Napadlo vás někdy, že jste jen malinkou součástí obrovského počítačového systému? Pokud jste zastánci této teorie, máme pro vás špatné zprávy. Astrofyzici z Oxfordu v nové studii potvrdili, že za normálních kvantových podmínek je naše existence v počítačové simulaci prakticky vyloučena.
Fanoušci Matrixu možná potají jásali, když se na symposiu Code Conference v roce 2016 Elon Musk vyjádřil o svém světonázoru. Podle zakladatele Tesly a SpaceX je totiž dost dobře možné, že žijeme v uměle stvořeném vesmíru. Nechceme vám brát iluze, Elone, ale zdá se, že náš svět neovládá obří mimozemský počítač s nainstalovaným programem řídícím každodennost a existenci samu. A k vyvrácení této myšlenky ani není potřeba filosofie.
Ani modrá, ani červená pilulka
V časopise Scientific Advances nedávno tým vědců z Oxford University v Británii definitivně potvrdil, že život a realita nejsou produkty počítačové simulace. Teoretičtí fyzikové, jimž veleli Zohar Ringel a Dmitry Kovrizhi, k tomuto závěru dospěli pozorováním vazby mezi gravitačními anomáliemi a výpočetní složitostí.
Zastánci teorie simulovaného vesmíru, jako Musk a populární astrofyzik Neil deGrasse Tyson, často poukazují na stále složitější schopnosti dnešních počítačových systémů jako důkaz toho, že realita může být emulována. V simulovaném vesmíru, který v roce 2003 zpopularizoval britským filosof Nicholas Bostrom, je velmi pravděpodobné, že některá pokročilá budoucí civilizace vyvinula stejně nadčasové počítačové simulace minulých civilizací, kde minulé jsou v této domněnce naše současné civilizace. Předpokládá se, že tyto moderní virtuální naprogramované modely fungují podobně jako dnešní počítačové hry, z nichž mnohé produkují interaktivní simulaci starověkých dob.
Jenže podle nového výzkumu je vytvoření takového velkého simulovaného vesmíru prakticky nemožné. Jednoduchý důvod: v prozkoumaném vesmíru není dostatek částic, které by mohly udržet výpočetní výkon nezbytný pro simulaci takových rozměrů. Motá se vám z toho hlava? Ještě jsme ani nezačali...
Fyzicky nemožné
Oxfordský tým si tezi ověřil jednoduchým dotazem: co by bylo potřeba k vytvoření počítačové simulace, která by byla dostatečně výkonná, aby vykazovala kvantové efekty s mnoha body. Pro nezasvěcené do kvantové spekulace (což se týká většiny z nás), otázka se týká fyzických problémů vyžadujících velké množství interagujících částic. Konkrétně testovali anomálii známou jako kvantový Hallův efekt s použitím techniky nazývané kvantové Monte Carlo – výpočetní metoda, která využívá náhodný výběr vzorků ke studiu komplexních kvantových systémů.
Zjistili, že pro přesné modelování kvantových jevů v kovech musí být simulace extrémně složitá. Složitost se navíc exponenciálně zvyšuje, čím více roste počet částic potřebných pro celkovou simulaci. Čím obsáhlejší je simulace, tím větší je požadovaný výpočetní výkon. Stručně řečeno, je to neproveditelné. Je to zkrátka fyzicky nemožné – a to se výzkumníci pokoušeli modelovat pouze část fyzického vesmíru. K uložení informací o několika stovkách elektronů by byla potřebná počítačová paměť složená z více atomů, než kolik jich je ve vesmíru k dispozici. „Nicméně nelze vyloučit možnost, že nějaká inherentní fyzická vlastnost vytváří překážku efektivním simulacím mnohabodových kvantových systémů,“ napsali vědci.
Toto fyzikální omezení samo o sobě stačí k tomu, aby zabránilo jakékoli extrémně ultra-inteligentní bytosti z budoucnosti, ať už mimozemské nebo ne, ve vytvoření onoho šíleně delikátního a složitého vesmíru, jako je ten náš. Na rozdíl od toho, co Musk a Tyson tvrdí, je možné, že je dnešní pokrok v technologii jednoduše výsledkem lidské vynalézavosti a ne nějaké předem naprogramované (nebo řízené) reality v megalitickém pevném disku z budoucnosti.
Pouhé spekulace
Jedna věc je ale jistá, o fyzických vlastnostech vesmíru bychom neměli spekulovat, dokud nemáme vědecky ověřená fakta. Tím, že se budeme soustředit na lidský um a budeme v něj mít víru, rozhodně dosáhneme větších technologických pokroků, než když budeme vlastní schopnosti zpochybňovat metafyzickými konspiracemi. Naše informace jsou zatím značně omezené a vývoj jde nezadržitelně kupředu. Nikdo z nás neví, co budoucnost přinese. Vždyť i virtuální realita se dnes už pomalu stává běžnou technologií a za pár let se možná ohlédneme a budeme kroutit hlavou nad tím, jak byli vědci tehdy naivní. I když, pokud budeme žít opravdu v simulaci, možná se to ani nikdy nedozvíme.
foto: Shutterstock, zdroj: Futurism
