Single shaming: Proč společnost i v dnešní době odsuzuje nezadané

Single shaming (tento pojem můžeme přeložit jako zahanbování nezadaných) vyplývá z negativních předsudků o lidech, kteří nemají partnery. Z pohledu zadaných musí být přece smutní a osamělí. Aktivně hledají, ale zatím nenašli toho pravého nebo tu pravou. A musí s nimi být něco v nepořádku, proto jsou koneckonců sami.

Všechny tyto stereotypy tvoří tlak na to, aby se single jedinci přizpůsobili zažitým společenským standardům. Tedy aby si pořídili partnera, společný domov, děti a psa. To by měly být ingredience, které potřebujeme pro šťastný život, píše pro BBC Jessica Kleinová.

Role pandemie

Zatímco lidé po celá desetiletí neustále tyto sociální standardy přehodnocují, nedávný výzkum naznačuje, že single shaming je stále silný. Údaje z průzkumu seznamovací služby Match ukazují, že 52 % z 1 000 svobodných dospělých ve Velké Británii uvedlo, že „od začátku pandemie zažívá single shaming“. Svou roli hrála jistě i pandemie, během které by se přece člověk měl mít na koho spolehnout. I když více než polovina single respondentů uvedla, že jsou se svým stavem spokojeni, stejně byli terčem dotěrných otázek.

Být single už není vnímáno jako přechodné období mezi vztahy, ale období plnohodnotné.

Přetrvávání těchto předsudků vůči nezadaným je podle publicistky Jessicy Kleinové nejen ponižující, ale v mnoha zemích také zastaralé. Být single už není vnímáno jako přechodné období mezi vztahy, ale období plnohodnotné. Dnešní Američané prý tráví více let svého dospělého života svobodní než v manželství. V roce 1970 podle údajů z amerického sčítání lidu 40 % domácností tvořily manželské páry a jejich děti, zatímco 17 % Američanů žilo osamoceně. V roce 2012 už tvořili singles 27 % amerických domácností a pouhých 20 % rodiče a děti.

Je jich pořád víc

Ale i přes tyto měnící se statistiky je jasné, že lidé, kteří nemají vztah, to mají ze strany svých přátel a rodiny nadále těžké. A není to legrace ani pro ně samotné. I když se zdá, že nezadaní to mají z tohoto pohledu v poslední době jednodušší, tlak na to, aby randili a hledali protějšek, jen tak nezmizí. Tím, co hraje singles do karet, jsou čísla. Je jich stále více, což je argument proti jejich stigmatizaci.

Podle psychoterapeutky Allison Abramsové z New Yorku single shaming znamená „někoho negativně odsuzovat za to, že není v partnerském vztahu, a nesplňuje tak očekávání společnosti být v určitém věku ženatý či vdaná“. „Odsuzovači“ se v důsledku toho chovají k lidem, kteří nejsou zadaní, jinak.

Ve výše zmíněné studii seznamky Match se výzkumníci ptali na běžné nepříjemné fráze, které nezadaní lidé slýchávají. 35 % uvedlo, že jim bylo řečeno „brzy si někoho najdete“, 29 % si vyslechlo „musíš být tak osamělý...“ a u 38 % singles vyjádřilo nad jejich stavem obecně lítost.

Nezapadají do norem

Mýty o single lidech říkají, že mají smutné životy a že být single znamená být sobecký. Stereotypy o singles mohou mít také škodlivé následky. Internalizovaný stud ze společenských postojů k nezadaným může negativně ovlivnit sebevnímání člověka. I když se přátelé a rodina svobodného člověka za jeho stav nestydí, nedodržení velkých životních milníků, jako je manželství a děti, si může vybrat daň zvláště u někoho, kdo aktivně hledá partnera. Protože to je to, co od nich společnost obvykle očekává. Nezapadnutí do kulturních norem může podle psychologů přinést i depresi. Ne z toho, že nikoho nemám, ale z toho, co na to říká okolí.

Single shaming pochází z mnoha zdrojů, nejen od zvědavých rodičů a přátel. Vlády v tom hrají roli tím, že nabízejí různé výhody osobám, které žijí v manželství, a svobodní je využívat nemohou. Někteří lidé věří, že to vysílá zprávu o „správné cestě životem“, a pro nezadané je velmi obtížné nepřijmout myšlenku, že dělají něco špatně.

I tady hraje gender

Jako každé kulturní stigma není ani single shaming distribuováno rovnoměrně. Važte slova, která popisují svobodné ženy na rozdíl od mužů. Zatímco muži jsou známí jako „bakaláři“, ženy se nazývají „přadleny“. Ve středověku šlo o termín označující ženy, které profesionálně spřádaly vlnu, a většina z nich byla svobodná. Bylo pro ně snazší získat méně kvalifikovanou práci, protože žádanější místa byla obecně vyhrazena pro vdané ženy, které si prostřednictvím svých manželů mohly dovolit zázemí potřebné k práci s vyšším postavením.

„Bakaláři“ jsou mezitím často vykreslováni jako zábavní muži, kteří mají svůj svobodný, bezstarostný život. U žen později využívaný termín „spinster“ postupem času nabral ještě negativnější konotace, používané ke znevažování neprovdaných (a mladých) žen v popkultuře. Vzpomeňte si na Deník Bridget Jonesové. Titulní postavě je něco přes 30 let a má solidní práci v Londýně. Její status je ovšem „spinster“, tedy něco jako „stará panna“.

Podle konvenční „moudrosti“, která není ani moudrá, ani přesná, ženám záleží na manželství více než mužům. Svobodné ženy jsou častěji vystavovány nepříjemným otázkám typu: „Vídáš se s někým?“ I na svobodné muže se může pohlížet pohrdavým a odmítavým způsobem. Někteří je vnímají jako dětinské, neschopné se o sebe postarat, nebo posedlé sexem.

Vnímání single lidí se mění a někteří odborníci se domnívají, že posuny jak v postojích, tak v demografických údajích by mohly pomoci single stav normalizovat a potenciálně snížit odsuzování single lidí. V posledních letech se k single statusu hrdě hlásí stále více známých celebrit. Herečka Emma Watsonová se například veřejně popsala jako „sebepartnerka“. Tím povzbuzuje ostatní, aby to, že nemají partnera, považovali za pozitivní, nikoli negativní jev.