Je smrt něco nezvratného? A kdy vlastně nastává? Všechny vyspělé státy mají ve svých zákonech jasnou definici smrti. Ta je potřeba z mnoha důvodů, například v medicíně pro potřeby transplantace darovaných orgánů.
Když se dejme tomu podíváme do českého takzvaně transplantačního zákona, dozvíme se mimo jiné, že smrtí se rozumí nevratná ztráta funkce celého mozku, včetně mozkového kmene. Definice smrti k této formulaci dospěla po dlouhých a dlouhých letech medicínského výzkumu.
Jak umírá mozek
Kdysi byl za mrtvého považován člověk, jenž nedýchal, a také když mu netlouklo srdce. Zástava srdce však už dlouhá léta nepředstavuje definitivní konec života. U mozku je to však něco jiného, ten potřebuje stálou dodávku okysličené krve. Jakmile ta přestane proudit do mozku – a stačí jen několik sekund – člověk ztrácí nejdříve vědomí, po pěti minutách pak se vyčerpávají pro mozek důležité zásoby chemické energie, tedy glukózy a adenosintrifosfátu (ATP).
Doposud uznávána definice smrti dostala letos v dubnu pořádnou ránu.
Mozek je na to velice choulostivý. Začne se v něm zároveň hromadit oxid uhličitý, jenž okyselí zbylou a neproudící krev, aniony kyseliny glutamové, což je jeden z nejdůležitějších neurotransmiterů, se stanou jedovatými a nakonec se aktivují enzymy, jež začnou nervovou tkáň rozkládat.
Zemětřesení v etice
Doposud uznávána definice smrti však dostala letos v dubnu pořádnou ránu. Profesor neurologie a srovnávací medicíny z Yale School of Medicine Nenad Sestan si pokládal otázku, zda je tento proces opravdu tak nezvratný, jak se doteď předpokládalo. Jeho tým využil blízkosti jatek a opatřil si dvaatřicet hlav zde poražených prasat. V laboratoři z nich pak vyňali mozek, umístili ho do speciální komory a napojili ho na soustavu pump a filtrů řízených počítačem.
Výsledek inicioval malé zemětřesení nejen na poli lékařské vědy, ale i etiky, práva či teologie.
Systém začal vhánět a vzápětí odsávat do mrtvého (nebo snad do „mrtvého“?) vyživující roztok podobně, jako v živém orgánu koluje krev. Stalo se tak čtyři hodiny poté, co byla prasátka na jatkách poražena a světe i vědo divte se – mozkové buňky obnovily normální metabolické funkce, jako je konzumace cukru a produkce oxidu uhličitého.
A co víc, testem s elektrickým proudem vědci zjistili, že neurony v takto ošetřeném mozku dále vedou signál. Vědecká zpráva nehovoří o tom, zda nepoužité části vepřových hlav posloužily v kombinaci s křenem a hořčicí k podobnému vědeckému výzkumu, s nímž Japonci zkoumají velryby, ale výsledek inicioval malé zemětřesení nejen na poli lékařské vědy, ale i etiky, práva či teologie.
Co je to ta smrt?
Profesor Nenad Sestan rozvířenou debatu trochu mírní, když tvrdí, že podle klinické definice jeho vědecký tým nepracoval s živým mozkem. Ovšem vedoucí vědec a prezident Allen Institute for Brain Science v Seatle Christof Koch, o jehož výzkumech jsme již psali, se na věc dívá z trochu jiného úhlu. „Teď si musíme znovu položit otázku, co je smrt, co je nevratné,“ říká Koch s tím, že během dějin lidstva byla smrt poměrně jednoduše definována.
Výzkumníci odmítají spekulace, že by mozek ošetřený tímto systémem mohl něco cítit, natož aby byl nějakým způsobem traumatizován.
„Výsledek těchto pokusů je pro mě jakožto praktikujícího neurologa velice překvapivý. Jehlová elektromyografie (elektrodiagnostická metoda, jejíž podstatou je měření bioelektrického potenciálu buněk – pozn. red.) tu vlastně prokázala, že zkoumané neurony v mozku jsou, jak se zdá, schopné nervové aktivity.“
Systém, který vyvinuli výzkumníci z lékařské fakulty Yaleovy univerzity k „oživení“ mozku, je vlastně obdobou dialyzačního přístroje a stejně jako tato technika obnovuje oběh a proudění kyslíku do „mrtvého“ orgánu. Zároveň odmítají nevědecké spekulace, že by mozek ošetřený tímto systémem, jejž nazvali BrainEx, mohl něco cítit, natož aby byl nějakým způsobem traumatizován, protože použili konzervační roztok s chemikáliemi, jež brání znovuobnovení vzruchů mezi jednotlivými neurony, a navíc byli připraveni podávat anestetika, kdyby se příznaky obnoveného vědomí objevily.
Vědci jsou opět napřed
Tým vědců, který zkonstruoval BrainEx, si byl vědom etických otázek, které kolem jejich experimentu vyvstanou, a vše od jeho počátku konzultoval se sdružením odborníků sezvaných americkým Národním ústavem zdraví a prezentoval ho i na bioetických konferencích. Experimentátoři navíc zdůrazňují, že cílem pokusu nebylo obnovení činnosti mozku, ale hledání možnosti, jak případně uzdravit či obnovit poškozené buňky v něm. I tak se nabízí hodně otázek.
Automaticky můžeme předpokládat, že není daleko doba, kdy se někdo pokusí o něco podobného s lidským mozkem.
Christof Koch dává jako příklad situaci, kdy lékař v nemocnici řekne příbuzným pacienta, že u něj nastala nezvratná ztráta mozkových funkcí, tedy i smrt. Příbuzní si ovšem přečetli článek o systému BrainEx a nových možnostech a začnou se s lékařem přít o to, co je to vlastně nezvratné. Vývoj a využití nových neurotechnologií se nyní také odrazí ve vývoji vědecké etiky, která musí na nový stav reagovat stejně jako právní definice týkající se povahy smrti a vědomí.
Díky tomu, že se experiment zdařil u prasat, jejichž organismus je v mnohém podobný člověku, automaticky můžeme předpokládat, že není daleko doba, kdy se někdo pokusí o něco podobného s lidským mozkem. Christof Koch ovšem varuje, že nejdříve musí proběhnout zcela vážná diskuse o etice takového experimentu. „Byl by to velký, opravdu velký krok,“ říká, „a jakmile ho jednou učiníme, nebude možné ho vzít zpět.“
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Nature