ve vzájemné harmonii. A tak to má být.