Každý se něčeho bojí. Ale strach není totéž, co fobie. Fobii tvoří trvalý strach se specifickým spouštěčem. Tím většinou bývá nějaká věc nebo situace – třeba pavouci nebo velké výšky. Může být ale i následkem nadměrného stresu nebo jiného narušení osobního života. Řekněme, že jste vystresovaní a nemůžete večer usnout. Čas si krátíte sledováním televize, kde po desáté večer běží strašidelné filmy plné pavouků, hadů a podobné havěti.
Reklama
Spojíte si je s nespavostí a začnete se jich bát. Skutečný problém tak odsunete stranou. Stejně to může být i se strachem z výšek, nebo třeba z výtahů. Nesnášíte svou práci, šéf se po vás vozí, kolektiv vás pomlouvá. Hrozně neradi tam chodíte a nezachrání to ani krásný výhled, protože vaše kancelář se nachází opravdu vysoko. Tolik schodů nahoru! Snazší je použít výtah. Jenže ten vás zase rychle doveze tam, kam vlastně ani nechcete… Skutečný strach tak zakryjete fobií – strachem z výšek nebo výtahů.
Může za to DNA
Kde se fobie berou? Podle Kate Wolitzky-Taylorové, klinické psycholožky a členky Výzkumného centra pro úzkost a deprese na UCLA, hraje určitou roli DNA. Na serveru Prevention.com píše o tom, že mnoho lidí má genetické dispozice k úzkostným stavům a depresím, které s fobiemi úzce souvisí. Na vině může být i prostředí, ve kterém vyrůstáte. Pokud se například pavouků bála už vaše matka, se kterou jste byli v každodenním kontaktu (samo sebou), je pravděpodobné, že svůj strach přenese i na vás, na své dítě. Nevědomky samozřejmě.
Fobií existuje celá řada. Možná by vás ani nenapadlo, čeho všeho se lidé mohou bát.
Co s tím? Vyhýbání se věcem, které vás děsí, není tím nejlepším nápadem. Celou situaci jen zhorší a umožní, aby vás váš strach ovládl. V extrémních případech se můžete potom bát téměř čehokoliv. Odtud vás dostane jen zkušený odborník. Jedné mojí kamarádce třeba pomohla s chorobným strachem z pavouků hypnóza.
Vybrali jsme pro vás šest kuriózních příkladů
Strach z pohřbu za živa. Zavzpomínejme na jednu z povídek Edgara Allana Poa, zakladatele hororu. Kořeny této fobie nacházíme již kolem roku 1700, kdy byla smrt denním chlebem, a lidé se báli, aby je lékaři mylně neoznačili za mrtvé. Mrtvoly byly proto poměrně dlouhou dobu před samotným pohřbením ukládány do rakví a zde ponechávány, aby se potvrdilo, že jsou skutečně po smrti a tedy se v rakvi pod zemí neprobudí.
Chorobný strach z deště. Spadá do kategorie fobií z přírodních živlů, která zahrnuje třeba hurikány, sníh, chlad nebo vítr. Podle autorů jedné nedávné studie mají postižení zřejmě nějaké formální vzdělání související s počasím, které je k jejich smůle osvětluje k většímu porozumění potenciálnímu nebezpečí plynoucímu z přírodních jevů. Což je děsí.
Abnormální a neoprávněný strach ze zvuků. Z každodenních, které nemohou poškodit sluch ani způsobit bolest. Na to přišli vědci v Malajsii. Phonofobie se někdy překrývá s další fobií zvanou hyperakusis, což je abnormálně silná reakce na zvuk vycházející z části mozku, která zpracovává hluk.
Numerofobie
Strach z čísel ve smyslu strachu z matematiky nebo práce s čísly. Existují určité důkazy o tom, že numerofobní lékaři mohou ignorovat osvědčené postupy založené na důkazech z důvodů jejich averze vůči číslům a statistikám.
Strach z oceánu nebo hluboké, otevřené vody úzce souvisí se strachem z neznámého. Seán Harrington v knize Zvířata Hlubin napsal, že „hluboké moře nabízí napínavý, neprozkoumaný, nepoznatelný a ohromující prostor“. Někoho to fascinuje, jiného děsí.
Strach, že nebudete mít k dispozici chytrý telefon. Relativně nová fobie – překvapivě, že? Nedávná studie z Itálie ji charakterizuje pomocí pocitů úzkosti nebo paniky vyvolané myšlenou na ztrátu smartphonu, signálu nebo baterie.
foto: Shutterstock, zdroj: Prevention