Denně nalétají stovky kilometrů a spí a páří se v letu. Kdo jsou tito záhadní ptáci?

Právě v těchto dnech se nad našimi hlavami po dlouhém tři čtvrtě roce znovu začíná ozývat pronikavé „dzííí, dzííí“. Uslyší ho hlavně obyvatelé měst a městeček, kde rorýsi postupně vytlačili jiřičky a vlaštovky, s nimiž si je lidé často pletou, ale vůbec nejsou příbuzní. Život těchto vášnivých letců, kteří křižují oblohu i vzdušný prostor s bravurou akrobatů, skrývá pro našince nejedno tajemství a na některé otázky z jejich života neznají jednoznačnou odpověď ani odborníci.

Rorýs nalétá denně až 800 kilometrů.

Čekání je nebaví, raději hibernují

Náš vzdušný hrdina se u nás objevuje na počátku května. Přilétá v podstatě jen na tři měsíce, na konci srpna se už většinou vydává na dalekou cestu do jižní Afriky, kde stráví zbytek roku. K nám přilétají rorýsí páry (které žijí po zbytek roku odděleně) prakticky za jediným cílem: vyvést zde mladé. Důvodem jsou dlouhé letní dny v severním mírném pásmu, díky kterým mají rorýsi dostatek času na sběr potravy pro svoje potomstvo. Touto činností je naplněn vlastně jejich celý den. Létají sice průměrnou rychlostí 35 km za hodinu, ale když se do toho dají, dovedou pěkně zrychlit a denně si připíšou do leteckého deníčku až 800 kilometrů. V době, kdy se starostliví rodiče vydávají na dlouhé výlety za potravou, na ně mláďata trpělivě čekají dlouhé hodiny v hnízdech a po tu dobu se dovedou dostat do stavu podobnému hibernaci, kdy utlumí své tělesné procesy.

Zatímco rodiče shánějí potravu, mláďata se při čekání dostávají do stavu podobnému hibernaci.

Sex ve vzduchu

Rorýs je svému životu ve vzduchu dokonale uzpůsoben. Vzhledem k zakrnělým nohám na zemi prakticky nepřistává, protože pak není schopen vzlétnout. Za letu rorýsi i spí. Když vystoupají do výšky jednoho kilometru, začnou pomalu klesat. V tu dobu se u nich na několik minut dostaví mikrospánek, kdy je jedna polovina mozku nečinná, zatímco ta druhá kontroluje, co se děje kolem. Ve vzdušném prostoru se rorýsí páry rovněž páří. Tomu, jak tito ptáci ve vzduchu skvěle fungují, se nemůžeme divit. Mají speciální červené krvinky s větším povrchem a speciálním hemoglobinem, což jim dovoluje lépe vázat kyslík i ve vzdušných sférách s jeho nižším obsahem. Rychlost jejich letu, která může být až přes 200 km/hod, a akrobatická dovednost z nich dělají prakticky nepolapitelnou kořist, na niž si troufnou jenom tak rychlí dravci jako ostříž nebo sokol.

Paneláky jako prokletí i požehnání

Původně si rorýsi stavěli hnízda hlavně ve skalách a v dutinách stromů. Pak ale zjistili, že stejně tak dobře se mohou zabydlet ve starých domech a hlavně pak v kostelních věžích. Nakonec zjistili, že zahnízdit mohou s úspěchem ve větracích otvorech starých panelových domů. Díky tomu jejich počty výrazně stouply a z těchto ptáků se stali poměrně početní obyvatelé měst po celé Evropě. Nicméně kvůli zateplování paneláků počty hnízdících ptáků u nás každoročně klesají: oproti období před 20 lety je to až o 45 procent. Přesná čísla se špatně získávají i s ohledem na akční rádius dosahující stovky kilometrů. Možná i proto je setkání s tímto sympatickým ptačím akrobatem malým svátkem. Může se stát, že za pár let o jejich radostný křik a dovedné kousky přijdeme...