WiFi převedla většinu lidí na stranu internetových fanoušků bez ohledu na to, v jaké věkové kolonce se nacházejí. Mnohým z nich spolkne surfování po internetu velkou část něčeho, co bylo kdysi považováno za volný čas, nebo dokonce za pracovní dobu. Lidé tak tráví volné chvíle ve virtuální realitě, kde nic není nemožné, ale nic není ani skutečné. Má takový virtuální život význam?
Reklama
Mohlo by se zdát, že když se tu vlastně nacházejí a scházejí všichni, funguje virtuální sféra jako jakési magické spojení a sbližování světa. Podle Suzanne Degges-Whiteové, profesorky na univerzitě v Severní Illinois a specialistky na rodinné a vztahové poradenství, je to ale přesně naopak. Internet z nás činí samotáře a prohlubuje naši touhu po propojení. Jeho vlivem ale ztrácíme schopnost tuto touhu reálně naplňovat. A tak se znovu uchylujeme k virtuální realitě a ocitáme se v začarovaném kruhu.
Rizika osamělosti
Na serveru Verywellfit Degges-Whiteová zmiňuje výsledky svého osobního průzkumu literatury o izolaci a osamělosti. Podle ní jsou obě ve vzájemném vztahu k tělesnému i k emocionálnímu blahu lidí. Špatné společenské vazby podle statistik zvyšují riziko zdravotních problémů, prodlužují negativní působení stresu a riziko onemocnění srdce zvyšují až o 29 %. Ano, v tomto případě se skutečně může jednat doslova o „zlomené“ srdce.
Když máte pocit, že na vás ostatním nezáleží, a zdá se, že vaše existence je ve vakuu, věnujete se jen sami sobě a vystavujete se vyššímu riziku poškození.
Osamělost podle všeho také souvisí s větší pravděpodobností úmrtí nešťastnou náhodou, nebo i sebevraždou. „Když máte pocit, že na vás ostatním nezáleží, a zdá se, že vaše existence je ve vakuu, věnujete se jen sami sobě a vystavujete se vyššímu riziku poškození,“ vysvětluje odbornice. „V těžkých případech se objevují pocity bezmocnosti, beznaděje a bezcennosti, zhoršené izolací a zvyšující riziko sebevraždy.“
Další zjištění ukázala, že osamělost může tlumit imunitní systém, a činit tak tělo více náchylným k infekci. Může také poškodit spánkový cyklus, přičemž špatný spánek vede k dalšímu narušení emocionální a fyzické pohody. No a nedostatek sociálních vazeb s ostatními také zvyšuje riziko vzniku demence.
Internet to nevyřeší
„Potřeba někam patřit je mnohem hlubší, než si někteří lidé mohou myslet,“ říká Degges-Whiteová. A to, co vidíme dnes a denně v restauracích, metru, kavárnách nebo jen tak na ulici, to potvrzuje: Mladí lidé zahledění do chytrých telefonů chatující s kamarády či partnery na druhém konci světa či města. Jsou spolu a přece nejsou.
Je jednodušší si před spaním s někým vyměnit pár zpráv přes telefon, než se s ním po náročném dni sejít a skutečně si popovídat.
Vědomí toho dohání podle psycholožky lidi k frustraci a zvyšuje potřebu vzájemné sounáležitosti, dotyku a povzbuzení. Tedy toho, co internet dává jen zdánlivě. Je to ale jako droga. Čím víc máme, tím více chceme. A tím víc cítíme, že nám to chybí. Opět začarovaný kruh, z něhož není úniku. Protože když se odpojíte a budete offline, nezbude vám vlastně vůbec nikdo. To je podle Degges-Whiteové nebezpečí, které s sebou virtuální doba nese. Odloučení od společnosti, které se na počátku tváří, že vztahy zjednodušuje a sbližuje. A tomu nelze odolat.
Sociální izolace
Dříve než začneme z pocitů odloučenosti a samoty obviňovat moderní technologie, bychom si ale podle Degges-Whiteové měli nejprve zamést před vlastním nebo před pracovním prahem. Což se týká především rodičů inklinujících k workoholismu. Ti by si měli uvědomit, že do náruče virtuálního světa nedostatkem času a pochopení vhánějí své děti sami. A nejen tím. Dalším důvodem je podle Degges-Whiteové orientace na účel a nikoli na prožitek, k němuž děti také vedou přehnaně cílevědomí rodiče.
Je jedno, kolik úspěchů a jak moc velkých člověk dosáhne. Když nemá nikoho, s kým by je mohl sdílet.
„Dnes jsou všechny aktivity zaměřeny na cíl,“ vysvětluje psycholožka. „Studenti uvádějí, že ačkoliv jsou obklopeni vrstevníky, nemají čas navazovat hluboké vztahy, protože se orientují na dosažení dobrých studijních výsledků, účastní se setkání organizací, kde je předem určený cíl, navštěvují sportovní kroužky, tanec, drama a tak dále. To vše za jediným účelem – v budoucnu nabyté zkušenosti maximálně zhodnotit.“ V takovém způsobu života ale není prostor pro budování smysluplných vztahů, a proto je jednodušší si před spaním s někým vyměnit pár zpráv přes telefon, než se s ním po náročném dni sejít a skutečně si popovídat.
Offline nápady
Nejlepší nápady vyvstávají z mysli, které je umožněn volný pohyb. Některé z nejcennějších poznatků se vyjevují v nenucených rozhovorech s našimi blízkými. Na ně ale dnes nemáme čas. A tak berou do ruky telefony a řeší to po svém. Po síti. Co s tím?
„Připomínejte mladým lidem, že čas na zábavu a budování společenských vazeb je stejně důležitý jako čas věnovaný práci,“ radí Degges-Whiteová. „Je jedno, kolik úspěchů a jak moc velkých člověk dosáhne. Když nemá nikoho, s kým by je mohl sdílet, tak mu stejně nepřinesou takovou radost.“
foto: Shutterstock, zdroj: PsychologyToday
