„Když jsem byla na střední, nejlepší přítel mé sestry Jerry zemřel při pádu hranice, která byla připravená na tradiční oheň Aggie bonfire. To ráno před katastrofou se mi zdál hrozný sen – v něm jsme se sestrou a Jerrym byli u hranice, oheň se šířil po trávě a pohlcoval dav kolem,“ popisuje v článku pro server Aleteia učitelka Calah Alexanderová.
Reklama
Oheň Aggie bonfire každoročně pořádaly Texas A&M University a University of Texas at Austin. Šlo o takové soupeření, kdo bude mít oheň větší a který víc vydrží. Nám jde ale o to, co Alexanderová říká o svém snu. Tento jev, při němž se člověku zdá něco, co se později stane, je možný označit za déja rêve. Podobá se rozšířenějšímu déja vu a vědci jej nejsou dodnes schopni uspokojivě vysvětlit.
Například prezidentovi Abrahamu Lincolnovi se už týdny před atentátem zdálo o vlastní smrti.
„V tom snu jsme utíkali pryč a až na okraji davu jsme zjistili, že Jerry s námi už není. Ráno jsem měla hrozný pocit a ten ještě narostl, když jsem vešla do kuchyně. Bylo puštěné rádio a zrovna o té katastrofě mluvili. Rodiče křečovitě svírali hrnky s kávou, protože věděli, že Jerry hranici připravoval. Ale to, že zemřel, jsme se dozvěděli až odpoledne. Přesto jsem celý den na svůj sen myslela a měla tušení, že Jerryho už nikdy neuvidím.“
Příklady déja rêve
Déja vu je neodbytný pocit, že se situace v našem životě opakuje – vůně, pocit nebo místnost, kam vstupujeme poprvé, a přesto zdánlivě tušíme, co je uloženo ve skříních. Někdy se dokonce domníváme, že předem víme, co druhý člověk odpoví. Déja rêve je ještě zajímavější. O něčem sníte a ono se to pak v reálu opravdu stane.
Britský malíř David Mandell, přezdívaný „novodobý Nostradamus“, snil třikrát o tom, že do Dvojčat v New Yorku narazí letadla.
Výzkumník Ian Wilson, který se zabývá výkladem snů, ve svém článku o déja rêve uvádí, že podobných zkušeností bylo v minulosti zaznamenáno mnoho. Například prezidentovi Abrahamu Lincolnovi se už týdny před atentátem zdálo o vlastní smrti. Spisovatel Mark Twain měl sen o smrti svého bratra Henryho několik týdnů předtím, než Henry zemřel při nehodě lodi. Britský malíř David Mandell, přezdívaný „novodobý Nostradamus“, snil třikrát o tom, že do Dvojčat v New Yorku narazí letadla.
O pádu Dvojčat snil britský malíř David Mandell, přezdívaný „novodobý Nostradamus“. Jako prevence jeho sny neposloužily
V roce 1996 nakreslil na téma svého snu obraz a nechal se vyfotit u přepážky své banky, kde bylo vyobrazeno datum i čas. Kromě útoku na WTC údajně předpověděl také útok sarinem v tokijském metru, havárii francouzského Concordu a další katastrofy.
Pohled skeptika
Profesor Richard Wiseman z univerzity v Hertfordshiru vysvětluje v britském Guardianu tento zajímavý jev poměrně triviálně. Zdůrazňuje, že sníme mnohem víc, než si myslíme, a tvoříme tak v mysli spoustu obrazů, z nichž většinu zapomeneme. Některé z nich nám pak připomene reálná událost, která se stane, a my předpokládáme, že jsme jako zázrakem předpověděli budoucnost. Ve skutečnosti je to však jen pravidlo pravděpodobnosti v praxi.
„Sny, které předpovídají atentáty, nehody a zemětřesení, mohou být ovlivněny osobními obavami,“ tvrdí Wiseman. „A pokud neexistuje žádný záznam o snu, který se konal před událostí, snílek ho může nechtěně překroutit tak, aby nešťastné události odpovídal.“ I případy, kdy byl sen zaznamenán před událostí, mohou být podle britského psychologa pouhou náhodou.
Podvod, nebo záhada?
Robert McLuhan, novinář a velký zastánce paranormálních jevů, je na základě svého dvacetiletého výzkumu přesvědčený, že Wiseman se mýlí. „Wisemanovo odvolávání se na teorii pravděpodobnosti je podle mě tak subjektivní jako fenomén, který se snaží vysvětlit. Stává se totiž velmi často, že sny odpovídají budoucnosti v mnoha specifických detailech, tudíž teorie pravděpodobnosti není v tomto případě nijak užitečná.“
Případy, kdy je sen nahraný bezprostředně po zážitku, a pak se ukáže, že jaksi „předpověděl“ budoucnost, nemohou být odbývány jako bezvýznamné.
McLuhan uvádí jako příklad událost zaznamenanou v bestselleru Experiment s časem od J. W. Dunna Dunna, kdy se jisté osobě zdálo o ženě v pruhované blůze, kterou na zahradě obvinila z toho, že je německou špionkou. Dva dny nato tato osoba navštívila jeden venkovský hotel, ve kterém měla bydlet i žena, kterou ostatní návštěvníci považovali za špionku. Později ji potkala venku, přičemž zahrada i vzor na blůze přesně odpovídaly snu. A tyto případy, kdy je sen nahraný bezprostředně po zážitku, a pak se ukáže, že jaksi „předpověděl“ budoucnost, nemohou být podle McLuhana odbývány jako bezvýznamné.
Věštecký experiment
Ian Wilson, který souvislost snů s realitou zkoumá, jde ve svých úvahách ještě dál. Předpokládá, že pokud některé sny opravdu souvisí s realitou, pak by se i změna snu měla promítnout na fyzické úrovni. Na toto téma udělal i vlastní pokus, kdy se mu v jednom z lucidních snů zobrazilo známé prostředí. Šlo tedy o sen, jenž byl na experiment ideální. Ve snu vtiskl na čelo svého známého symbol trojúhelníku, a když sen skončil, daná osoba prý opravdu na čele symbol měla. Pořízené záznamy a fotografie uložil do své zprávy o déja rêve.
Přestože se dnes snažíme pro každý jev najít vědecké uspokojivé vysvětlení, v případě déja rêve se to zatím nepodařilo.
Byly „věštecké sny“ Calah Alexanderové, Twaina i malíře a „Nostradama“ Mandella jen trikem mysli, náhodou či zdařilým podvrhem? Nebo opravdu může sen předpovědět budoucnost? Přestože se dnes snažíme pro každý jev najít vědecké uspokojivé vysvětlení, v případě déja rêve se to zatím nepodařilo. Víme, že sny jsou způsobem, jak zpracovat zážitky, které se nám staly, naše vnitřní přání i obavy. Ale kdoví, možná nás opravdu některé z nich mají připravit na události, které teprve nastanou.
foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian