Agentura Pew Research Center ve svém výzkumu odhaluje, že čtvrtina Američanů hledá partnera online. Proč to dělají? Výhody jsou jasné – rychlost, relativní bezpečí a velký výběr. Samotné pokračování sbližování, které následuje po elektronickém kontaktu, ale může přinést nečekaná překvapení. Rande se nevyvede, protože vyhlédnutý muž měl na výšku o půl metru méně, než uvedl na profilu. Ona zase vypadala podstatně jinak než na fotkách, až by si jeden myslel, že jde o někoho úplně jiného... Nebo se třeba i z poměrně vysokého partnera, který tvrdil, že je výřečný, nepodařilo vymáčknout ani prosté „ahoj“.
Jinými slovy, profil a ani písemná komunikace předcházející rande nemusí ukázat, kdo dotyčný opravdu je. Expert na komunikaci David Markowitz z University of Oregon se ve studii zamyslel nad tím, jak často vlastně lidé při online seznamování lžou a o čem. Drobné lži a podvůdky na seznamkách ovšem nezkoumal jenom on.
Muži mají tendenci nadhodnocovat svou výšku a lhát o své profesi, zatímco ženy podhodnocují svou váhu a mají tendenci používat řekněme méně přesné a aktuální fotografie.
Předchozí výzkum Markowitzových kolegů z Cornell University se zaměřil převážně na seznamovací profily jako takové. Studie například zjistila, že muži mají tendenci nadhodnocovat svou výšku a lhát o své profesi, zatímco ženy podhodnocují svou váhu a mají tendenci používat řekněme méně přesné a aktuální fotografie. Profily jsou ale pouze jedním z aspektů online seznamování, důležité je i první písemné oťukávání, bez něj se potenciální partneři obvykle nesejdou.
Dvě skupiny lží
Aby pochopili, jak často lidé lhali potenciálním partnerům a co falšovali, vyhodnotili výzkumníci z Oregonu stovky textových zpráv odeslaných poté, co se partneři spojili online, a předtím, než se seznámili osobně. Získali vzorky komunikace více než 200 lidí, kteří jim poskytli svou konverzaci a zároveň prozradili, v čem a proč lhali. David Markowitz a jeho kolegové zjistili, že lži lze rozdělit do dvou hlavních skupin.
V první skupině se umístily lži spojené se sebeprezentací. Pokud by se například účastníci chtěli prezentovat jako atraktivnější, lhali by o tom, jak často chodí cvičit. Nebo když někdo vidí, že jeho protějšek je věřící, uvede, že čte bibli. Jde o to, že potenciální partner chce, aby to vypadalo, že má podobné zájmy jako jeho potenciální partner. Druhý soubor lží se týkal dostupnosti, kdy se partneři vymlouvali, že nemohli přijít na rande, protože ztratili telefon, nebo lhali o tom, proč se několik dnů neozvali. Tyto drobné lži jsou vlastně poměrně relativně slušným způsobem, jak se vyhnout komunikaci a úplně si nezavřít případná vrátka k pokračování románku.
Většina je fér
Zajímavé je, že na vzorku zkoumaných zpráv bylo vyhodnoceno jen 7 % jako nepravdivých. Znamená to tedy, že většina lidí je v online seznamování fér a bezskrupulózní lháři jsou v menšině? Lhaní například o místu pobytu je podle vědců zcela racionálním chováním a lidé to i čekají.
Pokud jsme při online seznamování upřímní, myslíme si, že takový je i partner a naopak, pokud při hledání lásky lžeme, čekáme, že lže i protějšek.
I všudypřítomné malé lži, když například tvrdíte, že milujete psy, ale ve skutečnosti na ně jste alergičtí, mohou ovšem narušit vzájemnou důvěru. Pokud jsme při online seznamování upřímní, myslíme si, že takový je i partner a naopak, pokud při hledání lásky lžeme, čekáme, že lže i protějšek. David Markowitz uzavírá svůj komentář k výsledkům studie velmi realisticky: „Lhaní kvůli získání partnera je normální, děláme to proto, že to slouží účelu, nejen proto, že můžeme.“
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Time
