V soukromí i na jevišti je vtipný jako málokdo, napojen na jiné dimenze a světy. Přitom labužnický, smyslný, praktický, pevně zakořeněný v zemi a s obrovským rozměrem pro vše lidské. Jeho síla koresponduje s astrologickými znameními, ve kterých se narodil: Býk, Buvol, Jaguár.
Síla se smyslem pro jemné a krásné. Patří k těm, jejichž umělecký talent současně doprovázejí vlohy pro matematiku a logiku. Když se ho kdosi zeptal, jestli svým podivínstvím či filozofickými úvahami drtícími zajeté společenské struktury dnešního světa nepřichází o známé a přátele, odpověděl, že právě naopak. Přicházejí za ním lidé, kteří se se svým vlastním bláznovstvím či vnitřním světem nemají komu svěřit.
Vnitřní svět Jaroslava Duška nám teď nově přiblíží režisér Viliam Poltikovič v právě dokončeném celovečerním dokumentu „Zrcadlení tmy“, který bude mít premiéru 4. dubna 2020 v Praze.
Kde se bere improvizace? Co je to za stav, když se daří? Otevření, napojení?
Myslím, že nejblíže to vystihuje slovo inspirace. Tedy in-spirace, neboli vdechnutí. Počkáš a ono to přijde. Ať je to informace, vizuální vjem, cokoli…
Jsme složeni z milionů sekvencí, buněk a ukazuje se, že v DNA jsou i záhadné informace, říká Jaroslav Dušek
Praktikováním, opakováním se schopnost prohlubuje, je to jako se vším. Teorie jsou hezké, ale k ničemu. Stejně se nakonec všechny sejdou ve středobodu laskavosti, vnitřního klidu, stavu bez myšlenek… Ať tam jde člověk odkudkoli, je to jedno. Podstatné je, že to člověk prostě udělá. Dopřeje si onoho stavu vnitřního klidu. A nenechá se vykolejit vábničkami.
Co je to strach a jak s ním pracovat?
Stav strachu bychom mohli označit jako určitý zmatek, který oslabuje člověka a jeho přirozené síly. Někdy se lidem plete obezřetnost, bdělost a strach. Můžeme věci zkoumat, promýšlet, neskákat do nich bezhlavě. Ale nepotřebujeme cítit strach a pěstovat si ho, protože je to naučená myšlenková forma, která nemá se životem nic společného. Když ji člověk odloží tím, že opustí myšlenky na strach a soustředí se na životní esenci, zjistí, že je naživu. Strach nepomáhá být naživu, ale vykolejuje. Přesuňme tedy pozornost jinam, soustřeďme se na klid. Racionálnější typy to asi musí víc promýšlet. Ale velice účinným prostředkem v této situaci je klidné pozorování.
JAROSLAV DUŠEK (1961)
Český herec, divadelník, mystik a filozof, propagátor toltécké filozofie. Je také velkým propagátorem slavné knihy Dona Miguela Ruize Čtyři dohody. Stejnojmenné divadelní představení hraje v pražském klubu Lávka přes deset let a stále má neustále vyprodáno. Právě dokončil svou druhou knihu První dotek.
Hezky je to vidět na vztahu rodičů a dětí. Jakmile si rodič naprogramuje nevíru ve schopnosti dítěte, tedy když se bojí, že dítě něco nezvládne, tak vlastně nedovolí dítěti, aby rozvíjelo svoji sílu. Přitom děti mají například obrovskou schopnost samouzdravení, pokud jim to rodiče dovolí a neprojektují si do nich svoji vystrašenost.
Celý rozhovor s Jaroslavem Duškem si můžete přečíst v zimním dvojčísle Nového Fénixe 12-01/2020, které je od 28. listopadu na stáncích. Text napsala publicistka Hana Poltikovičová.
Reklama
foto: Viliam Poltikovič, zdroj: Nový Fénix