Co se stane, až se Američané zmátoří po koroně a začnou mít zase sex?

Peggy Orensteinová a Ina Parková se jako novinářky specializují na tématiku sexu a společnosti. Ve svém komentáři pro New York Times upozornily na neradostnou budoucnost, která po pandemii Američany čeká. Virus můžou podle nich nahradit pohlavně přenosné nemoci.

V roce 2019, tedy posledním roce, během něhož byly shromažďovány údaje, jež se týkají šíření pohlavně přenosných nemocí, byl vytvořen rekord v počtu nahlášených případů. V roce 2018 měl tento problém odhadem jeden z pěti Američanů, to je ovšem v případě USA přibližně 68 milionů lidí. Chlamydie dosáhly vrcholu všech dob, zatímco kapavka a syfilis byly nejrozšířenější od počátku 90. let minulého století. Trend v šíření syfilidy je obzvláště varující i vzhledem k tomu, že před dvěma desetiletími se blížil úplné eliminaci.

Vztahy ve virtuálnu

Na chvíli se zdálo, že lockdown může jako součást pandemie narůstající epidemii pohlavních chorob zmírnit. Ovšem dost lidí řešilo samotu a úzkost i prostřednictvím sexu s "nestálými" partnery. Nutno však dodat, že ani těch, kteří si drželi odstup od okolí a cizích lidí, nebylo málo. Nešlo přitom jen o Američany, ale podle některých studií, které na toto téma vyšly, i o Brity či obyvatele Asie a Austrálie. Koronavirus tlumil jejich sexuální nadšení, přibližně 40 až 60 % dospělých snížilo počet partnerů, podobné procento snížilo frekvenci sexu. Blízké vztahy se zřejmě přesunuly do virtuálního prostředí. Tinder loni v březnu zaznamenal rekordní 3 miliardy spojení za jediný den. Tato "virtuální spojení" tedy mohla také fungovat jako efektivní prevence pohlavních chorob.

Dvě třetiny veřejných klinik sexuálního zdraví byly donuceny omezit své služby nebo úplně zavřít a jejich personál byl přesunut do boje s koronavirem.

Strach z nákazy a smrti ovšem libido nedeprimoval dlouho. Ve chvíli, kdy únava z karantény začala narušovat naši sexuální zdrženlivost, tak se ukázalo, že naléhavé potřeby kapacit pro léčbu koronaviru zničily křehkou infrastrukturu USA pro léčbu pohlavních nemocí. Dvě třetiny veřejných klinik sexuálního zdraví byly donuceny omezit své služby nebo úplně zavřít a jejich personál byl přesunut do boje s koronavirem. Screening pohlavních nákaz byl vyloučen, sledování pacientů a jejich sexuálních partnerů omezeno. Výsledek? Zpoždění v diagnostice a omezený přístup k léčbě.

Rozjívené nakažené mládí

Míra infekce pohlavních chorob v USA nyní stoupá bez ohledu na rasu, pohlaví a věk, pořád je částečně ovlivněna užíváním drog, chudobou, nestabilním bydlením a stigmatem. Americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) hovoří ve své zprávě z ledna 2021 také o tom, že lidé začali méně používat kondomy, a to zejména homosexuální a bisexuální muži a mladí obecně. Více než polovina nových případů infekce se podle zprávy v roce 2020 vyskytla u osob ve věku 15 až 24 let. Podle amerických publicistek je to důsledek toho, že morálka mezi mladými pokulhává a divoké party na univerzitních kampusech probíhaly i během pandemie. Co se bude dít po úplném uvolnění a jak si mladí budou sexuální výpadek kompenzovat, si tedy můžeme jen domýšlet.

Sexuální výchova, o kterou mladí kvůli absenci ve školách loni přišli, je přitom podle autorek v USA stále jednou z nejrozporuplnějších otázek, která je i základem tamních kulturních válek. Historicky se instruktážní brožury často označovaly za "obscénní a povzbuzující promiskuitu". V sedmdesátých letech, tedy poté, co antikoncepce a legalizovaný potrat oddělily sex od reprodukce, se sexuální edukace stala prostředkem úzkosti konzervativců z eroze tradičního manželství, ze vzestupu práv žen a rostoucí tolerance homosexuality. Někteří o sexuální výchově také tvrdili, že je produktem sovětské propagandy.

Pandemie pohlavních chorob?

Učební osnovy v Americe nyní vycházejí z předpokladu, že sexuální aktivita by měla přinášet dobrý pocit pro všechny zúčastněné, a to nejlépe i nezúčastněné, kteří by se třeba mohli zúčastnit někdy později. Neměla by být tedy považována za "nebezpečnou" nebo "nesprávnou".

Podle amerických novinářek je pro sexuální výchovu ideální nizozemský přístup. Začíná to v mateřské škole, i když v tom věku jde o přátelství, rodinu a lásku, ne o sex. Jak studenti postupují, tak se učí o anatomii, prevenci nemocí, antikoncepci a souhlasu se sexem. Diskutují také o vztazích, masturbaci, orálním sexu, orgasmu, genderové identitě a setkáních osob stejného pohlaví. Nejen, že mladé holandské ženy uvádějí, že se díky své rané sexuální zkušenosti cítí šťastnější než Američanky, ale ty, které mají vaginální styk, s ním začínají později a v sexuálním životě mají méně partnerů.

Mezi 18 až 24letými lidmi je nejčastěji "užitečným zdrojem informací o sexu s partnerem" online pornografie.

Například míra kapavky u holandských teenagerů v roce 2006 byla přibližně 14 případů na 100 000 dospívajících, ve srovnání s USA, kde jich bylo na stejný počet takto mladých lidí 459. Míra onemocnění chlamydií byla u Holanďanů přibližně 150 na 100 000 dospívajících, v USA to bylo 2 863 případů. Výše zmíněný průzkum CDC uvádí, že mezi 18 až 24letými lidmi je nejčastěji "užitečným zdrojem informací o sexu s partnerem" online pornografie. Při jejím sledování se ale teenageři moc o prevenci před pohlavními chorobami nedovědí.

Jakmile bude pandemie (koronaviru) v USA konečně minulostí, mělo by být podle autorek komentáře zachováno koronavirové financování infrastruktury zdravotnických oddělení a také kapacity pro sledování kontaktů. To vše by mělo být přesměrováno na vytvoření robustního systému kontroly šíření pohlavních nemocí. Jinak by prý Ameriku mohla čekat další pandemie, tentokrát pohlavně přenosných nemocí.