Pokud v dnešní době žijete sami, máte kvůli koronavirové izolaci nejspíš tu smůlu, že si naživo pohledů do očí příliš neužijete. Kvůli nutnosti dočasně zamezit sdružování lidí a společně s tím i šíření nemoci covid-19 jsme odkazováni na pohodlí svých domovů, kde se máme věnovat četbě, sledování filmů – zkrátka čemukoliv, co nesouvisí se stykem s osobami, které s námi nesdílí domácnost. Ovšem pozor, nic z toho nevylučuje virtuální kontakt.
S rodinou a přáteli se totiž dnes můžeme (díkybohu) spojit díky kamerám a internetu a můžeme uspořádat videohovor na telefonu, na počítači nebo na tabletu. A právě zde, v tomto improvizovaném prostředí, si můžeme ověřit, jakou sílu má pohled do očí.
Oční kontakt zlepšuje komunikaci
V podcastu webového magazínu životního stylu Mindbodygreen hovoří novinářka Lydia Denworthová o tom, jaký význam má přátelství, o čemž ostatně napsala i celou knihu nazvanou Přátelství: Evoluce, biologie a mimořádná síla základního životního pouta. Podle ní je přátelství pro celkové zdraví stejně důležité jako třeba správná strava nebo pravidelný pohyb.
I když virtuální oční kontakt přes PC nebo telefon působí malinko odlišně než ten osobní, výsledek je v podstatě stejný.
A dobrá zpráva je, že virtuální kontakt prý může v tomto směru přinášet podobné výhody jako ten osobní. Aby se tak stalo, měli bychom se ale držet jedné důležité zásady: udržovat při hovoru oční kontakt.
I virtuální pohled funguje
Denworthová totiž tvrdí, že oční kontakt aktivuje části mozku, které jsou využívány při komunikaci a přemýšlení o tom, jak jiný člověk vnímá svět. Což je koncept, který je obecně známý jako „teorie mysli“, a podporují jej i solidní vědecké výzkumy. A i když Denworthová říká, že virtuální oční kontakt přes PC nebo telefon působí malinko odlišně než ten osobní, výsledek je v podstatě stejný.
A co je jednoznačné, pokud se cítíte osaměle, je virtuální oční spojení lepší než žádné. Potvrdil to také výzkum, kterého se zúčastnilo 1 400 amerických seniorů. Ti, kteří se svými blízkými pravidelně komunikovali prostřednictvím videohovorů, měli nižší riziko rozvoje deprese ve srovnání s těmi, kteří pro komunikaci používali pouze textové zprávy nebo telefonování.
Stimulace bloudivého nervu
Podle Stephena Porgese, profesora psychiatrie tří prestižních amerických univerzit a autora polyvagální teorie, která popisuje, jak jsou naše oči a mimické svaly v obličeji propojené s centrálním nervovým systémem a mozkem, zase přátelský pohled z očí do očí představuje jeden z nejjednodušších způsobů, jak zapojit „nervus vagus“ neboli bloudivý nerv. Tento nejdelší nerv v lidském těle, který propojuje mozek se všemi důležitými orgány (střeva, žaludek, srdce, plíce), je klíčovou součástí parasympatického nervového systému zodpovědného za odpočinek a trávení a ovlivňuje nejen dech a tepovou frekvenci, ale také psychiku.
Jeho stimulace tak může pomoci od četných neduhů, mezi něž patří migrény i úzkosti. Pohled do očí milovaného člověka tak jednoduše dokáže zvednout náladu a nedávný výzkum potvrdil teorii, že ten virtuální na stimulaci bloudivého nervu působí stejně jako ten osobní.
Místo mailování si dejte video
Z toho všeho vyplývá, že oční kontakt je nenahraditelnou součástí psychické pohody a pomáhá nejen těm, kteří izolací vyloženě trpí, ale všem, kteří potřebují zvednout náladu. Co z toho plyne?
Až se budete cítit osaměle, místo zprávy někomu blízkému raději zavolejte nebo se ještě lépe dohodněte na videohovoru a dívejte se při něm jeden druhému do očí. Pomáhá to. Psychicky i fyzicky.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Mindbodygreen