Také si pamatujete na doby, kdy zazvonění mobilního telefonu vyvolalo bzučení v rozhlasovém přijímači? Tehdy se také objevily první zprávy o škodlivosti záření, které je s mobilem spojeno. Dnes žádné „bzučení“ neslyšíme, ale je mobil méně škodlivý?
Letos v září zveřejnili vědci z National Toxicology Program (Národní toxikologický program je agentura amerického ministerstva zdravotnictví – Health department) výsledky výzkumu o genotoxicitě záření mobilního telefonu u potkanů a myší. Genotoxicitou je myšlena mutageneze, tedy proces, při němž dochází působením mutagenů k poškození DNA.
Projevy záření
Samce a samice potkanů a myší vědci při pokusu vystavili záření 2G mobilního telefonu. Konkrétně šlo buď o CDMA přenos (několik digitálních signálů přijímaných jediným sdíleným médiem), nebo GSM (Globální Systém pro Mobilní komunikaci) signál. Ozařování trvalo 18 hodin denně v 10minutových intervalech po dobu 19 týdnů.
Záření nejvíce ubližuje dětem. Měli bychom je víc chránit před mobily i internetem.
Vyhodnocovalo se poškození DNA ve třech oblastech mozku, v jaterních buňkách a v krvi u bílých i červených krvinek. Podle výsledků se poškození DNA zvýšilo v čelní kůře mozku u samců myší buď, zde vědci nezjistili, jaké záření bylo závažnější. Záření se projevilo i na bílých krvinkách samic myší a hippokampu samců potkanů, konkrétně po expozici CDMA.
Je to pro nás alarmující test? Ne, nemusíme hned zahazovat mobilní telefony do koše. Jednak 2G mobily se dnes už vlastně nevyrábějí a i u mobilkoholiků těžko najdeme někoho, kdo by měl telefon osmnáct hodin u ucha. Také závěr této vědecké zprávy byl poněkud šalamounský: "Vystavení radiofrekvenčnímu záření má potenciál vyvolat měřitelné poškození DNA za určitých podmínek expozice."
Rozdíly v absorbovaném výkonu
Elektromagnetické pole jako důsledek radiofrekvenčního záření zcela jistě způsobuje zahřívání živých tkání, přesněji tedy tkání a látek, obsahujících vodu. Setkáme se s ním doma u mikrovlnné trouby, ve vysílání na rádiových pásmech či třeba u radarů. K popisu účinků absorpce výkonu elektromagnetického pole živou tkání, která mu je vystavena, se používá měrný absorbovaný výkon, zkráceně SAR (Specific Absorption Rate), s měrnou jednotkou W/kg.
Mezi telefony existují v této hodnotě velké rozdíly. Zatímco odborníky doporučená je méně než 0,4 W/kg, můžeme najít mobily známých značek, které mají i 1,1 W/kg, což je téměř trojnásobek. Vzhledem k tomu, že většinou telefonujeme s mobilem u ucha, výzkum škodlivosti se soustřeďuje na naši hlavu. Protože by bylo obtížné přesvědčit kohokoli, aby nepřetržitě telefonoval a pak si ještě nechal odebírat vzorky tkáně, používá se k testům plastová hlava, vyplněná směsí vody, minerálů a glycidů.
Výrobci telefonů by pak výsledky testu měli uvádět v návodu mezi technickými daty zařízení. Obecně se však dá říci, že vzdálenost půldruhého centimetru mobilu od ucha a jeho malý odklon (údajně by patnáct stupňů mělo být dostačujících) by měly být dostačující, aby se náš organismus nebezpečí nevystavoval.
Jsou v tom i počítače nebo routery
Není to ovšem jen mobil, který může pro nás představovat jistý stupeň nebezpečí. Jsou to i zařízení, využívající WLAN (Wireless Local Area Network), tedy počítače, notebooky s připojením Wi-Fi k internetu či routery. Také u nich bychom měli mít možnost toto připojení vypnout, ale ne u všech to výrobce umožňuje. Čím by nám měl mobilní telefon či takováto technika vlastně škodit?
Prostým prohřátím organismu? Ne, je to trochu složitější. Náš mozek chrání hematoencefalická bariéra, která jej odděluje od cévního systému. Ne neprodyšně – umožňuje omezený transport látek mezi mozkovou tkání a krví.
Laicky řečeno povoluje průchod látkám, které jsou pro šedé buňky mozkové užitečné a brání v průchodu jiným. Někdy je to na obtíž, třeba v případě, kdy bariérou nemohou projít potřebné léky, a je nutné najít jiné řešení. Radiofrekvenční záření však má potenciál hematoencefalickou bariéru poškodit, a tím i zvýšit její propustnost. Z krve se pak dostávají k mozku látky, jež sice našemu celkovému zdravotnímu stavu neprospívají, ale zde doslova škodí, třeba těžké kovy nebo pesticidy. Podle některých předpokladů by pak měly být odpovědné například za Parkinsonovu chorobu nebo Alzheimerovu nemoc.
Děti jsou na tom hůř
Co ještě pomůže, abychom se záření vystavovali co nejméně? Telefon bychom neměli mít neustále zapnutý a nablízku, stačí ho mít třeba v takzvaném leteckém módu a při vlastním telefonování využívat třeba hands-free. Měli bychom také využívat pouzdra, která částečně blokují radiofrekvenční záření (tzv. Anti-radiation), ale nakolik jsou účinná a nakolik jde jen o reklamu výrobce, jako zákazníci jen těžko posoudíme.
Doma či v kanceláři nám nic nebrání v používání pevné linky místo mobilu. Operátoři takové přesměrování normálně poskytují. Měli bychom se také vyhýbat volání v místech se špatným signálem, například v tunelech, sklepech nebo dopravních prostředcích, kde jsou elektromagnetické vlny silně tlumeny vnějším kovovým pláštěm. V takových místech totiž musí mobil zvýšit výkon, aby zůstal ve spojení. Kontrolujme také více naše děti a jejich telefonování, ty jsou kvůli menším proporcím a nevyzrálému organismu vystaveny daleko většímu riziku poškození tkáně, než my dospělí. V některých zemích (Francie, v částech Rakouska či Bavorsko) už byla vydána doporučení nezřizovat ve školkách a základních školách Wi-Fi sítě, dokud se neprokáže dostatečně jejich bezpečnost.
