Když si zlomíme ruku, sužují-li nás horečky nebo se nám zhoršuje zrak, s vyhledáním lékaře zpravidla neotálíme. Jestliže však onemocní naše duše, jít k psychologovi je nám stále trochu blbé. Situace je prý sice u nás rok od roku lepší, ale zatímco v Česku psychoterapii vyhledají asi čtyři procenta pacientů, u našich západních sousedů je to až jedna pětina. Přitom podle Světové zdravotnické organizace budou duševní poruchy včetně depresí nejrozšířenějším druhem chorob už za dvanáct let.
Reklama
Deprese se ale nevyhýbají ani dětem. Podle Michaela Schulte-Markworta, odborníka na psychiatrii u dětí a dospívajících a šéfa Universitätsklinikum Hamburg-Eppendorf (UKE), nejsou výjimkou děti ve věku tří či čtyř let. U nich je identifikace deprese asi nejobtížnější, protože nestandardní chování bývá přičítáno tomu, že jsou to zkrátka ještě malé děti. Zatímco u starších dětí se deprese projevují podobně jako u dospělých, ty nejmenší trpí nespavostí, ztrátou zájmu o hraní si, častým pláčem, roztěkaností, ale také nenadálými výbuchy vzteku.
Vztek signalizuje problém
A právě s posledně jmenovaným jsme měli možnost se setkat u naší mladší dcery. Zpočátku jsme tomu nepřikládali váhu, protože jsme si říkali, že kdo se jako dítě nevztekal, ten snad ani neměl dětství. Navíc jsme vzpomínali na to, jak zhruba ve stejném věku vzdorovala dcera starší. Běžně se v obchodě stavěla na hlavu, když v regále zahlédla něco, co by chtěla, ale my jsme jí to nechtěli koupit.
Jenže návaly vzteku u naší druhorozené se stupňovaly a nabraly na intenzitě, když jsme čekali jejího mladšího brášku. Přičítali jsme to tomu, že žárlí, že už nebude nejmladší a že se bojí ztráty naší pozornosti. Občas to u nás vypadalo skutečně jako ve známém filmu režiséra Williama Friedkina Vymítač ďábla. Vztek přicházel z ničeho nic a stejně tak z ničeho nic zase odcházel.
Kdo se jako dítě nevztekal, ten snad ani neměl dětství
Když se to nelepšilo, požádala jsem svou skvělou pediatričku o doporučení k dětskému psychologovi. Paní doktorka potvrdila, že se dcera skutečně bojí příchodu bratříčka a že ji už nebudeme mít rádi. Zároveň se ale na něj těšila, takže otázka zněla: jak ji ubezpečit, že naši lásku neztratí? K psycholožce jsme šli nakonec asi jen pětkrát a musím říci, že nám moc pomohla. Od té doby se mi vždy podařilo zachytit včas náznak příchodu výbuchu vzteku, ale už jsem věděla, jak na to. Dceři je dnes sedm let, je vyrovnaná a na svého jeden a půlletého bráchu nedá dopustit.
Tím nechci říct, že při jakémkoli vzdoru, odmlouvání nebo vzteku máte hned běžet s děckem psychologovi, ale pokud tyto stavy přetrvávají (čtyři až šest týdnů říkají odborníci) a vy si nevíte rady, určitě pomoc odborníka vyhledejte. A že se stydíte? Ptáte se, co na to řeknou lidi? Ostych je zcela zbytečný, stejně jako braní ohledů na nějaké klepy sousedů či známých. Jde přece o vaše dítě.
Smutek teenagerů i dospělých
S přibývajícím věkem dětí se mění i symptomy možných depresí. Děti začínají najednou mít stejné problémy jako dospělí. „Nedávno jsem hovořil s devítiletým chlapcem, který doslova řekl ´život je pro mě příliš těžký´,“ uvedl Schulte-Markwort pro portál Businessinsider.com. A pak je dětem najednou dvanáct a začínají třeba pomýšlet na sebevraždu – a nemusí se vždy jednat o emo pózu. „Jakákoli vyjádření v tomto smyslu je nutné u dětí brát skutečně vážně,“ říká německý psycholog.
Alfou a omegou je empatie. Rozhodně je třeba se vyvarovat výčitkám typu „ty si nevážíš života“. Naopak, je nutné se snažit porozumět tomu, co dítě cítí. A nabídnout pomocnou ruku. Někdy musí přijít na řadu i psychofarmaka. „Medikace by ale neměla být podávána dětem mladším jedenácti či dvanácti let,“ varuje Schulte-Markwort. Obvykle se takové stavy u dětí léčí za pomoci psychoterapie nebo terapie hrou.
Život je pro mě příliš těžký, tvrdil devítiletý chlapec
Lidé se také často ptají, co je příčinou depresí u dětí. Podle odborníků záleží na tom, zda má zlomená duše nějaký konkrétní důvod, nebo zda se deprese dostavuje bez zjevné příčiny. V prvním případě může podle odborníků jít o reakci na nějakou událost.
Třeba jako když se nám mělo narodit miminko a naše druhorozená dcera se najednou začala bát o svou pozici v rodině. Jednou z nejčastějších příčin tohoto typu deprese jsou také spory či hádky mezi rodiči, nebo dokonce jejich rozvod.
Jestliže jde o takzvanou endogenní depresi, její příčiny bývají biologické, respektive genetické. V takovém případě je vhodné projít rodinnou anamnézu a zjistit, zda se u příbuzných dítěte deprese vyskytly či nikoli. U dětí je ale podle odborníků tento typ deprese méně častý než deprese vyvolaná nepříjemnou událostí.
Ať už je příčina jakákoli, nemávejte nad depresí vašich dětí rukou. Lidé, a tím spíše děti, si toto onemocnění nevybírají. Neodsuzujte. Ale ani neobviňujte sebe, pokud duše vašich dětí churaví. Pomozte jim, protože samy si s tím poradí jen těžko. Vězte, že včasným odhalením psychických potíží si ušetříte spoustu starostí, nervů, výčitek a smutku v budoucnu.
foto: Shutterstock