Raw produkty často raw vůbec nejsou, říká zakladatelka společnosti Lifefood

Pod zdravou stravou si možná ještě mnoho lidí představí nevábné jídlo bez barvy, chuti a vůně. Společnost Lifefood, která vyrábí stoprocentně raw produkty, ale tyhle mýty už 13 let boří. „Když jsem živou stravu objevila, hrozně se mi zalíbilo, že i z přírodních nezpracovaných surovin se dá vyrábět mnoho lákavých dobrot a laskomin,“ říká Tereza Havrlandová, která už při studiu vysoké školy založila společnost, jež v současnosti dobývá i země daleko za českými hranicemi.

„Kromě vývozu do Evropy jsme poměrně dobře nastartovali arabské země, hlavně Spojené arabské emiráty a Kuvajt, něco posíláme do Hongkongu a aktuálně pracujeme na tom větším východoasijském trhu, tedy Číně a Tchaj-wanu. A máme zajímavě rozjetá jednání o distribuci v USA,“ vyjmenovává Tereza, když spolu sedíme na lavičce pod stromy v klidných Běchovicích na okraji Prahy, kde má Lifefood svou provozovnu.

Nejsnazší změnou bývá náhrada snídaně za čerstvé ovoce nebo raw granolu, salát k obědu a náhrada příloh u večeře zeleninou.

Zakladatelka společnosti je živoucím důkazem, že jíst zdravě se vyplatí. Má super vlasy, pleť bez vrásek a plno energie. Ne vždycky to tak prý ale bylo. „Vitariánství jsem objevila v rámci snahy vyřešit si nějaké drobné zdravotní problémy, které jsem na sobě už ve 22 letech pozorovala a snažila se zjistit, co s nimi dělat. Samozřejmě jsem nejdřív zkoušela takové ty klasické diety, ale nic nefungovalo, naopak jsem měla pocit, že přibírám, a vůbec jsem to nechápala. Až když jsem potom objevila raw stravu, zjistila jsem, že to jde i jinak, lépe a zdravotní problémy postupně vymizely,“ vysvětluje mi Tereza. Pak už jsme se bavily nejen o firmě samotné, ale i o vitariánství, které je pro mě stále poměrně velkou neznámou. 

Pod „raw stravou“ si stále mnoho lidí představí jen syrovou zeleninu a ovoce. Co všechno vyrábíte?

Na trhu jsme od roku 2006 a sortiment se od té doby poměrně rozšířil. Začínali jsme asi se šesti druhy krekrů a postupně přidávali čokolády, potom tyčinky, chleby, sušenky, slané snacky, snídaňové směsi a granoly, proteinové směsi, superfoods, zeleninové chipsy...

V nejbližší budoucnosti se také chystáme rozšířit nabídku našich slaných snacků, kterým říkáme rawsage. Nabídka je opravdu hodně široká, v této oblasti jsme největší raw food výrobce na světě. Jedineční jsme také konceptem really raw, tedy opravdu raw. To znamená, že naše produkty jsou nejen zpracovány za studena, ale soustředíme se i na ingredience a hlídáme, aby každá naše vstupní surovina splňovala stejné parametry. Díky tomu mají produkty vysoký obsah výživných látek nezničených vysokou teplotou. A v tom jsme v podstatě skoro jediní na trhu.

Jiní raw výrobci to tak nemají?

Často bohužel ne. Pokud vezmete suroviny, které raw nejsou, a pak je za studena dáte dohromady, pořád je to tepelně zpracovaná potravina, výživných látek už tam moc není. A většina výrobců se právě na suroviny samy o sobě nezaměřuje. Na výrobek sice napíše „raw“, ale pak do něj přidá třeba klasické kešu oříšky, které jsou spařené vysokou teplotou, nebo sušené ovoce, které se suší při sedmdesáti osmdesáti stupních.

Lze asi říct, že i takové tyčinky jsou o drobet zdravější než klasické Mars nebo Snickers, každopádně bývají o dost dražší. A pak je otázka, zda chce zákazník platit vyšší cenu za něco, co ve své podstatě nemá přidanou výživovou hodnotu. A ještě si bláhově myslí, že dělá něco pro své zdraví.

Recepty máte vlastní, nebo se inspirujete v zahraničí?

Ze začátku jsem se samozřejmě inspirovala, tenkrát byla raw strava rozšířenější v Americe i Německu, i když rozhodně ne tak, že by nějaké tyto produkty byly dostupné v obchodech. Ale určité recepty, třeba na lněné krekry, se najít daly, šlo tedy hlavně o to, naučit se ten základní princip jejich přípravy. Později už to bylo hlavně o vlastní kreativitě.

Říkáte, že spolupracujete s malými dodavateli z dalekých zemí. Kontrolujte, zda jsou tyto farmy udržitelné a etické, nejen co se týká pěstování rostlin, ale třeba i z hlediska pracovní síly?

Po našich dodavatelích často vyžadujeme náročnější procesy, například zpracování za nižší teploty, a k tomu je právě nutné budovat dlouhodobější vztahy i z hlediska kontroly jejich dodržování. Podle možností se tedy naše dodavatele snažíme i navštěvovat, přestože jsou často až na druhém konci planety. Bývají to rodinné farmy, družstva, které sdružují menší farmáře. Tam potom člověk opravdu vidí, že tito lidé žijí v úplně jiném módu než na velkých plantážích, kde zaměstnanci nemají často dobré životní podmínky a dostávají zcela zanedbatelnou mzdu. To je naštěstí režim, se kterým my nemáme co do činění.

Co říkáte námitkám, že bio a raw strava je příliš drahá?

Já si spíš myslím, že obyčejné jídlo je moc levné. Jde o to, že konvenční zemědělství má své negativní externality, tedy náklady, které platí celá společnost, a do budoucna se určitě projeví. Biozemědělství je naopak tolik neprodukuje a stanovuje ceny tak, jak má. Tam se plodiny pěstují v souladu s přírodou.

Lidé si dnes už rádi kupují značkové oblečení, elektroniku a podobně, ale na levné jídlo pořád hodně slyší, což mi přijde neuvěřitelné, protože právě jídlo je to nejdůležitější pro naše tělo, které je vůbec tím nejcennějším, co máme. To ostatně pozná každý ve chvíli, kdy začne mít zdravotní problémy, ale pak už si zdraví za peníze nekoupí. Svůj podíl na tom mají i supermarkety, které se snaží stále snižovat ceny, proto tlačí na dodavatele. Ti ale také musí z něčeho žít, tak kvůli ziskům snižují náklady, což se logicky projeví na kvalitě surovin.

Když už jsme u těch financí, četla jsem, že Lifefood nově nabízí možnost investování do podílu pro drobné investory… 

Ano, řešíme financování, zejména z důvodu pořízení nějakých nových technologií a dalšího rozvoje firmy. Mně se úplně nechce do investičních fondů ani mít jednoho velkého investičního partnera, protože v tu chvíli vám na paty šlape někdo, komu jde primárně o zisk. Řeší, kde snížit náklady, a pak hrozí, že se budou muset dělat kompromisy na kvalitě, což samozřejmě nechci. Tuhle firmu jsem zakládala s myšlenkou přinášet zdravé a chutné jídlo do světa, a i když samozřejmě chci také vydělávat, není to můj primární motor.

Proto jsme se tedy rozhodli pro Fundlift, což je kampaň určená pro širokou investorskou veřejnost, pro lidi, kterým se líbí naše myšlenka a způsob, jakým pracujeme. Minimální investiční vklad je pět tisíc korun, čímž se možnost stát společníkem firmy otvírá opravdu širokému spektru lidí. Na rozdíl od klasického crowdfundingu zde přispívající získá podíl ve firmě a s ním spojená práva, zejména tedy právo na podíl na budoucích výnosech z podnikání.

Pojďme ještě k pojmu vitariánství. Znamená to, že vy jíte stoprocentně syrovou stravu?

Několik let to tak bylo, ale potom mi došlo, že v rámci vysokého pracovního zatížení zejména ve spojení s řadou zahraničních cest je to trošku náročné, až skoro nemožné, a že dodržovat tento způsob stravování na sto procent není třeba. Stačí mít hodně vysoký podíl syrové stravy, díky čemuž mám dostatečný příjem důležitých živin. Pak nevadí, když si třeba dám navíc napařenou zeleninu či zeleninové rizoto.

Každopádně je důležité si ohlídat, aby člověk nejedl vyloženě toxické věci. Rozhodně je tedy třeba se vyhýbat všem uzeninám, smaženým jídlům a potravinám s obsahem chemických aditiv či ztužených tuků. Já určitě nekonzumuji žádné maso, mléčné výrobky, ani pečivo, těstoviny a další takové věci.

Kdyby chtěl někdo vitariánství vyzkoušet, na co by si měl podle vašich zkušeností dávat pozor?

Jsou tam asi dvě hlavní nebezpečí. První z nich je, že člověk konzumuje příliš málo kalorií. U raw stravy je objemově nutné jíst trochu víc, než jsme zvyklí. Porce salátu velká jako porce běžného jídla vás v žádném případně nemůže zasytit. Potom jsou lidé často unavení a mají pocit, že ta strava není dostatečná.

A druhé riziko je úplný opak – příliš mnoho kalorií a zejména tuku. Jak už jsem říkala, raw strava má spoustu různých laskomin, které jsou často založeny na oříšcích a semínkách. A když k tomu přidáte salát řádně zalitý olivovým olejem s avokádem, máte třeba hned tisíc kalorií navíc. Takže je nutné si pohlídat příjem tuků a nepřehánět to s nimi. To samé platí třeba i o sušeném ovoci, které ve větším množství může způsobovat problémy se zuby, nebo ovocné džusy, které ve velké míře mohou také škodit, protože obsahují vysoké množství cukrů, ale už nemají vlákninu, která u celistvého ovoce zpomalí vstřebávání cukrů a sníží tak glykemický index.

Komu byste vitariánství doporučila?

Rozhodně lze s klidným srdcem všem doporučit přidání většího množství syrové čerstvé stravy do jídelníčku. Nejsnazší změnou bývá náhrada snídaně za čerstvé ovoce nebo raw granolu, salát k obědu a náhrada příloh u večeře zeleninou. Vyzkoušet tyto nenáročné změny může prakticky kdokoli a určitě tím nic nezkazí. V rámci svačinek pak lze nahradit nezdravé snacky kvalitními produkty v opravdové raw kvalitě, které dodají solidní dávku energie společně s výživnými látkami a nezatíží organismus obsahem jedovatých přísad a rafinovaným cukrem.

Reklama

foto: Archiv Terezy Havrlandové, Lifefood, zdroj: Lifefood