„Denně mám v ordinaci minimálně dva až tři psychopaty. Ale to není všechno. Pustím si televizi nebo otevřu noviny a tam na mě taky vybafnou. Celý náš společenský systém je založen na dravosti, bezohlednosti, individualismu a neustálém ekonomickém růstu za každou cenu. A právě tento patologický model je ideální živnou půdou pro psychopaty, kteří jej dokonale doplňují a rozvíjejí.“
Takto nevesele začal známý celostní lékař Jan Hnízdil svou rozpravu, kterou v rámci cyklu Přemýšlivá sezóna zorganizovala iniciativa Elegantní Česko. Přednášková hala Filozofické fakulty Univerzity Karlovy byla naplněná až do posledního místa. A přestože pohled z okna na červánky za Rudolfinem by leckoho nabádal k bezstarostnému snění, atmosféra v místnosti by se dala krájet. Aby také ne. Celé dvě hodiny se totiž mluvilo o fenoménu, který u nás stále nemá dostatečnou pozornost, a o to větší nebezpečí představuje. Psychopati se totiž, bohužel, často dostávají právě na místa, kde mohou škodit nejvíce, tedy do vedení velkých firem a politických stran.
S postupujícím časem nám docházelo, jak vážná situace v naší zemi vlastně panuje. V jejím čele totiž stojí „nelidé“.
„Je dokázáno, že čím vyšší mocenská pozice, tím větší procento psychopatů. Takže pokud v běžné populaci mluvíme zhruba o pěti až sedmi procentech, tak v těch nejvyšších etážích může být poměr klidně obrácený, tedy jen pět procent normálních lidí,“ uvedl Hnízdil. A přestože se plná aula během přednášky často otřásala smíchy, s postupujícím časem nám docházelo, jak vážná situace v naší zemi vlastně panuje. V jejím čele totiž stojí „nelidé“.
Nelidé mezi námi
Psychopatie podle odborníků není nemoc jako třeba úzkosti či deprese. Je to defekt. Stejně jako se může narodit člověk s nevyvinutou končetinou, rodí se několik procent osob, které nemají vyvinutá funkční mozková centra zodpovědná za soucit, svědomí, stud, odpovědnost a další kvality, které dělají člověka člověkem. Proto se podle některých psychiatrů ani o lidi nejedná.
„Jde o jiný biologický druh, netvora či nelidu, který jen dokáže mistrně využívat city jiných, přitom sám nic necítí, pouze to předstírá. Dokáže mluvit o lásce, o rodině, přitom jeho rodina je rozpadlá. Když se podíváte na politické špičky, většina z nich má velmi patologické vztahy, rozvádí se, střídají partnerky, jejich děti stůňou,“ vyjmenovával Hnízdil.
Vzhledem k tomu, že psychopatie není nemoc, nedá se léčit. Proto je podle odborníků radno se těmto jedincům vyhýbat.
Na první pohled je poznáte jen těžko. Jsou dokonale oblečení, jazykově vybavení, inteligentní, charismatičtí, ale současně také naprosto bezohlední, zničující a arogantní. Když se člověk setká s psychopatem, musí si tedy dávat pozor hlavně sám na sebe. Jan Hnízdil o tom ví své. „Když ke mně přijde psychopat a já s ním strávím hodinu, jsem potom úplně utahaný. Vycucávají z vás totiž energii. A funguje to i na dálku. Třeba když si, nedej bože, pustíte v neděli odpoledne Otázky Václava Moravce, kde se baví s nějakým špičkovým českým politikem. Za chvíli už je vám nevolno, zvedá se vám žaludek, motá se hlava. To je klasický příklad.“
Vzhledem k tomu, že psychopatie není nemoc, nedá se léčit. Proto je podle odborníků radno se těmto jedincům vyhýbat. „Potkáte-li psychopata, jediná možná komunikace s ním je žádná komunikace. Vezměte nohy na ramena a utíkejte, pokud můžete. Na ně prostě léky ani terapie nezabírají. Právě naopak, pokud psychopatovi vysvětlujete, jak ubližuje ostatním, poskytujete mu tím vlastně návod na zlepšení.“
Patokracie místo demokracie
Špičkový psychiatr Robert Hare ze Spojených států s psychologem Paulem Babiakem, který je světově uznávanou kapacitou na psychopaty, napsali dílo s názvem Hadi v oblecích aneb Psychopat jde do práce. V něm se mimo jiné rovněž píše, že mezi vysokými politiky a manažery je mnohem vyšší procento nebezpečných psychopatů, než v amerických federálních věznicích.
Podobné postřehy uvádí i Bradley Niall v knize Pravda k moci: Psychopati vládnou našemu světu. „Prostřednictvím své schopnosti rozpoznat sobě rovné rychle stoupají po společenských stupních a shlukují se okolo pák moci, kde jejich celospolečenský vliv metastázuje. Tak vzniká patokracie, tedy vláda dosazených figur psychopatů ovládaných finančními skupinami ke škodě občanů.“
Ani Adolf Hitler nemohl okamžitě začít stavět koncentrační tábory a vraždit Židy. Ze začátku pracoval na tom, aby si získal podporu.
V další části přednášky Hnízdil názorně ilustroval, jak psychopat postupuje, když chce nad námi získat převahu a moc. Podle něj je důležité nejdříve probudit v lidech důvěru, vždyť ani Adolf Hitler nemohl okamžitě začít stavět koncentrační tábory a vraždit Židy. Ze začátku pracoval na tom, aby si získal podporu. Jak to tedy zaonačit? „Nejdřív vymyslím chytlavý název pro svou skupinu. Nebude to strana, to už tady bylo. Bude to hnutí. Napadá mě třeba Trikolora. Pak bych dal najevo, že mi jde o národ. Já jsem totiž vlastenec. A budu hájit zájmy této země. A je úplně jedno, že jsem třeba Japonec. Tím bych začal.“
Zatímco publikum pobublávalo smíchy, Hnízdil, nyní v roli psychopata, dál odhaloval jejich taktiky. „Pak musím začít chodit mezi lidi. Ale opravdu, fyzicky. Sedl bych třeba na kolo a objížděl vesnice a městečka, vídal se s lidmi nebo s nimi běhal. Zřídil bych si vlastní autobus, tam bych si napsal třeba Hnízdilák, abych jim dokázal, že jsem jeden z nich a že mi na nich záleží. Přitom ale ty lidi nemůžu ani cejtit. Jsou to nuly, ale já je potřebuju, protože bez nich bych ten svůj šílený plán nikdy nezrealizoval.“
Koblihou nezarmoutíš
Tak se postupně dozvídáme i další historicky vyzkoušené a osvědčené postupy, které prý používal třeba i ministr Hitlerovy propagandy Goebbels. Například řídit se heslem: „Obviňte lidi z toho, co děláte vy sám.“ „Řeknu vám, že budu podporovat lidi pracovité a slušné – tedy vás. A naopak ty líné, co jen pobírají podporu, tolerovat nebudu. Přitom líný pobírač dotací jsem já sám,“ přibližuje taktiku Hnízdil.
Psychopat vám ze svého nic nedá. On vám ty peníze nejdřív vezme, třeba skrze daně.
„Taky se musím přihlásit k modelu klasické rodiny, protože ho uznává naprostá většina lidí. A nakonec ode mě dostanete dárek. Dám vám třeba koblihu. Nebo kytku. A už vás mám. Taky budete mít jízdné zadarmo, děti ve škole svačiny zadarmo. Ode mě. Přitom psychopat vám ze svého nic nedá. On vám ty peníze nejdřív vezme, třeba skrze daně. Vytuneluje vám účty a pak vám milostivě dá ze "svého". Tímhle způsobem vás přesvědčí, že to s vámi myslí dobře, že není jako ti před ním,“ pokračuje Hnízdil a v aule už najednou panuje hrobové ticho.
Rozdělit stádo
Pak se zvedne ruka a mladá žena se na lékaře obrací s otázkou, která asi vrtá hlavou většině z nás. Proč máme tendenci si tyto „škodiče" neustále volit? Podle Hnízdila tkví příčina už v samotném stavu současného světa a společnosti. „Čelíme situaci, které jsme dosud nečelili. Energetická krize, klimatické změny, migrační krize. Lidé jsou samozřejmě těmito vlivy znepokojeni, navíc stále nenachází řešení. V tu chvíli se objeví psychopat a řekne ,Bude líp‘. Přitom sám recept nezná, jen s vámi chce manipulovat.“
Na psychopata tedy platí buď jen větší psychopat, nebo velká skupina slušných.
„Cílem psychopatů je rozvrat. Mají mentalitu vlka – predátora, který ví, že izolovaní lidé jsou slabí. Proto šíří strach a konflikty. Psychopat dokáže mistrně najít vaše slabé místo. Ale stejně jako vlk je v podstatě zbabělý. Nikdy si netroufne na alfa samce. Na psychopata tedy platí buď jen větší psychopat, nebo velká skupina slušných. Proto také jedinou šanci celého společenského systému vidím zezdola, ve změně chování lidí. V sebevědomých občanech, kteří budou stát při sobě a beze strachu dají jasně najevo, že se jeho her účastnit nebudou,“ zakončil Hnízdil přednášku. Aulu pak zaplnil bouřlivý potlesk a stádo se rozdělilo do svých domovů. Aby se večer ve zprávách mohlo dívat na výkony psychopatů...
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: Jan Hnízdil
