Tomáš Keltner o cestě z elitních vojenských jednotek k psaní a učení

S Tomášem Keltnerem jsme se setkali v jeho studiu v Praze 7. Tedy v místě, kde se konají jeho kurzy osobního rozvoje, konzultace a semináře. A právě zde intenzivně připravuje k reedici své dvě úspěšné knihy Transformace vědomí 1 a 2. Ty vyjdou v aktualizované formě a zcela novém nastavení. A Tomáš tu chystá i své nové knihy.

Říkáte o sobě, že jste spisovatel, řečník a učitel. Jak jste k tomu povolání došel?

Vedla k tomu velmi dlouhá trnitá cesta. Většina čtenářů i znalců tajných nauk ví, že i z hlediska ezoteriky extrém plodí extrém. Můj proces a má cesta šla skrze extrémní jangovou cestu agresivní mužské stránky, kdy jsem byl doslova řečeno ve zbroji. Třináct let jsem sloužil v policejních jednotkách a v elitních vojenských jednotkách. Můj vrchol odbornosti přesycením jangu se přerodil v jin a v jednom určitém momentu jsem „odhodil zbroj“ a „uchopil tužku“.

Vztahy jsou dnes velkým tématem. Zejména vztahy mladých lidí, kteří neumí býti spolu šťastní, jsou velmi zaneprázdnění a komunikují převážně prostřednictvím odosobněných sociálních sítí.

Celou svou osobnost jsem položil do psaní a předávání jistých zásadních informací a téměř zázračně a terapeuticky se po dalších třinácti letech práce dostávám do určitého středu a rovnováhy mezi měkkostí jinu a tvrdostí jangu. Otevírá se mi, jak je důležité veškeré věci nedělat ani příliš tvrdě, ani příliš měkce, ale v harmonii. Z toho mám obrovskou radost. Dělám vše, jak mi to přichází, v harmonii a radosti.

Jak je možný takový extrémní přerod a jakou ve vašem životě sehrál roli?

Pochopil jsem, že v mém současném vtělení bylo nutné mé osudové vehnání do strážných a vojenských jednotek a policie. Bylo nezbytně nutné získat tam informace, jak přežít v krajních mezích, abych měl schopnost odpovědět na řadu duchovních otázek pramenících z mých zkušeností v extrémních situacích a z vlastních niterných prožitků. Sám jsem totiž prošel procesem transformace vědomí, o kterém píšu ve svých knihách. Předávat tyto informace dál je mé poslání.

Proto jsem musel projít veškeré výcviky a dovést do vyšších stupňů mé dovednosti, včetně mého studia bojového umění Hwarang – jednoho z nejtradičnějších asijských bojových umění. Měl jsem štěstí, že jsem mohl studovat u samotného syna velmistra v nepřerušené linii 58 generací. Učit se od člověka, u něhož se slavné umění „um jang kwong“ nepřetržitě předává z generace na generaci, je velkým splněným snem. Výraz „um jang“ je jiným označením pro „jin jang“ a výraz „kwon“ znamená umění. Jedná se tedy o mistrovské vyvážené umění, jež obsahuje tvrdou i měkkou cestu a které mne ovlivnilo na celý můj život, abych získal bojovou i vědomostní výbavu a dokázal obstát v hrubohmotném světě a všech turbulencích, co teprve přijdou. Vůbec totiž netušíme, co nás čeká za věci.

Bojová a vědomostní výbava je tedy určena pro ochranu?

Do elitních jednotek jsem nastupoval s naivitou sobě vlastní, abych mohl chránit vlast před zločinem. V tehdejších dobách to ještě hodně znamenalo, ne jako dnes. Považuji se za jednu z posledních generací, pro které pojem vlast a čest ještě něco znamená. Nyní jsem již takový staromilec. Ale tehdy jsem tristně zjišťoval, že často nešlo ani o vlast ani čest, ale o moc a peníze. Nejen v mém současném vtělení, ale i v těch minulých jsem byl u zrodu a pádu mnoha velkých říší. I nyní jsem byl svědkem zrušení mnoha jednotek, které vznikly s nadšením a byly zničeny proto, aby se skrze ně zjištěná odhalení nedostala na veřejnost. Elitní útvary, kde jsem sloužil, dnes již neexistují.

Takže ta změna asi nebyla úplně lehká...

Zpětně vidím, že to vůbec nebylo lehké. Znáte různé okolnosti, každý odchod je riskantní. Víra a s ní spojená určitá ochranná křídla spojená s idejemi křesťanství mi pomohly vyřešit můj odchod a začít nový civilní život.

Kde se inspirujete v nacházení souvislostí a informací na životní cestě a ve vašem učení?

Zdrojem všech svých informací jsem já. Mé vědomí je zdroj. Dnes je tu mezi námi celá řada proroků. Vlastně je v současné chvíli na této planetě asi nejvíce proroků, co kdy bylo. A také nejvíc lidí… Každý učitel říká pravdu. Jen každý učitel drží lehce jinou úroveň pravdy, které rozumí jiný typ obecenstva. Právě proto existuje tolik učitelů, kolik žáků. Někdo potřebuje informace sdělit přes pocity, prožitky, znamení, symboly, čísla. Každý se k tomu potřebuje dostat jinak. Ale všichni postupně dojdeme k plnému vědomí, které se dá oddalovat, ale nedá se mu zabránit a ani zvrátit. To bychom museli zastavit let sluneční soustavy a takovou silou nikdo nedisponuje.

Přednášíte svým žákům. Jací vlastně jsou vaši posluchači?

Jsou přirozeně inteligentní a přemýšliví, s každým z nich absolvuji individuální rozhovor, abychom se poznali. Mám vlastní systém, vlastní učení. Zabývám se tělem, duší, duchem, emocemi, tvorbou reality a dalšími věcmi. I démony. Vše je postaveno na tom, aby lidé byli schopni ve svém prožívání odlišit, co je skutečně jejich, od toho, co je jim téměř dokonale podsouváno. Třeba zrovna těmi démony.

Démony? Anebo vlivem okolí a jeho informačním polem?

Čímkoliv. I rodinou či partnery. I ti jsou našimi velkými učiteli a dávají nám impulsy odlišovat, co je mé a co nikoliv. Například zda zůstat, nebo odejít je otázka, jak vše v sobě máme nastaveno. Máme strach z nějakých variant a témat? Trápíme se? I to je v pořádku. Každý si musí věci prožít sám, to se kurzem ani knihou nedá koupit.

Na co kladete důraz? Co vnímáte jako nedůležitější?

Osvobodit se, aby byl člověk schopen rozpoznat, jestli je s ním manipulováno. Potom se svobodně může rozhodnout, jestli do toho půjde, anebo řekne ne a nepůjde. Ale rozhodne se sám. Přijde mi totiž fér, aby člověk věděl, že je jím manipulováno. Příkladem jsou dnešní reklamy, u kterých neočekáváme, že nám sdělují stoprocentní pravdu, ale víme, že reklama nás chce zaujmout. Pak máme svobodnou vůli se rozhodnout.

Tomáš Keltner

Spisovatel a konzultant v oblasti osobního rozvoje. Po studiích programování a architektury počítačových systémů absolvoval školu pro osobní ochránce Policie ČR, později školu pro zpravodajské důstojníky a další kurzy pro zvláštní složky Policie ČR a pro speciální jednotky Armády ČR. Studoval tradiční korejské umění rytířů Hwarang. Po několika letech strávených u tajných složek Policie ČR a Armády ČR se rozhodl pro změnu a nyní se věnuje osobnímu rozvoji a tvůrčímu psaní.

Mou motivací je ukázat lidem svobodnou vůli, jak vypadá a jak ji správně cítit. Na mých seminářích si proto popisujeme smysly, mimosmysly, s pokročilými žáky se učíme regresím a výletujeme do minulosti i jinam. To vše proto, aby člověk získal skutečně dostatek informací k tomu, aby se mohl sám svobodně rozhodnout. Učím principy a rozpoznávání. Nikdy neříkám, co je dobře či špatně, to je relativní.

Dobře, co je ale špatně například na dnešních vztazích mezi lidmi?

Vztahy jsou dnes velkým tématem. Zejména vztahy mladých lidí, kteří neumí býti spolu šťastní, jsou velmi zaneprázdnění a komunikují převážně prostřednictvím odosobněných sociálních sítí. Nikdo není či neumí být šťastný. Základním cílem, který by člověk na začátku své cesty měl hledat, je jeho poslání. Na cestě za svým posláním totiž každý postupně přijde na své nerovnováhy a disharmonie, pak nalezne i štěstí. Vše, co každý z nás potřebuje, se mu objeví na cestě k vlastnímu poslání.

Celý rozhovor s Tomášem Keltnerem si můžete přečíst v čísle 11/2019 časopisu Nový Fénix.