Jednou rukou otevřeme skříňku, druhou vyndáme hrnek. Jednou rukou naléváme do hrnku horkou vodu, druhou obsah hrnku mícháme. Když se chceme napít, uchopíme hrnek oběma rukama a přiložíme ke rtům… Banální, že? Koordinaci našich rukou nemusíme věnovat zvláštní pozornost. Pravda, někdo má šikovnější levou, jiný pravou ruku, ale pokud zrovna nechceme coby praváci vystřihovat papírovou vločku levačkou, pracují naše ruce v souladu s našimi záměry.
Může to však být i jinak. Jednou rukou otevřeme skříňku a druhá ji okamžitě zavře. Jednou rukou naléváme do hrnku horkou vodu a druhá se nám tu konvici snaží sebrat. Když se chceme napít, jednou rukou se natáhneme po hrnku a druhá jej odstrčí dál. A dostaví se silný pocit, že ta druhá ruka není naše, nýbrž patří někomu cizímu.
Syndrom cizí ruky
V roce 1908 publikoval významný německý neurolog a psychiatr Kurt Goldstein článek, v němž popsal případ ženy, která prodělala mozkovou mrtvici. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby mezi následky nepatřilo „odcizení“ levé ruky. Pacientka si stěžovala na pocit, že levá ruka provádí úkony proti její vůli, a trvala na tom, že rukou pohybuje „někdo jiný“. Někdy levá ruka uchopila předmět a žena ji nedokázala přesvědčit, aby jej pustila. Jindy začala ruka pacientce spontánně otírat obličej nebo třít oči. Nebohá žena dokázala „cizí“ ruku zkrotit jen se značným úsilím.
Lékařský jev dostal název syndrom cizí ruky, a přestože se vyskytuje velice vzácně, díky několika dalším zdokumentovaným případům už zhruba víme, co způsobuje a jaké oblasti mozku jsou při něm postiženy.
Zatímco určité části mozku plánují a realizují pohyby, jiné části tyto pohyby monitorují a poskytují zpětnou vazbu. Pokud dojde k narušení komunikace, může pacient ztratit vědomou kontrolu nad svou končetinou.
Nejprve si však řekněme, co syndrom cizí ruky je. Zahrnuje stavy, kdy se lidská končetina (nejčastěji levá ruka, ale může postihnout i ruku pravou nebo nohu) pohybuje bez vědomé kontroly majitele. Někdy si dotyčná osoba dokonce ani neuvědomuje, co její cizí ruka dělá, dokud ji na to někdo neupozorní. Pacienti mohou s rukou jednat jako s neposlušným dítětem a kárat ji, fackovat nebo trestat. Na rozdíl od Tourettova syndromu a dalších těkavých poruch jsou pohyby končetiny komplexní a účelné (např. zvednutí hrnku).
Končetina si doslova a do písmene žije vlastním životem a v některých případech může sabotovat činnost druhé „vlastní“ ruky. Jedna z pacientek si např. snažila dát pravou rukou do úst cigaretu, načež se její levá ruka zvedla, cigaretu uchopila, vytáhla ji z úst a odhodila dříve, než ji druhá ruka stihla zapálit. Jiná žena si zase jednou rukou zapínala knoflíky na blůze, zatímco ta druhá knoflíky rozepínala.
Extrémní podobu syndromu popsal Geschwind a spol. u ženy, která si po bypassu koronární tepny všimla, že její levá ruka začala „žít vlastním životem“. Rozepínala jí šaty, snažila se ji škrtit ve spánku a bojovala s pravou rukou o telefon. Ženě nezbývalo nic jiného, než cizí ruku držet v pravačce.
Máte to v hlavě
Nejčastěji se syndrom cizí ruky objevuje při extrémně silné epilepsii, vzácně k němu mohou vést také mozkové nádory, mrtvice, poškození mozku v důsledku úrazu, Creutzfeldt-Jakobova choroba, Alzheimerova choroba a další neurodegenerativní onemocnění.
Syndrom cizí ruky je někdy vysvětlován jako důsledek disociace mezi mozkovými centry, zodpovědnými za vnímání a motorickou kontrolu. Zatímco určité části mozku plánují a realizují pohyby, jiné části tyto pohyby monitorují a poskytují zpětnou vazbu. Pokud dojde k narušení komunikace, může pacient ztratit vědomou kontrolu nad svou končetinou.
Reklama
Existují tři hlavní kategorie syndromu cizí ruky podle postižené části mozku, kterou může být čelní lalok, temenní lalok a kalózní těleso. Pokud syndrom cizí ruky postihne kalózní těleso, které spojuje pravou a levou stranu mozku, dochází ke konfliktu při úkonech prováděných oběma rukama. Například můžete pravou rukou otáčet stránky knihy, zatímco vaše cizí levá ruka knihu zavírá. Dojde-li k poškození temenního laloku, dotyční mají pocit, že jim končetina nepatří, a nedokážou korigovat její pohyby. Lidé s frontální (čelní) variantou syndromu sice většinou o vlastnictví své končetiny nepochybují, nicméně obtížně ovládají její pohyby. Jde o jedinou variantu, která postihuje i pravou ruku.
Jak dostat cizí ruku pod kontrolu?
Dobrou zprávou je, že může dojít k postupnému obnovování kontroly nad postiženou rukou, zřejmě díky regeneraci neuronů v postižené mozkové hemisféře. To platí pro případy, že k poškození mozku došlo v důsledku úrazu nebo po mozkové mrtvici. Špatnou zprávou je, že pokud k tomu nedojde, což je vysoce pravděpodobné v případě poškození mozku v důsledku neurodegenerativních onemocnění, žádná léčba neexistuje. Existují pouze více i méně kontroverzní techniky, snažící se zmírnit fyzické i psychické komplikace. Patří mezi ně například botulotoxinová terapie na kontrolu svalů, kognitivně-behaviorální terapie a techniky vizuálně-prostorového koučinku.
Když však vše selhává, lidé si v zoufalství pomáhají jakýmikoliv způsoby: někdy se jedinec snaží zadržet „svou“ cizí ruku tím, že ji stiskne mezi nohama nebo si na ni sedne. Někteří lidé mohou zjistit, že jim pomáhá držet v cizí ruce nějaký předmět, aby ruce zabránili v plnění úkolů. Kreativitě se meze nekladou. V jednom případě muže trápila ruka, která ho ve spánku chytala za různé části těla. Aby se v klidu vyspal, nasadil si na noc chňapku.
Hledání léčby komplikuje mimo jiné fakt, že jde o vzácnou poruchu. Je velmi nepravděpodobné, že se u vás syndrom cizí ruky vyvine, pokud proděláte mrtvici. U některých specifických onemocnění však může být míra výskytu překvapivě vysoká. Medical News Today uvádí, že se objevuje u 30 % osob s variantou Parkinsonovy choroby – kortikobazální degenerací. Vyskytuje se také u 4 % osob s Creutzfeldt-Jakobovou chorobou. Jde tedy o zajímavý a pro člověka, který jej nezažil, těžko pochopitelný syndrom, s nímž se nicméně s největší pravděpodobností nikdy nesetkáte. Snad.
foto: Shutterstock , zdroj: Autorský článek