Došla vám slova. Na setkání s přáteli, na schůzce s partnerem, pracovní poradě nebo na lekci angličtiny. Děje se to pravděpodobně proto, že se chcete vyhnout odsouzení. Tak raději mlčíte. Také se tak čas od času cítíte? Podle psycholožky Jill P. Weberové se odsouzení vůbec bát nemusíme.
Strach z odsuzujícího názoru druhých lidí se podle klinické psycholožky, která působí ve Washingtonu, pojí s naší přirozenou touhou zalíbit se všem. To je ale nemožné. „Proto se v tomto případě jedná o ztrátu času, která jen oddaluje lidi od svobodného prožívání a vyjadřování jejich pravého já,“ píše Weberová na odborném serveru PsychologyToday. Lidé podle ní navíc vždycky druhé soudili, soudí a soudit budou. Je to přirozený proces, který probíhá od nepaměti.
Chápání a vnímání lidí se nevytváří na základě útržkovitých drobností, ale modelací schématu založeného na zásadních věcech.
Všechny soudy od ostatních pro nás nemusí být navíc nutně negativní. „Místo toho, abyste se vyhýbali problému mlčením, můžete začít pracovat na tom, abyste tento přirozený proces přijali,“ radí Weberová. Podle ní si stačí uvědomit jen čtyři základní skutečnosti a budete mít od odsudků ostatních pokoj.
Nic netrvá věčně
Lidský mozek má omezené rezervy dat. To je fakt. Můžeme tedy činit soudy, ty ale nejsou dostatečně významné, abychom je zálohovali a ukládali. S největší pravděpodobností si tedy na vás člověk, který má teď plné ruce a ústa práce s hodnocením vašeho dnešního outfitu, za pár dní v této souvislosti ani nevzpomene.
Nemůžete ovládnout, co si ostatní myslí. Jde o jejich přirozený fyziologický proces v mozku.
Navíc, jak připomíná Weberová, chápání a vnímání lidí se nevytváří na základě útržkovitých drobností, ale modelací schématu založeného na zásadních věcech. Tyto "věci" vypovídají o tom, jak se vzájemně ovlivňujete a jak se spolu v průběhu času cítíte. V konečném důsledku se tedy ve skutečnosti nikdo nesoustředí na drobné chyby nebo překážky.
Nechte je soudit
Rada druhá zní: Přestaňte se snažit ovládat úsudky ostatních. Součástí dnešního životního stylu je podle Weberové snaha mít všechno pod kontrolou. I to, co absolutně nespadá pod naše kompetence. „Prostě se toho zbavte,“ radí psycholožka. A pokud to člověku nejde, doporučuje Weberová například jógu, která učí nechat být vše, co nemůžeme ovlivnit, a nechat život a svět jednoduše plynout.
„Prostě nemůžete ovládnout, co si ostatní myslí. Jde o jejich přirozený fyziologický proces v mozku.“ Weberová doporučuje, abychom se v takové situaci snažili vysvětlovat kontext a byli empatičtí. Protože soucit s lidmi vylučuje, aby nás tito lidé odsoudili.
Nebojte se
Přestaňte se uzavírat před světem a bát se, že ukážete slabé stránky, radí dále psycholožka. Zeptejte se sami sebe, jakých soudů, které mohou přijít, se vlastně obáváte nejvíce. „Jakmile odhalíte svůj strach, budete se mu moci lépe postavit. Poznané zlo je vždy méně děsivé než to skryté,“ konstatuje Weberová.
Nejvíc se hodnocení bojí ti, kteří sami také nejvíc hodnotí.
Pokud odsouzení i kvůli vaší otevřenosti přece jen přijde, měli bychom vzít na vědomí, že daná osoba zkrátka nemá schopnost vybudovat si s námi vztah. „Uvědomte si, že to není váš problém, ale její.“
Nehodnoťte
A nakonec ještě rada čtvrtá. Podle Weberové je nejjednodušší způsob, jak se méně starat o soudy ostatních, pracovat na soudech vlastních. „Sledujte, jak sami přemýšlíte a mluvíte o lidech a událostech ve vašem životě,“ říká k tomu Weberová.
„A pak zkuste vlastní úsudky měnit. Místo toho, že si o někom pomyslíte, že je skutečně nepříjemný, zavzpomínejte, jak na vás působí v jiných situacích, a nahlédněte na jeho momentální rozpoložení v kontextu s tím, co prožívá nebo může prožívat. Nehodnoťte, jen sledujte.“ Podle psycholožky je takový pohled ohromně osvobozující. A měl by nás i zbavit strachu z hodnocení ostatních. „Protože, ruku na srdce, nejvíc se hodnocení bojí ti, kteří sami také nejvíc hodnotí.“
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: PsychologyToday