Je to příběh, který se zřejmě podobá mnoha jiným. V jedno červnové odpoledne roku 2019 jela sedmnáctiletá Macy Smithová sama autem klikatou lesní silnicí poblíž Pilot Mountain v Severní Karolíně. Najednou se přihnala prudká letní bouře. Macy v zatáčce ztratila kontrolu nad vozem a auto se vřítilo mezi stromy. Třikrát se převrátilo, Macy byla vymrštěna na zadní sedadlo a levou ruku, která jí trčela z okénka převráceného vozu, měla přitisknutou k zemi tak, že nebyla schopná dosáhnout na svůj mobil. Silnice byla odlehlá a žádný z řidičů z toho mála aut, která tu projížděla, si ničeho podezřelého nevšiml. Až pozdě večer se po stopách pneumatik, které vedly do lesa, vydali její nevlastní otec a bratr a konečně ji objevili. Díky sledování její polohy v mobilu.
Macy a její rodina už nyní nepochybují o tom, že aplikace pro sledování polohy mohou třeba i zachránit život. „Vím, že vzdát se svého soukromí je pro teenagery těžké,“ řekla Macy stanici ABC News, „ale možnost pohybovat se na místech, o nichž nechcete, aby rodiče věděli, nestojí za to, abyste pak byli na sedm hodin uvězněni pod autem.“ Na otázku sledování polohy ratolestí tedy není jednoduchá odpověď. Je to záležitost důvěry mezi členy rodiny a zároveň soukromí a osobního růstu dětí.
Rozhodování je ovšem daleko jednodušší, pokud je půlnoc, rodiče chtějí spát a potomek ještě není doma. „Pokud je taková aplikace na vašem telefonu, proč byste se nedívali?“ táže se Sonia Livingstoneová, profesorka sociální psychologie na London School of Economics and Political Science, která obsáhle píše o právech dětí v digitálním věku. „Až doteď bylo vše věcí domluvy mezi rodičem a dítětem. Od "Zatelefonuj, až budeš u kamaráda" až po "Nejpozději v deset buď doma". S mobilními aplikacemi lze ale nyní skoro všechno sledovat v reálném čase. Začne nám třeba vrtat hlavou, proč šlo naše dítě cestou ke kamarádovi ještě do nákupního centra. A pokud máte informace k dispozici, je skoro hřích se na ně nepodívat.“
Někdo to rád zapnuté
Ne všichni teenageři považují sledování polohy za zásah do svého soukromí. Mnozí naopak svou polohu neustále a rádi sdílejí. Například Snap Map, oblíbená funkce Snapchatu, určí polohu uživatele s ohromující přesností, kdykoli je aplikace zapnuta. „Když o tom přemýšlím, cítím se bezpečně, protože vím, že máma nebo táta vědí, kde jsem,“ tvrdí například Lola Pethybridgeová, sedmnáctiletá studentka z jižního Londýna. „Je to jen taková záchranná síť, kde můžete říct "Potřebuji pomoc" nebo "Můžeš pro mě přijít?". Je to úlevný pocit v tom smyslu, že někdo, komu věřím, ví, kde jsem.“
Panují obavy z toho, jak se s daty o poloze uživatelů nakládá. Skončit mohou u kohokoliv, kdo cítí, že se mu jejich koupě vyplatí.
Alicia Hardyová, právnička z Petersfieldu v Hampshire, přesvědčila své dvě děti Bena a Louisu, aby používaly funkci Find My Friends. Benovi, kterému v té době bylo sedmnáct let, to vydrželo asi měsíc. „Vážně jsem se tehdy necítil pohodlně, když jsem si uvědomil, že má o mně máma přehled minutu po minutě,“ vzpomíná Ben, kterému je nyní třiadvacet. Louise bylo tehdy čtrnáct, dnes jí je dvacet a aplikaci stejně jako její bratr stále používá. „Zavedla jsem to proto, že děti jsou se svými kamarády na telefonu prakticky celý den, ale svým rodičům neberou telefon. Já jsem byla spíš úzkostná matka se sklonem představovat si katastrofické scénáře,“ vysvětluje Alicia.
O peníze jde až v první řadě
Aplikace Find My Friends od společnosti Apple byla představena 4. října 2011, den před smrtí Steva Jobse. Nebyla však první, a dokonce není ani lídrem na trhu. Tím je Life360, která se prezentuje jako „služba rodinné bezpečnosti“ a od svého vzniku v roce 2008 je finančně podporována společnostmi Google a Facebook.
Standardní aplikace pro sdílení polohy, jako jsou Find My Friends na zařízeních se systémem iOS a Google Family Link pro Android, poskytují uživatelům přesnou polohu GPS, kterou pak dle svého uvážení uživatelé sdílí s ostatními. U Life360 si pak za poplatek ještě můžete aktivovat prémiové funkce, jako je upozornění, pokud se někdo ve vašem okruhu stane účastníkem dopravní nehody, překročí povolenou rychlost, nebo se dokonce pohybuje za hranicemi předem vymezené oblasti.
Tyto aplikace představují významný trh. Life360 používá 32 milionů lidí ve více než 140 zemích světa. V současnosti je to sedmá nejstahovanější aplikace pro sociální sítě v App Store. Společnost, která ji uvedla na trh, byla oceněna na více než miliardu dolarů.
Obchod s daty kvete
Ačkoliv všechny aplikace tohoto typu zdůrazňují, že poskytují bezpečí pro dítě a klid pro rodiče, některé zjevně jdou ještě dál. Find My Kids umožňuje rodičům na dálku aktivovat mikrofon na telefonu sledovaného dítěte, aby mohli odposlouchávat jeho hovory. OurPact poskytuje přístup ke snímkům online aktivity potomka s tím, že „vše je zašifrováno pro maximální bezpečnost“.
Bark zase monitoruje a skenuje zprávy odeslané ze sledovaného telefonu a vyhledává v nich nebezpečný obsah, který potenciálně naznačuje kyberšikanu, sexuální agresi, kontakt s online predátory, deprese, sebevražedné myšlenky, hrozby násilí a další. Provozovatelé této aplikace tvrdí, že pokrývá komunikaci téměř šesti milionů dětí a že již odhalila 478 000 „situací sebepoškozování“ a 2,5 milionu „vážných situací šikany“.
Panují ovšem obavy z toho, jak se nakládá se shromážděnými daty. Life360 například v roce 2020 vydělal na prodeji dat o poloze svých uživatelů šestnáct milionů dolarů. Tyto informace tak mohou skončit u pojišťoven nebo prakticky u kohokoliv, kdo cítí, že se mu jejich koupě vyplatí, například reklamní agentury.
Vliv na duševní zdraví se teprve ukáže
Louise Hardyová souhlasí s tím, že díky aplikacím pro sledování polohy se mohou děti cítit bezpečněji, ale i ona v nich vidí určitý konflikt. „Jako děti jste předurčeni dělat věci, o kterých vaši rodiče nevědí, takže děláte chyby a občas něco pokazíte, to patří k dětství. To, že vás neustále sledují, vám něco z toho dětství ubírá,“ říká. O tom, zda používání těchto aplikací podporuje bezpečnost a sebevědomí dětí, se vedou spory. Tam, kde byla vzájemná důvěra rodičů a dětí narušena, je nepravděpodobné, že by sledování polohy škody napravilo.
Malá studie v Nizozemsku zjistila, že sledovaní teenageři byli více tajnůstkářští a méně ochotní se se svými problémy svěřit rodičům. „Pokud chtějí mladí lidé své vlastní soukromí, najdou způsob, jak ho získat,“ myslí si profesorka Livingstoneová. „Děti měly vždy chvíle, kdy byly bez dohledu, hrály si venku, obecně byly vystaveny riziku a zvládaly to,“ připomíná profesorka sociální psychologie. V současném světě podle ní zažíváme krizi v oblasti duševního zdraví dětí, která může být spojena s tím, že si nerozvíjejí každodenní návyky odolnosti. A s tím je tu prý i několik obrovských neznámých. „Zatím nemáme ponětí, co to znamená dospívat pod neustálým dohledem. Co to s dětmi udělá, je pro nás prozatím velkou neznámou,“ uzavírá Sonia Livingstoneová.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: The Guardian
