Sonia Bokhariová je vedoucí školní Gay-Straight aliance a členka studentského Environmentálního klubu. V pouhých 14 letech se rozhodla skoncovat se světem sociálních médií, který jí na čas nemilosrdně vzal vše, co do té doby považovala za vlastní. Ryze soukromé informace o dospívající dívce na síti sdílely její starší jednadvacetiletá sestra a matka. Sonia se se svým příběhem svěřila na stránkách Fast company. Bohužel není jediným dítětem, které se dnes s podobnými potížemi kvůli nerozvážnosti rodičů či starších sourozenců musí potýkat.
Rodina Bokhariových vždycky ctila jedno pravidlo. Děti se mohou na sociální média připojit až po dosažení věku 13 let. Sonia ale o tento virtuální svět na rozdíl od starší sestry, která mu po třináctce definitivně propadla, neměla nikdy pořádně zájem. Přesto se po dosažení příslušného věku a poté, co dostala svůj první chytrý telefon, rozhodla prozkoumat prostor, kde její sestra i matka tráví tolik času. Její první virtuální kroky směřovaly k profilu vlastní matky. Tady zjistila, ačkoliv byla sama na sociálních médiích prvně, že tu jsou její fotky už nějakou dobu jako doma.
Dokument na Facebooku
Když Sonia viděla fotky, které zde matka sdílela prakticky od jejího narození, styděla se a připadala si zrazená. Zdálo se jí, že celý její dosavadní život je jako dokument přístupný každému uživateli Facebooku, který matku požádá o přátelství. Profil její sestry byl zase plný příhod z jejího života, kde Sonia vystupovala jako ta roztomile-legrační mladší sestra, která je občas trochu nechápavá. Je to legrační doma, v rodině, ale proč by o jejích drobných eskapádách měli číst pro ni cizí lidé? Jaký to mělo význam?
Sedmiletého Andyho zase pobouřilo, když ho matka vyfotila ve spánku a fotografii hned sdílela na Facebooku. Cítil se trapně.
Sonia si připadala podvedená. Internet je plný výjevů z jejího soukromí, které již nepůjdou nikdy vymazat. Doslova zuřila. Když se uklidnila, promluvila si na rovinu s matkou a sestrou a řekla jim, co se jí nelíbí. Zároveň je důrazně požádala, aby už o její osobě nikdy nic bez jejího svolení veřejně nesdíleli. Sestra s matkou přikývly a od té doby se na internetu skutečně o Sonie neobjevilo z jejich strany nic, s čím by ona sama nebyla ztotožněná. Sonia měla štěstí, že ji rodina pochopila.
Netušící vystavené davy
Příběh Sonii je jedním z mnoha. S poměrně dobrým koncem. Všichni takové štěstí nemají. Server The Atlantic píše o dětech dokonce mladších, než je Sonia, jejich rodiče nechápou, že sdílení dětských fotografií na síti může jejich ratolestem ublížit. Podobně necitlivě se chovají i některé školy. S tím má zkušenost třeba jedenáctiletá plavkyně Ellen, která jednoho dne s hrůzou zjistila, že fotografie a výsledky z jejích tréninků a závodů se bez jejího vědomí dostaly na internet, kde si je může kdokoliv prohlédnout. Sedmiletého Andyho zase pobouřilo, když ho matka vyfotila ve spánku a fotografii hned sdílela na Facebooku. Cítil se trapně.
Sonia apeluje na všechny rodiče zveřejňující na svých profilech rozkošné polonahé fotky svých batolat, aby si uvědomili, že to, co zveřejní online, nelze již nikdy vzít kompletně zpět.
Podobně šokovaně se cítila i jedenáctiletá Cara, která nyní žádá po matce, aby s ní každé zveřejnění její fotografie konzultovala. Poté, co se objevila na matčině profilu, už nechce, aby bez jejího vědomí sdílela detaily z jejího života. Jinak ke všemu přistupuje třináctiletá Natalie, které naopak lichotí, když se na profilu rodičů objeví, a soupeří se spolužáky v četnosti zveřejněných fotografií. Bohužel většinou prohrává, protože její rodiče jsou zásadoví a nechtějí své dítě odhalovat internetu. Natalie by dokonce byla spokojená, kdyby byli rodiče ve sdílení jejích fotek aktivnější. „Chci, aby se o mně vědělo,“ cituje ji The Atlantic.
Už to nikdy nezmizí
Podle toho, co Sonia píše, byly sestra i matka překvapené, že se může cítit tak, jak se cítila. Jejich záměrem nebylo ji zahanbit, ale chtěly jednoduše dokumentovat, jak se jejich mladší sestra a dcerka chová ve svých raných letech. Netušily, že by se jí jejich počínání mohlo tolik dotknout. Poté, co se jim Sonia svěřila, její pohnutky naštěstí pochopily. Všichni rodiče a starší sourozenci ale takhle chápaví nejsou.
Na základě své vlastní zkušenosti proto Sonia apeluje na všechny rodiče zveřejňující na svých profilech rozkošné polonahé fotky svých batolat, aby si uvědomili, že to, co zveřejní online, nelze již nikdy vzít kompletně zpět, stejně jako to, jaký může mít tato skutečnost dopad na život dětí, kterými se tak vehementně veřejně chlubí, aniž by to ony vůbec tušily.
Od čtrnácti bez Facebooku
I přes zkušenost s matkou a sestrou se Sonia rozhodla, že dá sociálním médiím šanci. Takže začala být aktivnější na Facebooku a Twitteru. Informace, které o sobě sdílíme sami, jsou přece jiné než takové, které o nás bez našeho svolení sdílí někdo jiný, uklidňovala se. Tento způsob uvažování však změnila poté, co se začala více zamýšlet nad informacemi o potenciální škodlivosti otevřeného online života, které se k ní dostávaly prostřednictvím školy.
Ačkoliv tvrdí, že její přátelé nechápou, jak se může bez sociálních sítí obejít, ona sama je nadmíru spokojená a každému podobný detox doporučuje.
Veřejně sdílené pomluvy, nevhodné fotografie, online predátoři vydávající se za přátele. Vrátily se vzpomínky na dobu, kdy zjistila, že matka se sestrou o ní bez jejího vědomí sdílí věci, které nechtěla, aby někdo věděl. Došlo jí, jak by toho mohl kdokoliv zneužít a jak se jí to po lidské stránce všechno dotýká. Navzdory svému mládí se rozhodla zrušit všechny účty na sociálních médiích. Plánuje se k nim znovu vrátit. Pravděpodobně až dokončí střední školu. Zatím je ale spokojená a lépe se jí dýchá.
Svobodný život bez sítě
„Nemám pocit, že mi chybí některé části mého společenského života, protože cítím, že jsem ušetřena toho, co by mohlo být pro mě v tak mladém věku nebezpečné,“ píše Sonia o svém rozhodnutí. Díky oproštění se od internetu má také mnohem víc příležitostí ke skutečné socializaci mimo digitální svět.
Pro mnohé z nás jsou rozhodnutí o naší online přítomnosti učiněna dříve, než můžeme vůbec mluvit.
Netráví volný čas s nosem přilepeným k displeji chytrého telefonu, ale účastní se mimoškolních kurzů, navštěvuje studentské kluby a výborně se baví. Ačkoliv tvrdí, že její přátelé nechápou, jak se může bez sociálních sítí obejít, ona sama je nadmíru spokojená a každému podobný detox doporučuje. I její kamarádi jsou teď prý na sociálních sítích opatrnější a nesdílí bezhlavě, cokoliv je napadne. Přemýšlí nad tím, jaké jejich činy mohou přinést důsledky.
Anonymita a střízlivost
Na dívku svého věku a své doby vykazuje Sonia až překvapivou moudrost, když připouští, že pro její generaci není anonymita možná. „Pro mnohé z nás jsou rozhodnutí o naší online přítomnosti učiněna dříve, než můžeme vůbec mluvit. Jsem ráda, že jsem brzy zjistila, co vlastně online sdílení doopravdy znamená. A i když jsem byla zraněná a zklamaná, s mámou a sestrou jsem si o všem promluvila. Myslím, že podobně by měli se svými dětmi mluvit všichni rodiče,“ píše Sonia a dodává: „A asi nejdůležitější je, že jsem si uvědomila, že sociální média v budoucnu chci používat.“ Sonia už ale ví jak.
Reklama
foto: Shutterstock, zdroj: Fast Company
