Podle optimistů dojde ropa za šedesát let. Podle pesimistů už za třicet. Co budeme dělat potom? Řešením může být bionafta vyráběná z rostlinných produktů. Na rozdíl od ropy nám nikdy nedojdou její zásoby. Ale je to skutečně dobrá volba?
Bionafta je ekologické palivo rostlinného původu. Jinak řečeno, je z obnovitelných zdrojů – dá se vyrobit z jakéhokoliv rostlinného oleje. V EU dnes tvoří asi 2 % spotřeby pohonných hmot a tento podíl by měl stoupat. Jakkoliv hodně důvodů mluví pro její využití, jsou tu i nezanedbatelné nevýhody.
Starší než vznětový motor
Zárodky bionafty položil Patrick Duffy už v roce 1853, čtyřicet let před zprovozněním prvního funkčního vznětového motoru. Ostatně první model Rudolfa Diesela (vynálezce motoru) běžel právě na arašídový olej.
Už ve 40. letech minulého století se objevily první funkční biopaliva. Na větší rozvoj si musela počkat až do energetické krize v 70. letech. Arabští producenti ropy tehdy omezili těžbu a vývoz, čímž dostali západní průmyslové státy a Japonsko do velkých problémů. Není se čemu divit, že vědci začali usilovně hledat alternativu pro ropu.
„V poslední době se bionafta stává atraktivnější díky svým environmentálním benefitům a skutečnosti, že je vyráběna z obnovitelných zdrojů. Výzvou pořád zůstává její cena a omezená dostupnost zdrojů tuků a oleje,“ napsali Fangrui Ma a Milford A. Hanna z oddělení Vědy o jídle a technologii na Univerzitě v Nebrasce.
Jak se to ale skutečně má s jejími „environmentálními benefity“?
Dobrá nebo špatná?
Ponechme stranou, jaké má bionafta výhody a nevýhody pro automobily, a soustřeďme se na životní prostředí. Jednoznačnou výhodou je, že není toxická, je biologicky odbouratelná a navíc neškodná pro ryby.
K tomu se vyrábí z obnovitelných zdrojů. Vědci Mano Misra, Susanta Mohapatra a Narasimharao Kondamundi zjistili, že k výrobě bionafty by se dal použít i lógr od kávy. Takové „kávové palivo“ by navíc chutnalo a vonělo podobně jako kafe, takže pohyb po zacpaných ulicích by byl rázem mnohem příjemnější.
Při spalování tradiční nafty vzniká asi 85 % skleníkových plynů. Biomasa je na tom mnohem lépe. Pokud ale do produkce započítáte i pěstování řepky, z níž se v našem regionu bionafta obvykle vyrábí, je situace mnohem horší. Na dvě třetiny skleníkových plynů totiž vzniká při pěstování řepky. I tohle eko palivo tak – alespoň v našem prostředí – svým způsobem přispívá ke globálnímu oteplování (pokud tedy v globální oteplování věříte). Ještě větší hrozbu však představuje pro naše zdraví.
Dýchej zhluboka
V ohrožení jsou naše cesty dýchací. Ty chrání epitelová tkáň, první obranná linie, před viry a bakteriemi. Mimo jiné nás brání i před jemnými částmi výfukových plynů.
Bionafta produkuje více oxidu uhelnatého, uhličitého, dusičitého a siřičitého (aspoň že produkuje méně oxidu dusnatého) než tradiční nafta. Navíc obsahuje více mikročástic, s nimiž si pořádně neporadí ani epitelová tkáň.
Nejenom že mikročástice dělají v našich dýchacích cestách a těle obecně pěknou paseku, navíc se jen tak neusadí, a tak nás mohou ohrozit ještě hodiny poté, co místem projelo auto poháněné bionaftou.
Co s tím?
Bionafta se stává čím dál tím důležitější. Tváří v tvář docházejícím zásobám ropy ji různé vlády světa podporují více a více. Nepochybně má své nedostatky, ale na druhou stranu je pořád ve vývoji. Snad se ji vědcům podaří vylepšit.
foto: Shutterstock
