Česko zažívá koronavirové déjà vu. Ve středu 3. listopadu se počet nově nakažených přiblížil magickému číslu 10 000 a nic nenasvědčuje tomu, že by současná vlna měla brzy polevit. Rozdíl oproti loňsku je „pouze“ v tom, že dnes máme k dispozici očkování. Přesto ho významná část populace především kvůli různým dezinformacím sveřepě odmítá. Ostatní země jsou na tom podobně. Je právě odmítání vakcíny důvod, proč světem prochází v pořadí již čtvrtá vlna covidové pandemie? A máme teď co dočinění s pandemií neočkovaných? Je řešením uvalit tvrdé restrikce na neočkované? Nejen o tom jsme si povídali s předními českými virology – profesorem Liborem Grubhofferem, ředitelem Biologického centra AV ČR v Českých Budějovicích, a doktorem Jiřím Černým z Fakulty tropického zemědělství ČZU v Praze.
Covidová situace v Česku se zase zhoršuje, počty nakažených atakují hranici deseti tisíc. Myslíte si, že se nyní jedná hlavně o pandemii neočkovaných?
LG: Skutečně se jedná zejména o pandemii neočkovaných doplněných o ty jedince, kteří dosud prodělali očkování částečně, jsou krátce po ukončeném očkování dvěma dávkami, případně jsou očkování jednodávkovou vakcínou Johnson & Johnson nebo i mají ukončené očkování, ale přesto v individuálních případech jsou takoví jedinci stále ještě vnímaví k infekci. Odhlédnuto od těchto zhruba 20 procent nějak očkovaných jedinců, leč stále ještě vnímavých k nákaze umožňující koronaviru prolomit jejich nedostatečnou specifickou ochranu prodělaným očkováním, je současná fáze pandemie vskutku pandemií neočkovaných.
Libor Grubhoffer: S určitou mírou nadsázky mi chování odpíračů očkování připomíná odpírání branné povinnosti v čase válečného ohrožení země.
JČ: Neočkovaní jsou určitě několikanásobně více ohroženi jak těžkým průběhem onemocnění, tak je u nich i vyšší pravděpodobnost, že budou infekci přenášet mezi své blízké. Bohužel s tím, jak postupně mizí imunita mezi těmi, kteří byli kompletně naočkováni prvními dvěma dávkami na začátku letošního roku, objevují se infekce i mezi těmito lidmi. To ukazuje na nutnost třetích, posilujících dávek očkování.
Jak podle vás situaci řešit, myslíte si, že by bylo rozumné zavést nějaká opatření jen pro neočkované?
LG: Podmínky již částečně zpřísněny byly zkrácením platnosti negativních PCR a antigenních testů a jejich zpoplatněním, to se vskutku projevilo v bezprostředním nárůstu zájemců o očkování. To je v každém případě velmi pozitivní zjištění. Zdá se, že další zpřísnění však zatím u nás na tomto stupni vážnosti pandemie nepřipadá v úvahu, svědčí o tom neúspěšné jednání tripartity, při kterém se odbory postavily za neočkované a za jejich rovnost s očkovanými. Co platí dnes, ale nemusí platit za měsíc, pokud vážnost situace výrazně stoupne.
JČ: To je každopádně velmi těžká otázka. Pokud bych odpovídal jen jako virolog, odpověděl bych ano. Nicméně k problému je nutné přistupovat komplexněji. Je nutné brát v potaz i lidské a společenské hledisko, a tudíž neprohlubovat příkopy v naší už tak velmi rozdělené společnosti. Spíš si myslím, že je dobré pozitivně motivovat nerozhodnuté k tomu, aby se nechali očkovat, a zároveň vyvinout tlak na lidi, kteří ve veřejném prostoru šíří viditelné lži o vakcínách, a nějakým způsobem je konfrontovat s následky těchto lží.
Často se ozývají hlasy, že neočkovaní jsou třeba placením testů „diskriminovaní“. Nejedná se ale z jejich strany o diskriminaci očkovaných, protože ti udělali pro záchranu situace, co mohli?
LG: Odpírači očkování, netýká se to samozřejmě lidí, kteří mají zdravotní riziko kontraindikující očkování, se chovají sobecky. Jde jim jenom o ně samotné. Pokud by tomu bylo jinak, nebylo by jim lhostejné, že díky nim se přibližujeme k dosažení kýžené kolektivní imunity mnohem pomaleji, než by bylo třeba. S určitou mírou nadsázky mi to připomíná odpírání branné povinnosti v čase válečného ohrožení země.
JČ: Opět se jedná o poměrně náročnou otázku, která by měla mířit spíše na někoho, kdo se zabývá etikou. Sám za sebe cítím, že neočkovaní jsou skutečně něco jako parazité nebo černí pasažéři, kteří se vezou na ochotě většinové populace nechat se očkovat. Takové rozhodnutí totiž chrání i ty neočkované.
Kdyby se tedy situace rapidně dál zhoršovala, jaké zpřísnění opatření pro neočkované by podle vás připadalo v úvahu? Například zákaz vstupu do restaurací? Neměli by si nakonec kromě testů platit i pobyt v nemocnici, pokud tam budou ležet s covidem?
LG: Jistě, zákaz vstupu do restaurací bez platného negativního PCR testu ne staršího než 72 hodin již platí. Rovněž povinnost úhrady testů a pobytové náklady v nemocnici při jejich případné hospitalizaci považuji za nezbytná opatření, zejména pokud se pandemická situace ještě vyostří. Chápu, že dříve před nástupem podzimní vlny to nebylo možné uplatnit. Dílem proto, že naše vláda žila jedinou starostí, a tou byly sněmovní volby. A pro laciné populistické sliby byl Babišův kabinet schopen udělat cokoliv. Ostatně to už dokázal vloni před Vánocemi a stálo to život 30 tisíc lidí.
JČ: Musím říct, že jako virologa mě omezení testování mrzí. Testování je totiž velmi důležité v tom, že dává představu o tom, jak se virus v populaci šíří. Kvůli tomu by naopak mělo být co nejrozsáhlejší a klidně bych do něj naopak zahrnul i očkované lidi. Co se týká jednotlivých opatření a rozdílů mezi očkovanými a neočkovanými, tak osobně si myslím, že je v pořádku od neočkovaných například vyžadovat, aby dodržovali přísnější bezpečností opatření. Požadovat před vstupem do restaurace od hostů buď potvrzení o očkování, nebo negativní test určitě dává smysl. Je ale nutné toto dodržovat a ne po česku švejkovat a vymýšlet, jak takováto opatření obejít. Úplné omezení pohybu neočkovaných zatím podle mě není na stole. Stejně jako platby za pobyt v nemocnici. Hospitalizace je velmi drahá záležitost a neumím si představit, jak likvidačně by dopadla na jednotlivé lidi. Na toto česká společnost podle mě není připravena.
Jak tedy lidi přimět k tomu, aby se dali očkovat? A může nás od dalších lockdownů zachránit něco jiného než očkování?
LG: Podzimní v pořadí čtvrtá vlna pandemie je tady a prochází naší zemí, stejně jako ostatními evropskými zeměmi. Prochází přitom s určitým fázovým posunem, který odráží specifické podmínky v každé z evropských zemí, zejména míru a důslednost dodržování protiepidemických opatření. Přestože v zemích, jako je Německo, Rakousko, Itálie a další, vlády většinou opravdu průchod pandemie řídí, u nás se to říci nedá. Máme opět zaděláno na velký problém, jakkoliv jsme si v létě namlouvali, že teď už nám to neunikne zpod kontroly. Jdeme přesně podle naší tradiční zkušenosti: „Chtěli jsme to jinak a dopadlo to jako vždycky...“
Dobrou zprávou těchto dnů je, že lidé přicházejí na očkování ve výrazně větších počtech a že se snad s prohlubující vážností situace a s přibývajícími případy hospitalizovaných pacientů s těžkým průběhem budou i odmítači objevovat mezi registrovanými zájemci o očkování ve stále větších počtech. Obava z onemocnění, strach o život spolu s přitvrzením podmínek fungování neočkovaných v každodenním životě vylepší naši bilanci očkování a přeočkování a přiblíží nás k dosažení kolektivní imunity. A ke konečnému vyřešení covidové pandemie přispěje opravdu i uvedení prvního antivirotika Mulnopiravir do léčebné praxe hned, jakmile bude schváleno pro americký a evropský trh. Pilulka tohoto léku bude moct být předepisována pro léčbu covidu v jeho časné fázi.
JČ: Čtvrtá vlna už tady je a z této vlny nám už očkování nepomůže. To nám může pomoci až proti té, která by mohla přijít jako další. Je totiž nutné si uvědomit, že je vyžadován určitý odstup mezi první a druhou dávkou vakcíny a navíc po druhé dávce opět trvá ještě zhruba dva týdny, než člověk získá úplnou imunitu. To znamená, že i ze současné vlny nám opět budou muset pomoci nějaká restriktivní opatření, která ztíží viru možnost šířit se v populaci. Je ale nutné pečlivě a na základě matematických simulací rozhodnout, jaká to budou a kdy je zavést.
Reklama
foto: Shutterstock
