Byli by dnes alchymisti pokládání za vědce, umělce, anebo šarlatány? I tuto otázku se snaží zodpovědět výstava v Berlínském národním muzeu. Nebýt jejich chemických objevů, tak bychom ještě dnes žili v temných časech středověku.
Už se pravděpodobně nikdy znovu neukáže. Alespoň ne v této formě: tři centimetry tlustá, měřící půl metru v průměru, téměř 91 kilogramů těžká. Na konci března 2017 byla z Berlínského muzea ukradena kanadská zlatá mince „Big Maple Leaf“ (Velký javorový list). Na líci měla portrét hlavy Commonwealthu, královny Alžběty II., na rubu kanadský státní symbol, javorový list. Mince v hodnotě jednoho milionu kanadských dolarů ve skutečnosti stojí čtyřikrát tolik. Je totiž vyrobena z nejčistšího zlata. Na rubu má napsáno „99999“, což označuje její čistotu na 999,99. V celé minci je jenom setina příměsí.
Mince byla s největší pravděpodobností rozřezána na malé kousky, které mohou být snadno směněny za hotovost v kterémkoliv zlatnictví na rohu. Tato ztráta je pro Berlínské muzeum nesmírně zahanbující. Tak trochu připomíná opak alchymistického procesu: látka ze všech nejvznešenější – zlato – bude přeměněna na látku ze všech nejšpinavější – peníze.
Berlínské muzeum oslavuje alchymii
Alchymistické pátrání můžeme vnímat jako vášnivé pátrání po kráse uvnitř věcí. Transformace hmoty, o niž se pokoušeli – přeměna olova, ale i jiných látek ve zlato, hraničila se zázrakem. Právě o rozjímání o kráse věcí je i výstava „Alchemie. Die Große Kunst“ (v doslovném překladu Alchymie. Velké umění), která byla 6. dubna otevřena v Berlínském muzeu. Motto celé výstavy zní: „Alchymie je mýtus o tvorbě a umění, neboť obě spolu souvisí.“ Albert Veliký, světec, teolog a filozof z 13. století, dal alchymii vhodný titul: „ars magna – velké umění“. Nezapomínejte, že ačkoliv se alchymisté hnali za materialistickým cílem ve snaze přeměnit sebeobyčejnější materiál ve zlato, nebýt jich, žili bychom dnes v mnohem temnějších časech. Alchymie je věda, umění, magie i podvrh – záleží na úhlu pohledu.
Alchymie může být pro někoho umění, pro jiného magie a pro dalšího podvrh. Záleží, jak se na ni díváte.
Asyrský vynález
Vzdělanci to měli v době starověku, středověku, renesance i osvícenství těžké. Informace nebyly volně dostupné a znalosti byly vzácné a skryté zboží. Alchymie byla vynalezena v zářných dobách Babylonského impéria. Moderní věda však už nemá to, co měla alchymie v historii. Dříve se zabývala planetami, bohy, kovy, tělesnými šťávami, povahou člověka, obrazy, vírou v magii, principy dobra a zla. Dnes se spíše spoléháme na „alchymisty“ ve stylu malíře Carla Spitzwega, který připomíná klanícího se lékárníka, naplněného skepsí k vlastním nástrojům. Oproti tomu „alchymista“ Rembrandt se nám před očima mění bezmála v doktora Fausta, pro něhož je obtížné měřit, co je mezi dobrem a zlem, protože světlo poznání mu sice odhaluje řadu věcí, ale zároveň ho zaslepuje.
Cesta alchymistického poznání byla nedávno popsána spisovatelem a keramikem Edmundem de Waalem. Ve své knize „Bílá cesta“ popisuje svoje pátrání po perfektním porcelánu v čínském Ťing-te-čen, Plymouthu v Jižní Anglii a samozřejmě v Drážďanech. Však se taky porcelánu říkalo bílé zlato. Právě porcelán je absolutní manifestací úspěšného alchymistického tažení. Evropští vynálezci porcelánu, drážďanští alchymisté Ehrenfried Walther von Tschirnhaus a Johann Friedrich Böttger (první z nich spíše umělec, druhý hlavně vědec) zažili obrovské zklamání, když neobjevili zlato. Lidé si ale brzy uvědomili, že jejich vynález v sobě ukrývá ještě více krásy i peněz.
Chcete vědět více o hledání skryté krásy? V tom případě byste určitě měli v nejbližších dnech zavítat do Berlína.
Čtěte také:
Umění dělá lidi chytřejší, tvrdí psycholog
Proč se naučit snít jako šaman?
Tohle se prostě musíte od Toltéků naučit!
foto: Shutterstock, zdroj: https://www.welt.de/
