Taky nemůžete mezi třetí a pátou ráno zabrat? Je to zvyk, který dědíme po předcích

Kdovíproč se vzbudíte a myslíte si, že už je ráno. Pohled na budík vás ale vyvede z omylu. Jsou totiž teprve tři hodiny v noci. Zase! Jen v tomhle týdnu se vám to už stalo třeba počtvrté… Zřejmě se o tom budete muset poradit s lékařem? Ne. Zastavte. V takovém případě byste se stavěli proti přirozenosti, která je lidem dána odnepaměti. Jen na tuto přirozenost kvůli hektickému životu, který dnes vedeme, zkrátka zapomínáme.

Nenechte se zmást detektivním filmem 3:15 zemřeš, kde se hlavní hrdina každou noc budil v tentýž čas, protože na něj působily zlé mocnosti. Buzení se mezi třetí a pátou hodinou ranní je jedním ze starých zvyků, jímž se řídily generace před námi po velmi dlouhý čas. Ve své knize, která vyšla v roce 2011, se jím zabývá historik Roger Ekirch.

Naše těla mají tendence se k tomuto vzorci vracet, jen nám to moderní vnější podněty, nejčastěji chytrá elektronika a umělé osvětlení, znesnadňují či zcela znemožňují.

Ten nashromáždil množství pramenů a zjistil, že naši předkové v minulých stoletích dodržovali zcela jiné spánkové vzorce než my dnes. Běžnou součástí života byl tehdy tzv. segmentovaný spánek. Ten spočíval v tom, že večer lidé ulehli k „prvnímu spánku“, brzy ráno se na pár hodin probudili, načež upadli do „druhého spánku“, který trval do doby, kdy bylo skutečně nutné vstát.

Umělé světlo jako nepřítel spánku

Ekirchovu práci podpořila řada vědců, kteří připouštějí, že naše těla mají tendence se k tomuto vzorci vracet, jen nám to moderní vnější podněty, nejčastěji chytrá elektronika a umělé osvětlení, znesnadňují či zcela znemožňují.

Potíž je v tom, že segmentovaný spánek vyžaduje dvanáctihodinové okno.

Když se potom lidé či spíš jejich těla ocitnou v „pořádné“ tmě – nenarušené blikáním telefonu, světlem televize nebo pouličního osvětlení, rozpomenou se na dávné dědictví a začínají se chovat tak, jak je to pro ně přirozené. Jenže my takové „dvoufázové“ zvyklosti neznáme, takže jsme z toho zmatení a pádíme za lékařem pro prášky na spaní.

Čas na sex nebo umění

Segmentovaný spánek byl velmi užitečný. Prostor mezi první a druhou fází lidé využívali k sexu, návštěvě sousedů nebo k psaní. Bylo to období tvořivosti, ohleduplnosti a vzájemné blízkosti. Bylo by skvělé, kdybychom se k němu zase vrátili, potíž je ale v tom, že segmentovaný spánek vyžaduje dvanáctihodinové okno.

Což je luxus sprovozený ze světa průmyslovou revolucí a jejím hloupým životem sestávajícím z osmihodinové pracovní doby a zaměřeným na efektivitu a produktivitu. Na druhé straně dnešní možnosti jsou bezbřehé a stále více jednotlivců i společností začíná preferovat flexibilní pracovní dobu, často i z pohodlí domova, která nám umožňuje vstávat tak, jak si naše těla řeknou.

Naslouchejme jim

Pokud máte takové štěstí, že jste pánem své pracovní doby, zkuste příště, až se v půlce noci vzbudíte, vstát a věnovat se nějaké kreativní činnosti. Jakmile se vám zase začnou oči klížit, vraťte se pod deku a užijte si druhou fázi spánku.

A pokud nepatříte mezi ty, kteří mohou užívat výhod pružné pracovní doby, zkuste se po nočním probuzení alespoň projít po bytě, napít se, podívat se z okna, zkrátka na několik málo minut vstát z postele. Rozhodně to bude lepší než ležet, hledět do stropu a frustrovaně počítat ovečky.