Když Ricardo Bofill v roce 1973 zchátralou továrnu objevil, neviděl v ní ruinu, ale moře možností. Téměř po pětačtyřiceti letech práce je La fábica přetvořena v nádherný a jedinečný domov. Přesvědčte se sami.
Továrna z dob mohutné industrializace z první světové války se nachází na okraji Barcelony a po zavření se o ni nikdo nestaral. Když ji Ricardo Bofill, se svým týmem, koupil, bylo zapotřebí rozsáhlých demolic a rekonstrukcí. Po letech stavebních úprav se architekt rozhodl téměř celý exteriér pokrýt vegetací, a interiér zařídit jako moderní obytné a pracovní prostory.
„Bývalá cementárna je zkrátka výtvorem par excellence,“ uvádí Bofill na svým oficiálních stránkách. Každá místnost je navržena pro svůj speciální účel a dvě stejné byste v domě nenašli. „Mám pocit, že žiju ve svém vlastním, uzavřeném vesmíru, který mě chrání před okolním světem,“ uvádí Bofill. „Můj život tam plyne v nepřetržitém sledu práce a odpočinku, nepotřebuji je oddělovat.“ Míst k relaxaci je venku i uvnitř nepřeberné množství. „V přízemí se nachází kuchyň spojená s jídelnou, která slouží rodině jako místo k setkávání a sdílení.“ Důležitou součástí jsou i pracovní prostory, Bofillův tým využívá část jako studio.Industriální komíny, které kdysi do ovzduší vypouštěly jedovaté výpary, nyní pokrývá všudypřítomná zeleň. To jen jeden z příkladů nádherné transformace, která vzešla z kreativní mysli. Exteriér je z většiny pokryt trávou, ale najdeme tu i eukalypty, palmy, a olivovníky. To dává budově nádech tajemství a romantiky, což ji dělá jedinečnou a neopakovatelnou.
La fábrica se neustále vyvíjí, což vidí Bofill jako analogii ke svému vlastnímu životu a novým vizím do budoucna. Postupem času na ní bude co měnit, což je součástí jejího kouzla. Konec konců, každý prostor se může stát něčím magickým, pokud je architekt dostatečně kreativní.
foto: ricardobofill.com, zdroj: boredpanda.com