Britský Guardian informuje o zajímavém fenoménu, který se vznáší nad propojeným světem – světem reálným a virtuálním. Nazývá ho "paradoxem soukromí". A tento paradox vychází z údivu výzkumníků nad jedním faktem: Když lidé tvrdí, že si váží svého soukromí, proč je stále dobrovolně poskytují společnostem, které jejich soukromí odhalují?
Pro potvrzení nemusí Guardian ani nikdo z nás chodit nikterak daleko. Stačí otevřít Facebook. Ačkoliv z hlediska ochrany soukromí již několikrát značně pohořel a podle všeho by měl být zbaven veškeré důvěry svých uživatelů, jeho tržby stále rostou – celkové příjmy za poslední čtvrtletí roku 2018 byly o více než 30 procent vyšší než ve stejném čtvrtletí roku 2017.
Kalkulování o soukromí
Možným důvodem paradoxu soukromí v souvislosti s Facebookem může být podle Guardianu fakt, že většina uživatelů Facebooku ve skutečnosti nepochopila, jak si tahle síť jejich osobní informace přivlastnila a zneužila je. Tak by to mohlo být třeba v případě uživatelů z chudých zemí, pro něž Facebook mnohdy představuje jediný vstupní bod do propojeného světa. Daní je poskytnutí soukromí. Oběti si to však neuvědomují. Totéž ale přece nemůže platit pro uživatele ze západního světa. Tak proč paradox soukromí vůbec vzniká?
Řada lidí vnímá sociální média jako kompromis mezi ztrátou soukromí a výhodami, které využívání daných služeb přináší.
V této souvislosti psychologové operují také s termínem kalkulačka soukromí. Ten popisuje myšlenku, že řada lidí vnímá sociální média jako kompromis mezi ztrátou soukromí a výhodami, které využívání daných služeb přináší. Významné proměnné zde hrají již zmíněné demografické veličiny.
Jak to mohou vědět?
Novináři z New York Times se nedávno pustili do zajímavého experimentu, jehož záměrem bylo zjistit, jak uživatelé internetu skutečně chápou komplexnost a podrobnosti týkající se sběru dat nadnárodními společnostmi typu Facebooku. Vybrali 16 kategorií – mezi nimi byli třeba "zapálení demokraté" nebo "lidé, kteří se snaží zhubnout" – a na ty cílili reklamy.
New York Times bohužel neuvádějí výsledky svého průzkumu. A ani neuvedou. Facebook totiž jejich pokus zablokoval.
Místo toho, aby se snažili prodávat auta nebo léky na předpis, reklamy použili k odhalení neviditelných informací o dotyčných uživatelích. Koncovým zákazníkům se tak zobrazovaly texty typu: "Tato reklama si myslí, že se snažíte zhubnout a stále milujete pečivo. Myslíte, že je to v pořádku? Jste si toho vědomi?" nebo "Tato reklama se domnívá, že jste žena demokratka a že budete pravděpodobně hlasovat pro demokratického prezidenta."
Kdo se ptá, uvažuje
Cílem experimentu bylo vyvolat v mysli cílových skupin otázku: "Jak to vědí?" Účelem bylo spustit v jednotlivcích psychologický stres, s nímž se setkává osoba, která má dvě nebo více protichůdných přesvědčení, myšlenek nebo hodnot. Jedná se o důmyslnou strategii, New York Times ale bohužel neuvádějí výsledky svého průzkumu. A ani neuvedou. Facebook totiž jejich pokus zablokoval.
Zatím si ale můžeme všichni sáhnout do svědomí a zeptat se, jak bychom reagovali na podobnou reklamu a zda se také onoho současného "paradoxu soukromí" neúčastníme. Můžeme tak sami částečně přispět ke snížení hrozby tajemné cílené reklamy, jejíž dosahy si ještě možná nedokážeme cele představit.
Reklama
foto: Profimedia, zdroj: The Guardian