„Nejradši bych se vším skoncoval.“ Kdyby váš kamarád publikoval na sociální síti podobný vzkaz, věděli byste, jak mu pomoci? A pokusili byste se vůbec? Tragická příhoda se dostala do britských novin v roce 2011. Dvaačtyřicetiletá Simone Backová napsala na Facebook pro svých 1048 přátel na Štědrý den tuto zprávu: „Vzala jsem si všechny své prášky, brzo budu mrtvá, pa pa všichni.“
148 komentářů pod příspěvkem zobrazovalo vesměs obvinění ze lhaní a narážky na to, že její špatný milostný vztah nebyl „dost dobrý důvod“ k předávkování. Několik přátel sice apelovalo, aby ji někdo z její blízkosti šel navštívit, to se ale nestalo. Její tělo bylo nalezeno až druhý den. A takových příběhů je bohužel mnoho.
Postřehnout náznaky
Přitom by možná stačilo jedinou osobu, která by Simone napsala osobní zprávu a zeptala se, jak jí může pomoci. To se ale často v podobných případech nestane. Na sociálních sítích sdílíme leccos. A nešťastní lidé to dělají dvojnásob. Pokud někdo pravidelně od 12 let píše pod svá selfíčka, jak nesnáší svůj vzhled, může to pro mnohé být otravné. A často to daná osoba ani nemyslí vážně a jenom volá o pozornost.
Nejtěžší je rozpoznat, kdy se opravdu jedná o myšlenky na sebevraždu a kdy jde o pouhý exhibicionismus.
Nejtěžší je tedy rozpoznat, kdy se opravdu jedná o myšlenky na sebevraždu a kdy jde o pouhý exhibicionismus, špatnou náladu nebo jiný změněný psychický stav. Web My Therapy App uvádí několik příznaků, které mohou sebevraždu indikovat.
Změna ve vyjadřování
Každý má nějakou „online osobnost“, prostřednictvím které se prezentuje. Někdo hodně komentuje, druhý zase hodně sdílí, někdo přidává skoro za každým slovem smajlík, jiný by ho nepoužil, ani kdyby byl sebešťastnější.
Posty jako „nechci vylézt z postele… už nikdy“ mohou být znakem deprese.
Každý se na sociálních sítích chová jinak. Pokud se ale nějak změní způsob, jakým se vaši blízcí na sociálních sítích vyjadřují, měli byste zbystřit. Může to znamenat i změnu v jejich psychickém stavu.
Vztek a násilí
Používání násilného jazyka může znamenat, že jedinec potřebuje pomoc. Náznaky lze nalézt i mezi hashtagy a emoji. Samozřejmě, že výbuch vzteku sám o sobě nemusí znamenat nic vážného, ale může to být varování. Pokud takového jedince známe osobně velmi dobře, je pro nás mnohem jednodušší odhadnout, co je u něj normální a co už ne.
Smutné příspěvky
Na lehkou váhu by stejně jako vztek neměly být brány ani náznaky izolace a pocitů bezcennosti. Posty jako „nechci vylézt z postele… už nikdy“ mohou být znakem deprese. Stejně tomu je v případech, když někdo píše hesla jako „nikdy nedokážu nic udělat správně“ nebo „nejsem pro ostatní nic víc než přítěž“. I to může značit, že autor těchto postů má problémy s pocity méněcennosti.
Dokonce i barvy a jas u fotek mohou podle odborníků značit mentální stav sdílejícího. Také sdílení cizích smutných fotek, citátů či memíček může znamenat bolest na duši.
V neobvyklou hodinu
Pokud někdo pravidelně přidává na internet příspěvky velmi pozdě v noci, nebo brzo ráno, znamená to jediné: nemůže spát. Insomnie je často spojována s depresí a dalšími psychickými problémy.
Jak jim pomoci?
Neexistuje jednotný návod na to, co přesně dělat v situaci, kdy podobné příznaky zaznamenáme. Obecné pravidlo ale zní: neignorovat to. Je však rozdíl mezi ignorací a rozhodnutím nezasáhnout. Pokud víte, že vás už někdo s pomocí předběhl a ohroženému se podpory dostává, možná vaše pozornost není zapotřebí. Každopádně je hloupé automaticky předpokládat, že někdo jiný pomůže za vás.
Je až příliš jednoduché takové příspěvky ignorovat. Říct si, že onu osobu tak dobře neznáme, nebo předpokládat, že někdo jiný určitě zareaguje.
Pokud máte pocit, že je daný člověk v přímém ohrožení, jednejte okamžitě. Pošlete mu osobní zprávu, pokud můžete, zavolejte nebo napište jejich blízkému příteli či partnerovi. Pokud bude podle vás nebezpečí bezprostřední, kontaktujte policii.
Nebojte se, není to trapné. A představte si ty výčitky, kdyby k sebevraždě blízkého či vzdálenějšího přítele na sociálních sítích skutečně došlo. Vy byste přitom o jejích náznacích věděli, ale rozhodli se nereagovat. Ono je až příliš jednoduché takové příspěvky ignorovat. Říct si, že onu osobu tak dobře neznáme, nebo předpokládat, že někdo jiný určitě zareaguje. A je taky jednoduché takové věci podceňovat. Bohužel ale existuje mnoho a mnoho případů, kdy právě takové chování na sociálních sítích předcházelo ztrátě života.
Co jim napsat?
Výše jsme se zmínili o tom, že člověka se sklony k hlubokým depresím, jež mohou vést k sebepoškozování, je třeba oslovit. Jak ale na to? Předně je potřeba mluvit případně psát k věci. Samozřejmě v co největším soukromí. Povídejte si o sebevraždě otevřeně, beze studu.
Přiznejte něco intimního i o sobě, aby měli lidé v hluboké depresi pocit, že nejsou sami, kdo se občas cítí špatně.
Buďte ochotni naslouchat, nechte člověka se sklony k sebevraždě, aby projevil emoce. Přiznejte něco intimního i o sobě, aby měli lidé v hluboké depresi pocit, že nejsou sami, kdo se občas cítí špatně. Nesuďte je. Nedebatujte s nimi o tom, zda je sebevražda správná nebo špatná volba. Nevyčítejte jim, že si neváží života, nebo podobné řeči. V takové chvíli na to opravdu není místo a nikomu to nepomůže. Zapojte se. Pište si s nimi, zůstaňte kvůli nim déle vzhůru, ukažte jim, že na nich někomu záleží.
Nahlaste to Facebooku
Pokud se přece jen neodvážíte sami jednat, můžete alespoň sebevražedné náznaky reportovat přímo na platformě. Mnoho sociálních médií bere sebevražedné úmysly velmi vážně. Dokonce je vyvíjena umělá inteligence schopná automaticky detekovat takové posty.
Pravděpodobně nejvýkonnějším programem na rozpoznávání sebevražd disponuje Facebook. Tato sociální síť začala vyvíjet své snahy především poté, co několik lidí vysílalo živě svou sebevraždu skrze funkci Facebook Live v roce 2017. Facebook využívá algoritmy, které skenují příspěvky, komentáře a videa uživatelů a snaží se odhadnout případné nebezpečí. „Za poslední rok jsme pomohli vyhledat přibližně 3 500 lidí, kteří potřebovali pomoc,“ uvedl šéf Facebooku Mark Zuckerberg na svém profilu v listopadu 2018.
Reklama
Facebook alespoň v tomto případě odvádí dobrou práci, jeho algoritmy ale nejsou bezchybné. Došlo i k mnoha případům, kdy byla zavolána policie nebo jiná pomoc na někoho, kdo posléze uvedl, že na sebevraždu v životě neměl ani pomyšlení. Je tedy jasné, že na samotné algoritmy se spoléhat nemůžeme. Pravý lidský rozum a intuici žádný robot totiž nikdy nenahradí. Člověku se sklony k sebevraždě může pomoct jedině jiný člověk.
foto: Shutterstock, zdroj: My Therapy App